Když na konci loňského srpna stál William Still v roli dočasného hlavního kouče na lavičce prvoligového francouzského klubu z Remeše, moc dobře si uvědomoval tíhu okamžiku.
Graficky jednoduchá hra skrývá spoustu složitých mechanismů.
Vyprodaný stadion a miliony diváků u televizních obrazovek totiž čekalo na debut fotbalového génia Lionela Messiho (mimochodem o pět let staršího) v dresu soupeřícího PSG, což z něj nakonec udělalo nejsledovanější událost v celé historii slavné Ligue 1. Sice šlo jen o shodu náhod, způsobenou především tím, že hlavní kouč Remeše Óscar García byl v tu chvíli suspendován, přesto je to úspěch, o kterém se většině fotbalových nadšenců může jen zdát.
Cesta k tomu nebyla jednoduchá a vyžadovala spoustu práce a odříkání. William za to děkuje i počítačovým hrám, konkrétně tedy Championship Manageru 03/04 (viz naše dobová recenze), kterému prý věnoval obrovské množství času.
„Hráli jsme ho pořád. A nikdy si nekoupili nový ročník. Hráli jsme, dokud se CDčko stalo nečitelné,“ vzpomíná William na své začátky v rozhovoru pro magazín Sport Bible.
Ale rozhodně ničeho nelituje, naopak. „Myslím, že lidé, kteří hrají Football Manager, hře rozumí do hloubky. Musíte jít do velkých detailů, abyste skutečně vyhráli a byli úspěšní, zejména v dnešní době, kdy je vše stále složitější. Vážím si lidí, kteří jsou zapálení a ponoření do té hry,“ tvrdí William, který si myslí, že kromě nezbytné píle a odříkání to byla pravě tato hra, která mu pomohla dostat se tam, kde je teď.
„Rozhodně vám to otevře oči a ukáže, jak velký rozsah práce manažera vlastně je. Velká část toho, co se děje ve videohře, se ve skutečnosti děje i ve reálném životě. Když to pak děláte den co den i ve skutečnosti, uvědomíte si, jak moc je to vlastně podobné, dodává.
Tato série vychází pod názvem Football Manager dodnes.
William má ještě dva bratry a všichni u fotbalu zůstali i poté, co ukončili svojí nikterak výjimečnou hráčskou kariéru. Starší Edward dělá kouče v prvoligovém belgickém klubu R. Charleroi SC, mladší Nicolas se věnuje videoanalýze proběhlých zápasů.
Paradoxem je, že rodiče z vidiny svých talentovaných potomků nalepených u monitoru počítače příliš nadšení nebyli a hraní jim často zakazovali. To je ovšem nezastavilo.
„Nejhorší období přišlo, když mi bylo asi 14 nebo 15,“ vybavuje si William po letech. „Člověk se podíval na hodiny, bylo deset večer a řekl si: ‚Tak já půjdu spát o půlnoci‘. A najednou bylo půl páté ráno. Takže se probudíte a říkáte si: ‚Proč jsem to sakra udělal?‘ Ale jo, v určitém bodě to už bylo trochu moc,“ přiznává talentovaný kouč problém, který někdy poznal každý vášnivý hráč počítačových her. Jenže na rozdíl od většiny z nich William dokázal toto noční vysedávání přetavit v něco použitelného i v pracovním životě.
Aby nedošlo k mýlce, mladý trenér zároveň zmiňuje i spoustu času, který strávil studiem, přípravou a komunikací s okolím, bez toho by to samozřejmě nešlo. Jeho příběh je však krásným důkazem toho, že při správném používání počítačové hry lidem život nekradou, ale naopak obohacují. Nedlouho po zmíněném zápasu století William na lavičce Remeše skončil, z osobních důvodů mu už nevyhovovalo časté dojíždění.
Namísto toho se vrhl na trénování belgického prvoligového týmu Standard Lutych, kde dělá asistenta hlavního kouče. Tím ovšem jeho sny zdaleka nekončí, jednou by rád trénoval v Premier League a vyzkoušel si Ligu mistrů.
Nelze než mu nedržet palce, bylo by příjemné, poslouchat na sportovních tiskových konferencích o počítačových hrách také jednou něco jiného než smutky boomerů nad tím, že dnešní mládež už nesportuje, ale jen sedí u počítače.
VIDEO: Tisková konference po zápase Stade Remeš a PSG:
