Autoři projektu sami přiznávají, že s předchůdcem učinili řadu chyb. Příliš složitý název Supersonic Acrobatic Rocket-Powered Battle-Cars byl jednou z nich.
Původní titul vyšel v roce 2008 exkluzivně pro PlayStation 3 a popularity se nikdy nedočkal. Pokračování si přitom jen během prvního měsíce na PlayStation 4 v rámci bezplatné nabídky PlayStation Plus stáhlo přes šest milionů lidí.
Základní principy hry se přitom nezměnily. Dva týmy automobilových jezdců se na stadionu pokouší dostat míč do branky soupeře. Vozy mohou využívat několik triků, například výskoky či dočasné zrychlení, a výsledek se podobá fotbalu s auty.
Původní neúspěšná hra i nový díl v podobě Rocket League využívají obdobný vizuální styl, nijak drasticky se nezměnilo ani pojetí map a dynamika obou titulů je v zásadě identická. Rocket League ostatně vznikalo jako Battle-Cars 2, vývojáři se však nakonec rozhodli pro jiný název.
Kromě lépe zapamatovatelného pojmenování Rocket League hrála do karet řada drobných změn a nové internetové trendy. V roce 2008 totiž neexistovaly některé z komunit, které pomohly bezplatné propagaci projektu. Autoři ostatně tvrdí, že za marketing neutratili žádné peníze.
Rocket League umně mísí familiární pocit se zcela novými nápady.
Povědomí o hře se šířilo organicky díky diskusním serverům jako Reddit, popularitě animovaných gifů, ale i videím na Twitchi a YouTube. O titulu se tak začalo šuškat již během betatestu a příležitost stáhnout si hru zdarma díky PlayStation Plus pak definitivně napomohla k boomu.
Autoři však oproti Supersonic Acrobatic Rocket-Powered Battle-Cars (SARPBC) přistupovali odlišně i k vývoji hry. Věřili totiž v její potenciál, ale tentokrát se museli živit jinými zakázkami a podíleli se na tvorbě her jako Mass Effect 3 či Gears of War.
Vývoj v tomto režimu byl sice náročný, měl však i světlé stránky. Tvůrci se totiž nemuseli fanaticky držet původního data vydání, a titul tak raději odložili ve snaze odladit veškeré prvky. Cílem prý bylo vytvořit nejlepší možnou hru, jaká byla v jejich silách. A tak ji raději o sedm měsíců odložili.
V praxi se pak Rocket League od předchůdce lišilo například v počtu snímků za sekundu, podpoře hraní ve skupině přátel či automatickém vyhledávání zápasů. SARPBC běželo ve 30 snímcích za sekundu, v Rocket League si oproti tomu i na konzoli užijete dvojnásobek.
První hře navíc chyběly servery provozované přímo autory projektu. Zápasy hostované hráči tak vedly k nefér podmínkám. Zakladatel hry totiž měl oproti ostatním hráčům vždy o poznání lepší odezvu a to u soupeřivé síťové hry představuje citelný problém.
Další „zásadní drobností“ byla možnost vytvořit tým ještě před vyhledáním hry, a soutěžit tak s přáteli po boku. V případě SARPBC vývojáři náklady na vytvoření obdobného systému nepovažovali za úměrné potenciálnímu přínosu, a funkce tak v titulu chyběla.
Rocket League však vznikalo ve volném čase, a tvůrci se proto rozhodli zapracovat i nápady, jejichž implementaci u předchozí hry nepovažovali za nutnou. A zpětně si projekt bez podpory týmového vyhledávání zápasů neumějí představit.
Zásadní byla i možnost vyhledávat automaticky zápasy s přibližně stejně zkušenými protivníky. Tento prvek se neobešel bez porodních bolestí, díky řadě záplat ho však vývojáři dopracovali do funkčního stavu.
Výsledné podobě Rocket League navíc předcházela doba intenzivních experimentů, během kterých se titul stal například hrou s otevřeným světem.
Většinu bláznivých nápadů se však vývojáři rozhodli nevyužít, a v jádru tak projekt zůstal kopií Supersonic Acrobatic Rocket-Powered Battle-Cars. Důvěra v sílu původního konceptu se zjevně vyplatila. Začátkem roku totiž titul hrálo přes 12 milionů lidí.
Informace o vzniku Rocket League přinesl britský server Eurogamer.
