Pouhé čtyři dny trval juniorský šampionát v Kanadě. Kvůli šířící se nákaze organizátoři zvolili jeho předčasný konec. Přestože hráči dělali, co mohli, výskytu covidu se nevyhnuli.
„Opatření byla loni určitě striktnější,“ přiznává na online tiskové konferenci s novináři Myšák.
„Loni na zápasy nesměli diváci a hotel byl pro veřejnost zavřený. Ale i tento rok jsme se snažili dělat všechno správně, nechodit nikam pryč a vzájemně se ochraňovat. Občas jsme někoho potkali, ale jinak jsme si nevšimli, že by to bylo nějak hrozné.“
Jaké jsou vaše prvotní pocity směrem ke zrušení turnaje?
Velké zklamání u nás všech. Hlavně u hráčů ročníku 2002. Hned po rozhodnutí jsme měli společný hovor a atmosféra byla znát. Nikdo moc nemluvil.
Jak jste se všechny informace dozvídali?
Kdykoliv se stalo něco nového, tak pan Černý (manažer reprezentace) svolal mítink přes Zoom a říkal nám vše, co se dozvídal od organizátorů. Jakmile zrušili turnaj, tak jsme o tom asi za pět minut věděli.
Šampionát hokejových dvacítek se nedohraje, po třech kontumacích byl zrušen |
Jaká byla reakce hráčů na kontumaci zápasu s Finy?
Vzbudil jsem se asi v 6:30 a přečetl jsem si zprávu, že máme v týmu jeden případ Covidu a že s Finy hrát nebudeme. Tím to všechno začalo. Ale my všichni i trenéři jsme se chtěli připravit na další zápas s Rakouskem a snažili jsme si vetknout do hlavy, že ho i hrát budeme. Na nic jiného jsme se nesoustředili. Neřekl bych, že jsme se báli, ale je pravda, že jsme řešili varianty, že jestli budeme pořád v karanténě, tak nebudeme hrát ani s Rakouskem. To jsme se snažili nevnímat.
Přeci jen další kontumace by znamenala poslední místo ve skupině.
O tom jsme se bavili s kluky, že taková varianta by byla hodně nespravedlivá a nevěřili jsme, že by organizátoři na takovou možnost přistoupili. Nevěřili jsme, že bychom kvůli pobytu na pokoji nepostoupili do čtvrtfinále.
Pak ale přišla zpráva o zrušení šampionátu.
Překvapilo nás to. Čekali jsme na výsledky testů a pak najednou hovor, že se turnaj ruší. Za celý den bylo nepříjemných zpráv opravdu dost. Na druhou stranu organizátoři zřejmě jiné řešení neměli. Ale je to ohromná škoda, přeci jenom covid našemu ročníku zrušil už i mistrovství osmnáctek, teď i to juniorské. Věřím, že se turnaj dohraje v létě. To bych si přál.
Máte tedy stále naději, že se šampionát sehraje?
Věřím, že to tak dopadne a turnaj se dohraje.
Vám osobně volal trenér Mlejnek. O čem jste mluvili?
Byl to velmi emotivní hovor, všichni jsme byli zklamaní. Když to shrnu – jednoduše mi poděkoval a já byl neskutečně vděčný za to, co mi řekl. Emoce šly ven.
Měli jste už možnost se se spoluhráči sejít?
Naše situace je trochu jiná. My pořád čekali na výsledky testů, byli jsme v karanténě a nesměli ven z pokoje. Byli jsme jen se svými spolubydlícími, ale před chvilkou jsme dostali výsledky testů, že jsme všichni negativní, takže spolu třeba půjdeme na oběd a nějak ze sebe dostaneme emoce.
Negativní výsledek vyšel i tedy dříve pozitivnímu hráči?
Bohužel o tomto výsledku nemám žádné informace, ani nám je neříkají.
Můžete alespoň říct, jak se hráč cítí?
Byli jsme v kontaktu a stále platí, že nemá žádné příznaky.
Co vás nyní čeká?
Dneska zůstaneme na hotelu, zítra odlétáme. Skupina z Česka jede do Calgary, odkud odlétá do Prahy. Zbytek kluků zůstane tady a odsud se rozjíždíme. Každý máme vlastní letenky a pozítří odlétáme do svých měst a klubů.
Těšíte se zpět do klubu?
Celkem ano, člověk v klubu přijde na jiné myšlenky, začne se soustředit na další zápasy a přestane vzpomínat na to, co bylo.
