Náš seriál o tuzemském herním průmyslu jsme minule nezačali v příliš optimistickém duchu, první česká komerčně prodávaná hra totiž žádná sláva nebyla. Přestože většina vzpomíná na Tajemství oslího ostrova s nostalgickou láskou, šlo jen o sprostou vykrádačku zahraničního Monkey Islandu s mizernou hratelností (viz náš článek), a tak byl její odkaz ryze lokální.
Ano, Bulánky máme taky rádi, za hranicemi je ale asi nikdo nezná.
Na našem území ovšem vznikají i hry, které zná celý svět, a i když by asi bylo přehnané tvrdit, že Českou republiku proslavily (nebo vy snad víte, odkud jsou třeba autoři slavných her Commandos, Phoenix Point nebo Settlers?), rozhodně ukázaly, že i v takto malé zemi dokážeme vytvořit něco, co může úspěšně konkurovat daleko větším zemím nepřibrzděných železnou oponou.
Žebříčků českých her je tolik, že bychom je mohli přehazovat vidlemi, ostatně i naši čtenáři v minulosti jeden takový sestavili (podívat se můžete tady), tentokrát jsme se ale nezaměřili na samotné kvality, ale spíš na jejich ohlas za hranicemi. I to je samozřejmě jen obtížně kvantifikovatelná kategorie, takže vzniká prostor pro hádky (směle do toho, od toho tu diskuze máme). My jsme si ale jistí, že minimálně mezi fanoušky daných žánrů o těchto hrách musel slyšet každý. Vezměme to chronologicky.
Série Arma
Válečná akce Operation Flashpoint v roce 2001 posadila herní svět na zadek. Tedy ne celý, protože na tehdejší průměrné hráče stříleček odkojených Quakem a Unrealem byla příliš komplikovaná, na místo zběsilé akce vyžadovala opatrný postup a důkladnou kooperaci s kolegy, i jeden nešťastný zásah totiž mohl znamenat smrt. Na druhou stranu existovala nemalá skupina vojenských nadšenců, kterým právě tento „realistický“ přístup vyhovoval a ze hry se stal i díky možnosti uživatelských modifikací nesmrtelný kult. Jenže… obchodní spory mezi studiem Bohemia Interactive a vydavatelstvím Codemasters vygradovaly tak, že čeští vývojáři o značku přišli. Ne ovšem o samotnou hru, kterou přejmenovali na Arma: Cold War Assault a prodávali dál. A především v průběhu let vyrobili i další dvě pokračování, která jsou dodnes modlou vojenských nadšenců. Co víc, modifikovaný engine hry používají k výcviku i armádní složky ve víc než padesáti zemích světa. Čtvrtý díl je v přípravě, již teď si můžete zakoupit a zahrát předběžný přístup (viz náš článek).
Série Mafia
První Mafia má u nás doslova kultovní status a o jejích kvalitách se prostě nepochybuje. Kromě toho, že je opravdu skvělá a jde vlastně o takovou pomalejší a oduševnělejší verzi GTA 3 z třicátých let minulého století, dostala u nás i nezapomenutelný český dabing. Zatímco tuzemská herní média pěla ódy, v zahraničí bylo přijetí poněkud umírněnější, obzvlášť nepříliš povedené konzolové porty dostávaly pořádnou čočku. Každopádně prodeje byly na svou dobu skvělé a tak byla založena nová série, která pokračuje dodnes.
O významu hry dostatečně svědčí, že se dočkala dvou pokračování (přičemž druhý díl dlouho figuroval v herní knize rekordů jakožto hra s největším výskytem slova fuck. Jenže pak přišlo GTA V…), kompletního remaku a další díl už je ve výrobě. Ve studiu Hangar 13, které legendární značku převzalo, navíc stále pracuje spousta Čechů.
Série Black Mirror
Cože, co? Možná jsme teď některé z vás zaskočili, protože o této hře nikdy neslyšeli. Český název Posel smrti, pod nímž je tato série známá u nás, vám možná připomene, že něco takového existovalo, ale při vší úctě k této staré adventuře (s vynikajícím českým dabingem), tohle měl být přece článek o nejúspěšnějších českých hrách vůbec, ne?
Máte pravdu – co se týče celkových prodejů, nemůže se s ostatním hrami v seznamu asi moc porovnávat, její význam pro žánr ale dokazuje fakt, že se jí dočkalo stejné péče jako výše uvedené Mafii, tedy dvou dalších pokračování a remaku prvního dílu. Nic z toho už ovšem nevznikalo u nás, značku totiž po prvním díle přebrali Němci. Dvojka a trojka byly povedené žánrovky, za to na remake bychom nejraději zapomněli (ale nemůžeme, protože recenzi máme stále v archivu).
Série Samorost
Studio Amanita Design není úkaz jen u nás, ale i na celosvětové scéně. Nikdo jiný totiž nedokáže tak precizně zkombinovat osobité grafické zpracování, hudbu a nenáročnou hratelnost, která na první dobrou učaruje dětem, dospělým i hardcore pařanům. První Samorost vznikl jakožto závěrečná práce na „umprumu“, jeho úspěch ale motivoval Jakuba Dvorského v daném oboru pokračovat. A to nejen třídílnou sérií Samorost, vypíchnout si zaslouží i všechny ostatní Amanity – Botanicula, Machinarium, Happy Game a mnohé další… Jestli tohle není interaktivní umění, tak už nevíme, co je.
Chuchel se za hranicemi proslavil i tím, že nechtěně připomínal karikaturu černocha.
Mimochodem, o globálním významu studia nejlépe svědčí fakt, že kvůli nechtěné podobě se stereotypním zobrazením černochů přebarvili vývojáři hrdinu hry Chuchel z černé na oranžovou. Zatímco u nás se za to dočkali jen posměchu, v zemích, kde tento problém vzhledem ke složení obyvatelstva pociťují jinak, jim za to tleskali (viz náš článek).
Série Truck Simulator
Kdo někdy jezdí po dálnici, moc dobře ví, že to není úplně ta největší zábava na světě. Jenže zatímco řidiči dálkových kamionů se v kabině tak nudí, že místo řízení koukají na seriály (a občas kvůli tomu slisují nějakou tu rodinu do konzervy), mnohým hráčům to přijde tak úchvatné, že si na to hrají i ve volném čase. Česká společnost SCS Software této nečekané vášně dokázala maximálně využít a jejich Truck Simulatory se prodávají po milionech.
Existují dvě hlavní linie, evropská a americká, obě ale dělají v podstatě to samé, jen na jiných místech světa. Co je pro vývojáře obzvlášť důležité, je fakt, že se celý koncept dá velmi snadno rozšiřovat o další území, a tak mají pravidelný výdělek zajištěn. Hře se tak daří, že si autoři mohli dovolit i odepsat plánovanou expanzi Heart of Russia, která je dnes kvůli aktuální geopolitické skutečnosti neprodejná (viz náš rozhovor na toto téma).
Space Engineers
Digitální distribuce zcela překopala systém prodávání her a „český Minecraft“ Space Engineers toho dokázal maximálně využít. Keen Software nabídli něco jako vesmírné lego, neomezený svět, ve kterém si hráči mohou postavit v podstatě vše, co jim fantazie dovolí.
Autoři navíc umí i skvěle pracovat s hráčskou komunitou a tak prodali miliony kopií v předběžném přístupu, ještě než hra byla oficiálně hotová. Zakladatel studia Marek Rosa se vedle středověké variace na stejné téma (Medieval Engineers) pustil i do studia a tvorby umělé inteligence ve svojí další firmě Good AI. S tou má nyní velké plány – neznamená to však, že by s hrami skončil.
Dead Trigger 2
Mobilním hrám se na našich stránkách příliš nevěnujeme, jejich význam pro celý herní průmysl si však moc dobře uvědomujeme. Proto jednoduše nemůžeme ignorovat produkci brněnského studia Madfinger, jejichž hry už dohromady zaznamenaly tři sta milionů stáhnutí. Největší díl z tohoto čísla si ukousla zombie akce Dead Trigger 2, což není nic jiného než prachsprostá střílečka proti nabíhajícím hordám zombíků. Ale na tom není nic špatného. Díky ve své době skvělému technickému zpracování hra zaslouženě uspěla i ve světovém měřítku.
Factorio
Průmyslová strategie Factorio sice graficky neoslní, své fanoušky si ovšem dokáže najít neobvykle propracovanými mechanismy. Jejím cílem je postavit automatizovanou „továrnu“ na výrobu potřebných surovin, které hlavnímu hrdinovi pomohou opustit planetu, na níž havaroval. Víc než o příběh jde ale o vymýšlení optimálního výrobního procesu tak, aby sám hráč měl co nejméně práce. Ačkoli hra nikdy nebyla ve slevě, naopak v průběhu času zdražuje, prodalo se jí už fantastických tři a půl milionu kusů, takže autorům vydělala víc než miliardu korun. Úspěch hry de facto pomohl založit nový subžánr, ve kterém stojí za zmínku například 3D hit Satisfactory.
Kingdom Come: Deliverance
Daniel Vávra se možná na sociálních sítích chová jako neřízená střela, ale ani jeho největší odpůrci mu nemohou upřít, že jednoduše umí dělat hry. Na rozdíl od příběhem řízené Mafie je Kingdom Come: Deliverance v podstatě sandboxovým open worldem, zasazeným do Čech přelomu čtrnáctého a patnáctého století. I přesto, že jde z globálního hlediska o poměrně okrajovou část historie a navíc je hra tuhá jako podešev (v původní verzi dokonce téměř nebylo možné ukládat), hra zaznamenala obrovský úspěch a prodalo se jí přes pět milionů kusů. Díky fenomenálnímu úspěchu studio Warhorse odkoupilo vydavatelství THQ Nordic, které by mělo vydat druhý díl.
Beat Saber
Zatímco u mnoha předchozích her jsme mohli používat frázi, že jde o špičky svého žánru, tak u Beat Saberu to neplatí. Jednoduše proto, že co se her ve virtuální realitě týče, není žádná jiná, která by se jeho popularitě dokázala přiblížit. Přitom princip je až vulgárně primitivní: hráč musí do rytmu elektronické hudby ničit nalétávající čtverečky. Nic víc za tím není, přesto Facebook neváhal utratit miliony dolarů, aby pouze dvoučlenné studio Beat Games odkoupil. Díky tomu, že jde poměrně jednoduše vydělávat na dalších písních populárních interpretů (mimo jiné třeba Imagine Dragons, Skrilex, BTS, Lady Gaga) se jeho autoři asi nastávající důchodovou reformou stresovat nemusí.
Ano, víme, že existují i další skvělé hry, které by si minimálně po kvalitativní stránce zasloužily místo v seznamu víc. Ano, taky jsme hráli Original War, Fish Filletes, Vietkong nebo Hidden & Dangerous. To ale nic nemění na tom, že šlo spíš o lokální hity.
