Značka KOEI byla vždycky spojována s hrami poněkud jiného ražení, nežli je ta, o které bude tento skromný článeček. Strategické válečné simulace z produkce téhle firmy si získaly jméno svým propracovaným designem. Možná je to svým způsobem škoda, ale dnes už je toto jednostranné zaměření dávno tam, kam musíme jednou všichni (ať už zaměřeni jakkoliv). Velké peníze se točí přece jenom daleko od té části trhu, které KOEI kdysi, alespoň na konzolích, svým způsobem dominovali.
Osamocený boj s armádami v podání Mystic Heroes představuje nemilosrdné mlácení nepřátel hlava nehlava prokládané magickými útoky rozličných typů. Vtip je v tom, že běžné ohánění se klackem nemá zdaleka tak ničivé účinky jako magie, ale na druhou stranu otřískáváním zbraně o tělesné schránky nebohých protivníků se nabývá vyplýtvaná magická energie zpět. Je samozřejmě možné doplňovat magii i jinak, ale to předpokládá trpělivost a klid (meditace), případně štístko (předmět vypadnuvší z mrtvoly nebo z kontejneru-vázy). Tento jednoduchý trik tak hráče nutí nejen užívat obou forem boje v nějakém rozumném poměru, ale zároveň „na místě“, v plném proudu akce, vymýšlet nejvhodnější likvidační taktiky.
Důležitý numerologický poznatek z několikadenního (to je prosím čistý čas) paření Mystic Heroes zní, že je zde velká pozornost věnována číslu čtyři. Čtyři jsou hlavní hrdinové, čtyři jsou živly, z jejichž podstaty je čerpána síla kouzel, jichž jsou čtyři typy a stejný počet je i stupňů pokročilosti (levelů) těchto kouzel. Základní, neměnné vlastnosti jednotlivých hrdinů, tedy fyzická síla, míra účinnosti magie a rychlost, jsou taktéž vyjádřeny čísly od jedné do čtyř. Celkem vzato, je toho dost málo na RPGčko, ale na druhou stranu zase víc, než by jeden očekával od akční hry založené na co nejrychlejším mačkání tlačítek.
V akci je nejdůležitějším tlačítkem „A“ – s jeho pomocí jsou prováděny prakticky všechny obyčejné útoky zbraní. K tomu, abyste aplikovali nějaké to základní kombo, nepotřebujete nic víc než mačkat „A“ rychle za sebou. Béčkem se vyskakuje, ale zajímavější jsou spouště čar a kouzel. Základním je Direct Spell, vrhané přímo vpřed za pomoci „X“, kterým - když chvilku podržíte, můžete zaměřit několik nepřátel (překvapivě až čtyři najednou) a vyslat takzvané Target Spell. „Y“ při výskoku resultuje v Jump Spell, přinášející zkázu všemu, co se právě nachází v nejbližším okolí, zatímco při akci na zemi vyvolá mocné Sword Spell tvrdý nekrytelný úder zbraní, případně, máte-li plný zásobník magické energie, budete svědky skvělého komba, což se obzvláště hodí. Stejně jako Jump Spell, když jste obklopeni hordou krvelačných stvoření, které ve snaze vás rozsápat se na sebe mačkají jako cestující v pražské hromadné dopravě.
Čím více používáte kouzla určitého typu, tím více získáte zkušenosti, jež umožňuje postoupit ve znalostech onoho typu magie o level výše. Což vám dovolí používat úžasná pokročilá kouzla ze všech těch run, které naleznete na svojí cestě. Runy mívají rozličné vedlejší účinky jako přidání několika desítek bodů magické energie nebo zlepšení magického útoku/obrany, ale jejich hlavní přínos je právě v kouzlech, která na sobě nesou. Každá z hratelných postaviček má svou afinitu čili spřízněnost s některým živlem a už od začátku, i bez run, má ten který charakter tak k dispozici základní slabá kouzla z tohoto živlu.
Základní Story mód nabízí dvě prolínající se dějové linie, pro každou dvojici mystických hrdinů jednu. Každá bitva, nepočítaje v to souboje s bossy, je vedena kolektivně, takže přes jasnou převahu nepřátel se v poli najdou nějací ti spojenci. Na ně je třeba dávat pozor při kouzlení (jelikož magie nedělá rozdíly mezi přáteli a zloduchy) a je celkem dobrý nápad občas jim v bitvě pomoci, zejména pokud vás o to požádají. Bohužel ve Story módu není možné vzít k sobě do party kamaráda, multiplayer je omezen na všeho všudy deset map, přičemž na polovině z nich je možné hrát kooperativně a na zbylých pěti se hraje deathmatch. Máte-li náladu na překonávání rekordů a docela dost času navrch, můžete zkusit Survival mód, kde v jedné ze třech obtížností musíte projít několika mapami a nezemřít přitom.
Pohled na hru je řešen standardní trojrozměrnou kamerou, která se neotáčí vždy podle toho, kterým směrem jdete, nýbrž zůstává většinou nastavena ve vámi naposledy zvoleném úhlu a nechává vás hýbat postavičkou kam se vám zlíbí. Tento přístup je v zásadě dobrý, jen poněkud znesnadňuje vrhání Direct Spellu, u nějž záleží na směru, kterým jste právě otočeni. Opravdové trable ale nastanou, když se dostanete například ke stěně a kamera si neví rady. Většinou se vám ke všemu nepodaří úhel pohledu upravit podle vašeho přání, což může být velice frustrující. A pokud se i na otevřeném prostoru chcete podívat nahoru, zvědaví, co se skrývá na nějaké vyvýšenině, nejspíš se vám to nepodaří - budete si muset povyskočit, což je zde standardizovaný způsob dívání se vzhůru. Nejhorší problémy jsou v multiplayeru, kdy nejenom, že často nevidíte pořádně, co se kde děje, ale v zástupu nepřátel si na své celkem malé části obrazovky ani nejste jistí, co vaše postavička právě dělá, jestli skutečně podle svého záměru štědře obdarováváte všechny nedočkavce.
Přestože jsou Mystic Heroes na první pohled cíleni na dětské publikum, daří se jim díky šikovnému designu zaujmout i jinak než jen roztomilou grafikou, nepříliš povedeným dabingem a impresivním zástupům nepřátel. Hodnocení jsem nakonec mírně snížil kvůli nedostatečně rozsáhlému multiplayeru, ale přes problémy s málo inteligentní kamerou a nepříliš variabilním misím je zábava artiklem, na nějž si v téhle hře přijdete v míře převeliké. Do nich tedy!
| Mystic Heroes | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
