RECENZE: Žoldácká Jagged Alliance 3 se vrací ke kořenům

Legendární tahová strategie Jagged Alliance se po třiadvaceti letech od milovaného druhého dílu konečně vrátila v důstojné podobě. Pokud máte rádi náročné taktické souboje a béčkovou estetiku akčních filmů osmdesátých let, neměli byste si ji nechat ujít.

Téměř čtvrt století stará Jagged Alliance 2 je už dnes klasikou. Jednička obrovský potenciál žoldáckých válek jen nakousla, až dvojka dokázala její potenciál plně rozvinout. Tedy pokud jste na to měli odvahu, i na poměry tehdejších her byla hra mimořádně obtížná, ukládat po každém úspěšném tahu byla samozřejmost.

Síla hry nespočívala pouze v chytlavé kombinaci RPG a tahové strategie, ale i v originálním konceptu najímání žoldáků, exotů s unikátními povahovými rysy a osobností. Vaši svěřenci moc ctnostní nepobrali, ale byli to zábavní, dobře napsaní sympaťáci. V rámci týmu se vyvíjely jejich vzájemné vztahy, mohli se třeba začít nenávidět, nebo se u nich naopak vytvořilo pouto jak z venezuelské telenovely. Jagged Alliance byl a je taková herní variace na Archera nebo Expendables, jen bez zvučných hollywoodských jmen. A to naštěstí zůstává i v novém díle.

Pokud vám však série není cizí, tak vám jména jak Shadow, Ice, Fox, Dr. Q, Steroid, Wolf, Larry Roachburn a mnohá další budou znít v uších stejně libozvučně jako Chuck Norris, Sylvester Stallone nebo Dolph Lundgren. Za dvě dekády od poslední mise na ostrově Arulco se tato skvadra pošuků ani trochu nezměnila. Naštěstí.

Značka Jagged Alliance byla vždy především poctou osmedesátkovým a devadesátkovým akčním filmům. Neustále hláškující drsňáci v ní zachraňovali spoře oděné dívky v nesnázích a u toho ještě stihli vykouřit doutník a vyhodit do luftu půlku ostrova. Přesně takový je i JaggedAlliance 3. Chlapi jsou drsnější než šmirgl zrnitosti 20, ženy sexy a záporáci klišovití, až to bolí. Celé je to krásně komiksově přestřelené, politicky nekorektní a vlastně úplně pitomé. Ze svého přiznaně béčkového kouzla to však naštěstí neztratilo ani píď, naopak, tato klasika uzrála jako dobré víno.

Asi vám neřeknu zpaměti složení svých týmů v prvním a druhém díle, ale tuším, že se nebude příliš lišit od těch, které jsem zformoval ve třetím. Po desítkách hodin jsem lascivní medičku Fox vytrénoval na elitní sniperku a expertku na plížení ve stínech. Horká hlava Ice, který si vždy ve vypjatých situacích rád dělal, co chtěl, se pod vedením rozvážného Raidera uklidnil. Dokonce jsem našel i uplatnění pro vlastního avatara vytvořeného přes portál I.M.P, který byl zpočátku opravdu slabý. Nakonec se z něj vyklubal skvělý odstřelovač. Chemie mezi postavami funguje a rychle vytušíte, když jeden člen moc nemusí toho druhého. Jízlivé poznámky při každém neúspěchu jsou to nejmenší.

Krvavé diamanty pro všechny

Abyste svou malou operaci udrželi v chodu, budete muset začít podnikat v diamantovém byznysu. Po úspěšném osvobození úvodního malého ostrůvku vás čeká výsadek na pevninu. Kořeny série se nezapřou, pokud ihned instinktivně nezamíříte k jednomu z dolů, zaděláte si do budoucna na velké trable. Hra vám to ovšem nijak zvlášť nenaznačí.

Doly generují základní zisk, abyste ale maximalizovali jejich výdělek, musíte pomáhat okolním vesnicím a budovat s nimi pozitivní vztahy. Loajalitu obyvatel si nezískáte ani tak eliminací nepřátelských sil v okolí, jako spíše plněním úkolů. Někdy stačí i maličkost, například odšifrovat televizní kanál, aby běželo porno a hned vás mají všichni za spasitele a s chutí se nechají naverbovat do dolů. Z dlouhodobého hlediska se vyplatí vycházet obyvatelům vstříc, utratit nějaké chechtáky v jejich prospěch než z nich jen ždímat rychlý zisk a smlouvat. Loajalita je totiž důležitější, než se ze začátku zdá. Každý důl se časem vyčerpá a čím rychleji si získáte vysokou loajalitu obyvatel, tím víc daného dolu zvládnete vytěžit. Finance na provoz vaší mise ovšem můžete získáte i hackováním terminálů, nebo přepady nepřátelských konvojů s diamanty.

Třetí díl se stejně jako jeho předchůdci neobtěžuje s vysvětlováním a nechá vás objevovat a zkoumat i za cenu, že budete muset začít úplně od začátku. Obtížnost konkuruje druhému dílu, klávesy F5 – quicksave a F9 – quickload mám od nadužívání opotřebované. Střety s nepřáteli jsou totiž drsné, některé i vyloženě brutální, kdy je šance na výhru mizivá. Jagged Alliance 3 umí přesvědčivě přepínat na vážnou notu se silnými momenty, které jsou v kontrastu s jinak odlehčenou atmosférou o to údernější. Jaká to příjemná změna oproti předchozím dílům nebo spin offu Jagged Alliance: Rage! (naše recenze) jehož hlavní úkol byl nejspíš donést gumovou kachničku do vany. Pokud máte trauma ze sci-fi brouků, tak třetí díl je co do fantaskních prvků umírněnější. Sice také obsahuje „nadpřirozený“ element, ale není tak výrazný, jako v druhém díle.

V Jagged Alliance byl vždy klíčový dobrý kryt a taktické rozmístění žoldáků, ve třetím díle přibyla i nová mechanika nazvaná overwatch, neboli hlídka. Na konci tahu lze za zbylé akční body určit výseč, kterou má daný žoldák strážit a jakmile se v ní někdo objeví, začne po něm automaticky střílet. Hlídka je často mnohem efektivnější než přímý útok, navíc probíhá automaticky při pohybu nepřítele v jeho tahu. Takto se lze úspěšně vypořádat i s velikou přesilou. Kromě speciálních schopností vašich bojovníků musíte při soubojích brát na zřetel i další faktory, díky elementu náhody si nikdy nemůžete být jisti svým vítězstvím.

Se šancemi může pořádně zamávat i počasí. V písečné bouři nebo v dešti se vám častěji zaseknou zbraně a v mlze je těžší trefit cíl. To se dá jemně kompenzovat investicí dodatečných akčních bodů při útoku. Osvědčilo se mi střílení do rozkroku, což sice není fér, ale většina nepřátel si rozkrok nekryje. Zohlednit je třeba i pevnost překážky, za kterou se právě skrýváte. Prostředí je částečně zničitelné a některé typy munice a zbraní prostřelí i silný kryt.

Přestřelky jsou o taktice i náhodě

Ačkoliv je overwatch téměř všespásný, bez dobré palebné pozice toho moc nesvedete. Kromě vyhledávání vhodných míst na přepad větších skupin je také dobré využívat plížení. V real-time režimu lze ve skrytu pozorovat patrolující hlídky a poté je potichu odrovnávat nabroušenou kudlou. V některých lokacích se lze zbavit všech nepřátel bez jediného výstřelu. Stealth je povedený, ale díky trochu kostrbatému uživatelskému rozhraní se dá útok ze zálohy pořádně aktivovat jen přes klávesnici. Jedinou zásadní mezerou tichého postupu je nemožnost odstraňovat těla. Mrtvola na očích patroly vám může nebývale zavařit – hra se automaticky přepne do tahového režimu, i když vy jste stále ukryti.

Hra se vůbec mileráda přepíná do tahového režimu bez vašeho přičinění. Stačí třeba i jen to, aby nějaký ňouma na druhé straně mapy omylem aktivoval vlastní nástražný drát a spustil alarm. Nejlépe hned pár sekund po startu mise, kdy nemáte šanci s tím něco udělat a není ani čas vyhledat výhodnou pozici. Takto jsem musel restartovat některé mise hned několikrát. Tahový taktický systém je naštěstí zábavný stejně jako před lety, má však své nedokonalosti. Pokud hledáte posledního nepřítele na mapě, který je třeba ukryt na střeše několikapodlažní budovy, moc intenzivní zábavy si tu půl hodinu bezcílného prohledávání mapy nejspíše neužijete. Vrcholem frustrace je krkolomné lezení po žebřících a pixel hunting droboučkých předmětů.

Samozřejmě nesmíte zanedbávat ani strategickou část hry, kde spravujete dobytá území, trénujete domobranu, odpočíváte, opravujete, vyrábíte nové vybavení a přesouváte své skupiny na zvolená místa. Tak jako nesmíte podcenit dobývání dolů, nesmíte podcenit ani jejich obranu. Nepřítel na vás bude posílat čím dál tím víc sil ze svých mnoha předsunutých základen a ne všechno vaši elitní žoldáci stihnou uhlídat. Naštěstí se vesničané pod vedením zkušených velitelů rychle stávají kompetentními obránci.

Již jsem zmínil, že hra vás přímo nevede. Po vylodění na pevnině se budete cítit ztraceni. Jste na cizím území, nemáte žádné hlubší informace a povědomí o situaci. Důležité je nepodcenit vojenské zpravodajství a hledat stopy, co vám mohou pomoci plnit hlavní i vedlejší úkoly. Potřebný „intel“ se dá získat všelijak, hackováním, rozhovory s NPC, průzkumem oblasti ze strategické mapy nebo i vyslechnutím rozmluvy mezi dvěma nic netušícími vojáky. Střípky informací získáváte prakticky neustále, i když to může být často banální, typu v sektoru XY stojí divný kámen. Prakticky náhodou se tak můžete dostat i k zásadním informacím, které lze využít ve váš prospěch v taktické části nebo ke splnění jednoho z mnoha questů.

Úkoly jsou parádně napsané, setkáme se samozřejmě i s typickými RPG „fetchquesty,“ typu najdi a dones ten a ten předmět, čekají nás ovšem i originální a vtipná dobrodružství. Skvělý byl třeba úkol, kdy jsem pomáhal usmířit gang babiček, aby se po letech semkly a pomohly s obranou rodného města. Některé úkoly jsou maličkosti na pár minut, jiné zaberou i několik hodin. Ne každá skvadra žoldáků přitom daný úkol zvládne splnit, někdy jsou třeba specialisté s určitými statistikami a perky nebo typem osobnosti. V případě gangu babiček se například jedna z dam dokázala dorozumět jen s kolegou psychopatem a pokud žádného v týmu zrovna nemáte, není šance proniknout do její komplikované mysli.

Dabing prvotřídní, grafika nic moc

První vizuální dojem ze hry nebyl vůbec dobrý. Vegetace vypadá podivně rozmazaná a grafika působí kostrbatě, situaci příliš nepomohly ani problikávající textury. Naštěstí se vše zlepšilo už v druhém sektoru. I tak by grafika určitě snesla vylepšení. A o uživatelském interface to platí dvojnásob. Z nepochopitelného důvodu je totiž „vysouvací“ a nelze ho napevno uzamknout. Pokud potřebujete být pohotoví, nezbude vám, než hru ovládat z velké míry i klávesami. Jinak si při stealthu ani neškrtnete. Než se vám totiž menu akcí vysune, nepřítel už je dávno jinde.

Naprosto dokonalé je namluvení jednotlivých žoldáků. Mají jedinečné hlášky, které přesně odpovídají jejich osobnosti. Tentokrát je kvalitní i dabing ostatních postav, hlas záporáka konečně vzbuzuje respekt, což se o Deidranně ze dvojky rozhodně říct nedalo.

Technicky je hra vyladěná, pouze při nespočtu loadingů jednou za čas zamrzla. Nedivím se, načítat posté jednu pozici dokola, to bych to zabalil taky. Autoři myslí i na hráče toužící po kooperativním multiplayeru. Co-op lze spustit z jakékoliv uložené pozice a není potřeba kvůli tomu zakládat novou hru.

Doporučují čtyři žoldáci z pěti

Jagged Alliance 3 je podobný relikt dob dávno minulých jako filmová série Expandables. Macho akčním filmům naneštěstí v posledním desetiletí odzvonilo, o to příjemnější je, že autoři z bulharského studia Haemimont Games neslevili z toho, co udělalo sérii Jagged Alliance svou.Třetí díl je stejně zábavný a chytlavý jako předchůdci, bohužel se to neobešlo bez nějakých těch zbytečných škrábanců cestou.