Když jsem se vydal k muzeu, byla jedna hodina ráno. Muzeum počítačových her, tak se jmenovalo. Před týdnem ho otevřeli pro veřejnost a já, fanoušek počítačových her, jsem tam nemohl chybět. Vitríny byly plné těch nejstarších her, co jsem kdy viděl a mnohé z nich jsem ani neznal. Poté, co jsem se dostal do zóny adventur, jsem spatřil hru, za jejíž zahrání bych snad položil život. Tuto hru jsem roky sháněl, ale nikdo jí neměl. Byl to Indiana Jones 4 z roku 1992. Pět disket bylo rozložených ve vitríně a z krabice na mě pohlížel sám Indy. Ze zbytku dne si toho moc nepamatuji, jediné na co jsem dokázal myslet, byla ona Hra s velkým H. A dneska jsem se rozhodl. Vydám se tam a hry se zmocním. Ale musím si slíbit, že než mne policie chytne (za krádež takovéhle hry bude trest asi strašlivý), napíši o ní článek, aby z toho měli něco i ti, kteří měli stejný nápad, ale já je předběhl.
Určitě každý zná skvělou filmovou trilogii režiséra Stevena Spielberga o světoznámém archeologovi a dobrodruhovi Indianu Jonesovi, kterého ztvárnil Harrison Ford. Tato filmová trojice měla obrovský ohlas, a tak se nebylo čemu divit, když se před lety náš ostřílený archeolog ukázal i na herní scéně.
První tři díly byly jenom kopií filmu a jediné, co mohly Indyho fanouškům nabídnout, byla možnost zahrát si v hlavní roli a vyřešit některé situace trochu jinak, ale díl čtvrtý byl už o něčem úplně jiném. Proto se se mnou vydejte do doby, kdy kralovaly 286ky a vy jste měli pocit, že 1 MB paměti vám vystačí snad do konce života.
Píše se rok 1939 a Indy se dává dohromady po honbě za svatým grálem, které si do sytosti užil se svým otcem. Během té výpravy toho stihl celkem dost, pěkně to zavařit všemocným hnědým košilím, získat svatý grál a dokonce i autogram samotného Hitlera. Ale to by nebyl Indiana Jones, aby zůstal ve svém profesorském obleku na dlouho a nevyměnil ho za klobouk a nezbytný bič. A protože Indy má schopnost, plést se agentům Třetí říše do cesty, problémy na sebe nenechávají dlouho čekat.
Děj čtvrtého dílu se točí kolem pradávné Atlantidy, legendární to země, v které podle Platóna žila vyspělá civilizace a kde se vědomosti a moc spojovala v harmonii a vytvářela tak dokonalou společnost. Ale ať byla společnost sebedokonalejší, síle přírody nedokázala odolat a tak, jak Platón tvrdí,
skončila v hlubinách mocného oceánu a s ní i tajemství této civilizace. Archeoložka Sofie, Indyho stará přítelkyně, má ale jistou teorii, kde by se Atlantida mohla nalézat. A protože nacistické Německo má určité plány se zapomenutou technologií ztracené Atlantidy, začíná zběsilá honička o to, kdo první najde ten ztracený kout země.
Indiana Jones je známá postava, pod kterou si nepředstavíme jen klobouk nebo bič, ale hlavně stylový smysl pro humor. Pro Indyho totiž není žádná situace tak hrozná, aby ji nedokázal vtipně okomentovat. A na jeho skvělý smysl pro humor se můžete těšit i ve hře. Autorům (Lucas Arts) se totiž povedlo dosáhnout inteligentního humoru, který vyloudí na vaší tváři pobavený úsměv a neschylují se k takovým situacím jako dnešní čeští tvůrci, kdy jsou rozhovory spíše dementní a vy se usmíváte ve smyslu: "to snad není ani možné!".
V době, kdy tato hra vyšla, byl člověk zvyklý, že každá adventura měla přesně daný scénář, podle kterého jste hráli od začátku až do konce. O to velké pro mne bylo překvapení, když jsem zjistil, že ve hře jsou klíčové momenty, kdy se můžete rozhodnout, jakou cestou se vydáte dál.
Můžete si vybrat, že ve hře budete pokračovat po boku sličné archeoložky Sofie nebo se vydáte cestou boje či radši dáte přednost přemýšlení. A světe div se, hra je pak úplně jiná, problémy musíte řešit úplně jiným způsobem a čekají na vás i jiné lokace. Prostě nádhera. Už i na začátku hry, kdy se chcete dostat na přednášku a u dveří hlídá ochranka, se můžete rozhodnout, jak tu situaci vyřešíte. Buď si to s ochrankou rozdáte ručně nebo ji prostě ukecáte či trochu zapřemýšlíte, správně postavíte bedny a dostanete se dovnitř oknem. Takovýchto možností je tam habaděj a to je také to, co se mi na této hře nejvíce líbí.
Ale nebojte se, že se většina hry bude odehrávat v New Yorku, kde vaše dobrodružství vlastně začíná. Situace vás dostanou na mnohem exotičtější místa, než jsou ulice amerického velkoměsta. Podíváte se do pravého nefalšovaného afrického bazaru, mrknete se na Krétu, do Monte Carla či džungle. Cestou na vás čeká také projížďka na velbloudovi, let v balónu či se poplavíte v německé ponorce a ještě mnohem více.
Samozřejmě, že všude, kde se objevíte na vás čeká nespočet hádanek, jejichž vyřešení bývá občas i celkem zapeklité. Ale nebojte se, že se budou konat pixelové orgie při hledání nějakého miniaturního předmětu,
jako třeba v Poldovi 2 (také jste nemohli najít rýhu na podlaze u skříně v úchylově bytě?) (Poldovi 2 bych spíše vyčítal primitivnost, neboť jej bez problémů i bez návodu dohrál můj desetiletý bratránek - by Vreco). Obtížnost hry tkví hlavně v logickém uvažování. Věřte mi, že pokud narazíte na nějaký zásek, stačí se v klidu zamyslet a řešení se určitě brzy dostaví. Pokud snad patříte mezi ty, kteří nemají silnou vůli a při každém záseku, se dívají do návodu a kazí si tak celou hru, pak vás mohu uklidnit, že získat návod k této hře, bude přeci jenom mnohem obtížnější, než si zajít koupit časopis do novinového stánku.
Ve hře se nachází i tzv. IQ (Indy Quotient), který vám udílí body (maximum je 1000) za každý splněný úkol, vyřešenou hádanku či za nalezení důležitého předmětu. Některé situace jdou řešit i více způsoby a některé, hlavně ty složitější, jsou více bodovány. Chcete-li dosáhnou bodového maxima a stát se novým Indianem Jonesem, asi se pořádně zapotíte. Já se snažil, ale více jak 980 se mi nepovedlo dát dohromady. Je to jen taková blbůstka, ale potěší a někoho (mě) dokáže přinutit zahrát si hru znovu a zkusit najít nová řešení.
Patříte-li mezi ty, co nehráli žádnou adventuru ze "staré" školy, možná pro vás může být ovládání Indiana Jonese 4 trochu nepohodlné. Jste-li zmlsáni dnešními adventurami, kde ke hraní stačí jediné tlačítko myši a kurzor se vždy změní, když přejede přes místo, kde se dá určitý předmět použít, pak si budete muset na ovládání chvíli zvykat. Totiž, pod herním polem se nachází menu s mnoha příkazy, jako seber, dej, zatlač, otevři, zavři (samozřejmě anglicky) a pomocí těchto příkazů ovládáte hrdinu a používáte předměty. V dnešní hře, když byste najeli myší na páku, se vám ve většině případů objeví: "zatáhni za páku", ale v Indiana Jonesovi musíte nejdříve kliknout na tlačítko "PUSH" a až potom na onu páku. Nerozčilujte se, nesmíte zapomínat na tu mnohaletou propast a také na to, že v té době bylo toto ovládání vlastně revoluční. Pokud se nepletu, v té době se některé adventury ještě ovládaly pomocí psaných příkazů. Teď si představte, že nevíte jak dál a zkoušíte předmět na předmět, "brrr", to byste se upsali k smrti. I když to mělo jistou krásu a radši než bezduše zkoušet předmět na předmět, jste pořádně přemýšleli.
Po grafické stránce hry je na tom Indiana Jones ještě celkem dobře. Ani v dnešní době, plné třetího rozměru a renderovaných adventur, neztratila grafika v této hře na kráse. Samozřejmě se nekoná žádná SVGA nebo 65000 barev, ale poctivá ručně kreslená grafika, která neurazí ani po těch osmi letech. Abych pravdu řekl, kdyby tuhle hru autoři předělali do novější a lepší grafiky, asi by to už nebylo ono, prostě tahle grafika k Indymu patří a mě tam perfektně sedí.
Pokud patříte mezi příznivce adventur, ale tuhle jste ještě nehráli, pak vám ji vřele doporučuji. Indiana Jones and Fate of the Atlantis je částí herní historie a i po tolika letech je hra zábavná a má co nabídnout. Takže jestli ji uvidíte někde v Bazaru, nebo víte o někom, kdo ji vlastní, neváhejte a rychle si ji sežeňte. Věřte mi, stojí to za to.
