Rozsíval, jenž s Chicagem slavil i v ročníku 2013, se stal v pořadí osmým českým hokejistou se dvěma Stanley Cupy na kontě. 36letý rodák z Vlašimi se tak zařadil po bok Petra Sýkory, Dominika Haška, Patrika Eliáše, Bobbyho Holíka, Jaromíra Jágra a Jiřího Hrdiny s Jaroslavem Pouzarem (poslední dvě legendy slavily triumf dokonce třikrát).
Chicago se třetím triumfem z posledních šesti sezon již nesmazatelně zařadilo mezi nejslavnější hokejové dynastie historie NHL. Na domácím ledě se však Blackhawks stříbrnou trofej podařilo převzít po dlouhých 77 letech (v roce 2010 slavili na ledě Philadelphie a před dvěma lety v aréně Bostonu). Rozhodl o tom gólem z 38. minuty obránce Duncan Keith, jenž byl zvolen první hvězdou rozhodujícího duelu. Odnesl si zároveň i cennou Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče celého play-off (více ZDE).
Tampa Bay, v jejímž dresu zůstali těsně před branami velkého úspěchu čeští mladíci Ondřej Palát a Andrej Šustr, pro šestý zápas přivítala zpátky v sestavě produktivního útočníka Nikitu Kučerova. Autor 22 bodů (10+12), jenž odstoupil z předešlého utkání už v zahajovací třetině po nebezpečném nárazu na brankovou konstrukci, tak obnovil nejúdernější formaci Lightning „Trojčat“ s Tylerem Johnsonem na centru a zmiňovaným Palátem.
Trenér Jon Cooper podruhé za sebou ponechal v sestavě mladého forvarda Jonathana Drouina na místo sedmého beka Nikity Nestěrova a točil tak klasicky šest obránců a dvanáct útočníků stejně jako domácí Chicago, jehož kouč Joel Quenneville do vítězné sestavy z duelu čtyři a pět nezasahoval.
Chicago nevyužilo dvě přesilovky, Stamkos nastřelil tyč
V otevírací třetině šestého pokračování finále měli navrch domácí borci motivováni celkovým triumfem v případě vítězství. Blackhawks svého soupeře přestříleli 13:4 a největší šance si vytvořili hlavně ve dvou přesilových hrách.
Nejblíže gólu byl však jako první hostující kapitán Steven Stamkos, jenž ve finále nedokázal potvrdit renomé jednoho z nejlepších kanonýrů soutěže. V 8. minutě bombou z pravého kruhu již překonal Coreyho Crawforda, puk se ale jen odrazil od tyče.
Krátce poté putoval na trestnou lavici Cedric Paquette a do šance se dostali i domácí. Teuvo Teräväinen z bezprostřední blízkosti usměrňoval přihrávku od Mariána Hossy a puk jen těsně minul odkrytou část brány za vyjetým Benem Bishopem.
Ve 14. minutě se faulem provinil další hostující forvard Brian Boyle a Chicago hrálo opět v početní převaze. Patrick Kane v ní přihrávkou našel u pravé tyče volného Jonathana Toewse, ten ovšem v akrobatické pozici sedícího Bishopa nedokázal překonat. V oslabení zahrozila i Tampa, když po přihrávce Paláta pálil Paquette.
Domácí obránci zaveleli: Keith otevřel skóre, Seabrook trefil tyč
Hned v první minutě druhé dvacetiminutovky se do samostatného úniku dostal Stamkos, svou střeleckou finálovou smůlu však znova neprotrhl. Zákrokem betonem se zaskvěl domácí gólman Crawford. V 23. minutě pak zahrozil i obránce Anton Strälman, před odkrytou bránou ale promáchl.
Chicago se výrazněji prosadilo v ofenzivě až v 27. minutě, kdy z přečíslení zakončovala čtvrtá formace. Po přihrávce Andrew Shawa vystřelil Andrew Desjardinse, Bishop ale odolal. Stejně tomu bylo v 32. minutě, kdy střelu obránce Trevora van Riemsdyka tečoval Kris Versteeg.
Stav 0:0 tak vydržel až do 38. minuty, kdy jej protrhl skvěle hrající domácí obránce Duncan Keith. Dvojnásobný vítěz Norris Trophy pálil po přihrávce od Patricka Kana, jeho úvodní pokus Bishop betonem vykopl před sebe a Keith si vyražený puk dobruslil a pohotově dorazil do sítě.
Těsně před druhým odchodem do kabin navíc hosty potřetí oslabil Palát a připomněl se i druhý hvězdný bek v sestavě Blackhawks, Brent Seabrook, po jehož dělovce od modré čáry puk zazvonil o levou tyč.
Kane přidal pojistku a Chicago mohlo začít slavit
Pohled do historie Letošní finále bylo prvním od ročníku 1951 (souboj Montrealu s Torontem), kdy všechny z úvodních pěti duelů série rozhodl nejtěsnější rozdíl jediné branky. V souboji Chicaga a Tampy dokonce nikdo ani průběžně nevedl o dva góly, vše změnil až rozhodující šestý duel. |
V úvodu třetího dějství Tampa přežila zbytek trestu Paláta a po jeho návratu na ledovou plochu v útočném pásmu nebezpečně operoval Boyle. Čas následně k velké radosti vyprodané arény United Centre rychle ubíhal a tlak stupňující hosté se nedokázali dostávat do velkých příležitostí.
Udeřilo tak pro změnu na druhé straně, když se v 55. minutě do přečíslení utrhli domácí. Brandon Saad v útočném pásmu předal puk Bradu Richardsovi, který nesobecky vybídl ke skórování do odkryté brány Kana - 2:0. Poprvé ve finálové sérii tak jeden z týmů vede o dvě branky. Tampu mohl vrátit do hry faul Desjardinse z 57. minuty, šanci z bezprostřední blízkosti zakončujícího Paláta však Crawford odolal a neinkasoval ani při následné hře hostí s šesti hráči v poli.
Kapitán Chicaga Jonathan Toews tak potřetí ve své bohaté kariéře převzal z rukou Gary Bettmana slavný stříbrný pohár a jako prvnímu jej předal 40letému finskému veteránovi Kimmo Timonenovi. Zkušený obránce, jehož v poslední době sužovaly vážné zdravotní potíže s krevní sraženinou, tak svůj závěrečný zápas 16leté kariéry v NHL zakončil tím nejlepším možným způsobem.
Výsledek 6. finále Stanley Cupu |
Chicago - Tampa Bay 2:0 (0:0, 1:0, 1:0)
Branky a nahrávky: 38. Keith (P. Kane, B. Richards), 55. P. Kane (B. Richards, Saad). Rozhodčí: O’Halloran, Sutherland - Heyer, Racicot. Vyloučení: 1:3. Bez využití. Střely na branku: 32:25. Diváci: 22 424. Hvězdy zápasu: 1. Keith, 2. Crawford, 3. Hjalmarsson (všichni Chicago). Konečný stav série: 4:2.
Chicago: Crawford - Keith, Hjalmarsson, Oduya, Seabrook, Timonen, T. van Riemsdyk - Sharp, Toews, Hossa - Saad, B. Richards, P. Kane - Versteeg, Vermette, Teräväinen - Desjardins, Krüger, Shaw. Trenér: Joel Quenneville.
Tampa Bay: Bishop - Hedman, Stralman, Coburn, Garrison, Carle, Šustr - Killorn, Filppula, Stamkos - Palát, Johnson, Kučerov - Brown, Paquette, Callahan - Morrow, Boyle, Drouin. Trenér: Jon Cooper.
