Tvorba Jana Gemrota, píše se v katalogu výstavy, je považována za syntézu nebo psychologickou exkurzi do problémů současné společnosti. Přistupuje k tématům s realistickým nebo hyperrealistickým projevem, někdy obohaceným gestickým a expresivním rukopisem. Snaží se vyjádřit těžko uchopitelné pocity a atmosféru prostřednictvím konkrétních vizuálních prvků, a tak dosáhnout silného psychologického působení obrazu. Jeho výtvarné podání brilantně rozvíjí příběh, v němž vždy zůstává něco nedořčeno, čímž se otevírá prostor pro osobní interpretaci diváka.
Vaše poslední výstava Stardust kombinuje vesmírné motivy s antikou. Ta stála u zrodu evropské civilizace. Vybral jste vesmír, protože je to takzvaná Next Frontier?
Z části máte pravdu. Určitě mě ovlivňuje co dnes řeší většina technologických titánů v západním světě. Pro mě hraje roli i to, že beru staré umělecké artefakty a dávám je mimo běžný kontext. Mimo rámec planety. Nejdřív jsem je chtěl postavit mimo galerii, následně mimo evropský kontext, a pak mě napadlo, že je vyjmu mimo kontext úplně. Je to myšlenka, která mě provází od pozdního dětství. Už tehdy mě fascinovalo, co by se stalo s obrazem Mony Lisy kdyby byl na oběžné dráze Země. Co se s ním stane, když se na něj nikdo nekouká? Tohle mě dost zajímá.
Jak se Stardust liší od vašich předchozích výstav Observace a Nové horizonty?
Je to moje doposavad tematicky nejvíce sevřená výstava. Má jednotnou atmosféru, kterou ty předchozí neměly. Hlavně výstava Observace byla hodně ovlivněná válkou na Ukrajině. Část výstavy byla taková moje typická existencionální témata ale druhá byla rozrušená obrazy se stíhačkami, takový nálet. Bylo to naléhavě aktuální. Oproti tomu Stardust se neodehrává teď, ale v bezčasí někde na pomezí budoucnosti a minulosti. Navíc je jako výstava pevně ukotvená do prostor galerie Václava Špály a zahrnuje imerzivní instalaci, která je v rámci mojí tvorby ojedinělá.
Jak dlouho a jak procesně Vám zabere připravit tematicky jednotnou výstavu?
Někdo mi napíše, v tomto případě to byla galerie Václava Špály a pokud mi to dává smysl, což tady samozřejmě dávalo, tak se domlouváme na termínu. Samotná realizace výstavy, tedy namalovat ten cyklus obrazů, mi trvala zhruba rok a čtvrt. Co se myšlenky výstavy týče, na to se mi těžko odpovídá. Jak jsem říkal: je to vize, kterou jsem v sobě nosil už od dětství.
Váš obraz vzniká jak?
Začínám tím, že mám nějakou utkvělou představu. Tu si nakreslím na papírek a nosím ho s sebou a když na něj myslím třeba měsíc, přesunu se ke studijnější kresbě. Někdy ji oscanuji a zkouším barevné varianty a případně začnu malovat. Nejdůležitější je ale ten prvotní impulz, který mě musí držet. Spousta věcí přes tuhle fázi neprojde. Nápad zavrhnu. Třeba proto, že už ho někdo udělal lépe.
Dřív sem chodilo ročně deset tisíc lidí, teď milion, říká šéf galerie Albertina |
Jak často se Vám stává, že nápad zavrhnete?
Dost často. Nemám problém s tím, co malovat, něco mě napadá neustále.
Místy používáte geometrické tvary, někdy spíše organickou malbu či prvky. Co hraje roli při výběru techniky?
Primárně mi jde o to, aby má díla byla plná kontrastů. Někdy obsahových a někdy formálních. Chci, aby malba nebyla stejnavá. Baví mě napětí a věřím, že baví i diváka.
Přibližujete se v čase blíže k hyperrealismu?
Určitě mám v obrazech hyperreaistické prvky. Za hyperrealistu se ale nepovažuji. Moje východiska jsou jiná. Když mám na obraze astronauta, je to z nějakého důvodu a nechci, aby byly pochyby, co je znázorněno. Ovšem většinou je to spíše odkaz nebo symbol, není to jen popis té věci. Když třeba ztvárňuji nějakou nejistotu, tak zas pracuji velmi expresivně, třeba v neurčitých tazích štětcem. Prostě jak si to žádá obsahový rámec obrazu. Malba je skvělé médium, dává vám neskutečnou svobodu projevu.
V DOXu teď probíhá výstava, která odkazuje na dílo Franze Kafky. Odráží se literatura nějak ve vašich pracích? Co třeba teď čtete?
Literatura mě ovlivňuje hodně, společně s filmem. Čtu rád, i když asi ne tolik, jak bych měl. Teď jsem dočetl knihu esejů od Michela Houellebecqa a začal jsem číst fantastickou knihu od Juliana Barnese. Má název Historie světa v deseti a půl kapitolách.
Není to tak dávno, co bylo moderní tvrdit, že malba štětcem na plátno je mrtvá a vyčerpaná forma. Proč nás tento formát stále baví?
Slýchávám to celý svůj život – a přitom lidé stále malují víc a víc. Zjednodušeně je to proto, že zřejmě není lepší zobrazovací technika na přenos emocí, než je tah štětcem. Není dokonalá, často se v ní otiskne něco, co umělec vůbec nezamýšlel. Zároveň s vámi komunikuje přímo, je v ní uzavřená energie. Nejde to obejít digitální zkratkou nebo fotografií. A proto funguje.
Začal jsem a skončím u výstavy Stardust. Její součástí je i interaktivní instalace. Hodláte taková média používat častěji nebo je to ojedinělý případ?
Určitě je specifický. Díky jednomu sběrateli antiky jsem měl možnost pracovat s reálnými artefakty, které jsem nechal vystavit v suterénu a zasadil je do prostředí, které může evokovat cizí planetu. Stejně jako to pojímají obrazy série Stardust. Zajímá mě, jestli divák začne artefakt vnímat jinak, když si jej musí ve tmě sám objevit.
Jan Gemrot Se narodil 25. listopadu 1983 v Praze a je českým malířem a vizuálním umělcem. Projevil se již při přijímacím řízení na Akademii výtvarných umění v Praze, kde díky svému mimořádnému talentu získal výjimku a vstoupil do ateliéru klasické malby Zdeňka Berana ještě před ukončením středoškolského studia. Po absolvování Akademie realizoval několik samostatných výstav především v Německu. V Čechách vystavoval v prestižních institucích jako je Alšova jihočeská galerie, DOX, EXPO 58 či Galerie Václava Špály a mnohých dalších. Jeho tvorba je zastoupena v řadě významných sbírek včetně Národní galerie v Praze, Alšovy jihočeské galerie, Fait gallery Brno nebo třeba sbírce Collett Prague/Munich. Mezi jeho důležité výstavy z posledních let řadíme „Nové horizonty“ v galerii investičního fondu Pro Arte v roce 2018, dále pak retrospektivní výstavu v Alšově jihočeské galerii v roce 2020, výstavu s názvem „Observace“ v nově otevřeném pavilonu EXPO 58 v Praze a aktuální výstavní projekt „Stardust“ v legendární galerii Václava Špály. Momentálně začíná připravovat nový výstavní projekt pro jistou zahraniční instituci. |
