"Třeba je dobře, že jsem si to marodění odbyl teď a ta druhá půlka sezony přinese vrchol. Ať už na olympiádě nebo při Stanley Cupu," říká v rozhovoru pro MF DNES útočník New Jersey Patrik Eliáš.
Přesto si říkám, zda při zprávách o vás, Jágrovi či Havlátovi není čas bít na poplach. Nebo mě i fandy uklidníte?
Uklidnit? To asi úplně nejde, zranění se mohou přihodit kdykoliv. Teď jsem tady v Americe slyšel statistiku, že 100 až 120 hráčů v NHL muselo během prvního měsíce vynechat nějaký zápas. To je neuvěřitelně vysoké číslo. Za sebe doufám, že to nejhorší už je za mnou. A Martinovi (Havlátovi) se taky brzy začne dařit podle jeho představ. Je v novém klubu, trvá to, než si to všechno sedne. O jeho kvalitách není třeba pochybovat.
Vancouver má jistýAsistent reprezentačního kouče Josef Jandač zamíří příští týden za oceán, aby v NHL sledoval vybrané české hráče. A právě tam Eliášovi sdělí, že má Vancouver jistý. "Jsou hráči, kterým dopředu řeknu, že s nimi počítáme. To se týká třeba brankáře Vokouna nebo Patrika Eliáše," uvedl Jandač včera pro iDNES.cz. |
Skoro měsíc a půl jste nehrál. Sledoval jste, jak se daří vašim budoucím spoluhráčům z reprezentace?
Moc ne. Díval jsem se jen na Rangers a Montreal, kam přišli dva kluci od nás z Jersey. Takže vím, že Tomáš Plekanec má výtečný vstup do sezony, v Rangers zase výborně hraje Venca Prospal. Tam je poznat, že trenér ví, jak postavit pětky, a klape jim to. Navíc Venca je dříč a skvělý nahrávač, a když má vedle sebe Gáboríka, tak září. A samozřejmě českou stálicí v NHL je Tomáš Vokoun. Byť nehraje v top týmu, je velkou oporou.
I tak prognózy zámořských novinářů tvrdí: Olympiádu vyhraje Kanada, ohrozit ji může pouze Rusko. S Českem se nepočítá ani na semifinále. Je to reálný pohled?
Ten názor je asi oprávněný, reflektuje to, jak se nám v minulých letech dařilo na mezinárodním poli, že jako jednotlivci nepatříme v NHL k úplné špičce. Na druhé straně jsme šikovní hráči, když se dá dohromady správný tým, správní kluci, a navíc když výtečně zachytá brankář, můžeme porazit každého. Za ta léta už vím, že brankář je základ. On vás může v zápase posunout dál, i když vám to třeba nejde herně. A na olympiádě je to o jednom zápase.
Takže je podle vás dobře, když kouč Růžička už dopředu vyhlásil, že jedničkou bude Tomáš Vokoun, ať se děje, co se děje?
U gólmanů je to specifické, chtějí mít jistotu, aby se připravili. Jinak Tomáš odvádí dobrou práci, i když to taky nemá lehké. Je na Floridě, která nepatří herně k dobrým týmům, v každém zápase na něj jde spousta střel. Dokazuje však, že je náš nejlepší gólman.
Teď k vám. Když jste odjížděl začátkem září na kemp, říkal jste mi, že jste stoprocentně fit. Pak přišla zpráva, že musíte znovu na operaci. Co se přihodilo?
Začal jsem tehdy s trochu agresivnějším tréninkem. Ta operovaná noha dostala zabrat, najednou mě přestal poslouchat sval, ozvaly se bolesti. Jel jsem na kontrolu do Philadelphie, kde mi v létě dělali operaci, a tam zjistili, že je tam nějaké zjizvení a že je potřeba to odstranit.
Už jste fit?
Pokaždé, když vám zajedou nožem do svalů, tak to není ono. Některé tréninky to pekelně bolí, ale člověk si tím musí projít. Určitě to pořád není stoprocentní, chybí mi síla v noze. Snad se to brzy srovná. Je jasné, že teď nebudu hrát všechny zápasy za sebou, občas nějaký vynechám. Ale doufám, že po Novém roce budu připraven.
Sportovci často říkají, že je strašné sledovat své spoluhráče jen z tribuny. Jak jste to prožíval vy?
Kdybych byl mladší, nejspíš bych se tím trápil. Ale teď jsem si z toho těžkou hlavu nedělal. Zranění jsou prostě součást naší práce. Individuálně jsem posiloval, vždycky v sedm ráno jsem chodil na led s naším kondičním trenérem Vladimirem Burem, což je otec Pavla. Pak jsem na ledě zkoušel starty a brzdění, později se přidal ke klukům. A v pátek jsem konečně nastoupil do zápasu, což byl finální krok. Jsem rád, že jsem to zvládl, i když to bolelo.
New Jersey má zatím výtečnou bilanci na ledě soupeřů. Vyhráli jste všech osm zápasů venku. Čím to?
Nevím, ale překvapilo mě to. Vždyť nám pořád chybí jedna pětka ze základní sestavy, pryč je první obrana. I tak se ale daří. Kluci sice nevyhrávají 5:1, 6:2, vždycky je to o gól, ale i to se cení. Je důležité najít cestu, jak vyhrát. Já jsem sice zatím hrál jen doma proti Islanders, i tak jsem ale v týmu cítil pohodu. Hodně jsme kontrolovali puk, na střídačce žádná panika. Byla to radost.
Ještě jedna věc je teď v NHL hodně aktuální: prasečí chřipka...
Je to horké téma, probírá se to v novinách, televizi. Vím, že dva čeští kluci (Šmíd a Krejčí) už ji dostali. Ale já to neřeším. Jen beru vitaminy a posiluji organismus.
