Ducks totiž od 7. do 12. ledna měli naplánovaný „bye week“, tedy několikadenní volno, kdy mužstvo nejen nehraje žádné zápasy, ale ani netrénuje. Kaše se chystal se spoluhráči Kevinem Royem a Brandonem Montourem do Mexika. „Bohužel to nevyšlo, přišla nemoc. To mě mrzelo, byl jsem rozzlobený,“ litoval.
Překažená dovolená štvala Kašeho i kvůli tomu, že Anaheim mu po prodělané chřipce naordinoval místo pláží krátký pobyt v nižší AHL. Zatímco jeho kumpáni chytali bronz na plážích, on dřel na farmě. Odehrál i jeden zápas.
„Ze začátku jsem z toho radost neměl. Pak mi došlo, že bych byl 12 dní bez ledu a bylo by pro mě strašně těžké zase naskočit do NHL,“ tvrdil.
Nositel pozitivní energie
Nemoc, přesun k rezervnímu týmu a tréninky místo volna. Takový začátek roku 2018 se Kašemu zdál poněkud nešťastný. Dojem, nejen pro sebe, napravil při svém pátečním návratu do sestavy Ducks. V tradičně vyhecovaném derby s Los Angeles dal Kings dva góly a slyšel chválu od spoluhráčů i od trenéra.
Kromě tříbodového výkonu smekali před povahou talentovaného forvarda. „Přináší do naší kabiny spoustu pozitivní energie,“ tvrdil americký obránce Cam Fowler. „Víte, je mi dvaadvacet let a nemám důvod se mračit. Jsem prostě takový usměvavý. Jsem hodně pozitivní,“ komentoval Kaše Fowlerův kompliment.
Drobná epizoda s farmou ho nerozhodila, vrátil se ve velkém stylu a zase vzlétl. Jeho dobývání nejslavnější hokejové ligy světa pokračuje. Naposledy se připomněl ve středu dvěma body proti Pittsburghu.
Obhájce Stanleyova poháru pomohl Kaše skolit i krásným gólem, Tristana Jarryho v brance Penguins překonal klenotem českých praváků – bekhendovou kličkou.
„Považuji ji za svou zbraň. Piloval jsem ji odmalinka. Už od mladšího dorostu jsem tak zakončoval brejky, dal jsem tak hromadu gólů,“ popisoval. Aby kadaňský rodák prováděl blafák co nejlépe, odkoukával nelehký manévr od vyhlášených mistrů. Třeba Martina Procházky, Petra Tona a dalších.
V NHL se Kaše blýskl gólem po střele přes ruku už poněkolikáté, z bekhendu nachytal i Matta Murrayho, posledního vítěze Stanley Cupu. Středeční trefa byla pro Kašeho už dvanáctou v této sezoně, vícekrát z Čechů skóroval pouze David Pastrňák (18).
Suverénně zakončené úniky dodávají Kašemu sebevědomí. Věří si, více se cpe do koncovky, tlačí se před branku, střílí z jakékoliv pozice. „Pak dáte i šťastné branky,“ pochopil.
S Nintendem na palubě
Starší ze sourozeneckého dua (bratr David hraje za švédskou Moru) působí na ledě vyspěleji než loni, kdy se teprve rozkoukával. Pomohlo mu, že trochu přibral, díky větší síle lépe zvládá osobní souboje. Otrkal se. Zvykl si i na dlouhé přelety, které mu zpočátku dělaly potíže. „Už je to o dost lepší.“
Čas si krátí hraním videoher. Stejně jako většina kádru Anaheim si pořídil Nintendo a proti ostatním hraje třeba závodní klasiku Super Mario Kart.
Kaše se posunul prakticky ve všech směrech. Třeba i v angličtině, na které zamakal díky učitelce, kterou mu klub obstaral. Prý si v ní ještě není jistý, každopádně zámořští reportéři ho za ni chválí. Mezi mantinely se oproti minulému ročníku odlišuje nejen vyspělejší hrou, ale i číslem dresu.
Dřív měl šestaosmdesátku, teď po otci Robertovi nosí pětadvacítku. S mužem, který ho na severozápadě Čech vychoval pro velký hokej, Kaše stále rozebírá každý zápas.
Je totiž pod bedlivým dohledem obou rodičů. „S tátou vše řešíme z hokejové stránky. Mamka se mě snaží hlavně povzbudit a předat mi pozitivní energii.“ On sám ji pak v kabině i na ledě posílá dál.
