„Už jsem to říkal při proslovu, ale je to obrovská pocta být mezi takovými legendami, zahrnuje to možná víc jak sto let historie hokeje,“ uvědomoval si dvaapadesátiletý Jágr při rozhovoru s přítomnými žurnalisty. „Dostat se mezi tak úzkou skupinu lidí... Je to prostě velká čest.“
Jak jste vnímal narážku, že není ani jasné, kdy skončíte?
Nevadí mi to. Je to neobvyklé, možná jsem první a zároveň poslední hráč uvedený do Síně slávy ještě jako aktivní. Ale je to další ocenění, že jsem ve svých letech schopný na určité úrovni – neříkám, že vyloženě na té nejvyšší – bruslit na ledě.
Jágra uvedli do Síně slávy IIHF jako aktivního hráče, oceněn byl i Pouzar |
Těžko se vybírá, když ještě hrajete, ale jaké jsou ty největší momenty kariéry?
Každý den! Nemám vyloženě „highlight“. Nehrál jsem hokej, abych dostával trofeje nebo medaile, ale protože jsem ho měl rád. Tu kabinu, skupinu lidí, miloval jsem chvíle, kdy jsem byl nahoře i dole. Když se daří, užíváš si to, když ne, motivuje tě to dál. Ale momenty vytáhnout nedokážu, každá situace v životě mě posunula tam, kde jsem teď.
V proslovu jste mluvil o idolech, národní tým večer hraje finále. Může se právě tento výběr také stát idolem?
Určitě. Už z toho důvodu, že jsme dlouho nic nevyhráli. Vždyť to bude čtrnáct let od posledního zlata na mistrovství světa. Když se vyhrálo v roce 1998, spoustu malých dětí začalo hrát hokej kvůli olympiádě. A věřím, že po šampionátu 2010 to bylo podobné. Jestli se to povede i klukům... Vlastně i kdyby ne, popularita hokeje během tohoto mistrovství šla hodně nahoru.
Co zdobí současný český výběr?
Myslím, že se dali skvěle dohromady. Ne všichni jim od začátku věřili, což jim pomohlo, aby se spojili. Máme ovšem velmi dobré hráče. Když ještě přijeli Pasta se Zachou a Nečasem, úroveň stoupla. Všichni tři jsou rozdíloví hráči, kteří dovedou udeřit v jakýkoli moment. Bojovnost a snaha něco dokázat ale v týmu zůstala.
Chtěl byste ještě do kabiny?
Ne, já si svoje zažil a jsem za svoje momenty vděčný. Teď je čas někoho jiného. Klukům to přeju.
OBRAZEM: Památné momenty oceněného Jágra. Salut, masáže i čtení z Bible |
Třikrát jste hrál o zlato, jak jste jako hokejista prožíval finálový den?
Byl jsem hodně nervózní, jsem vážně rád, že už nemusím hrát. Člověk si daleko víc užije věci okolo a atmosféru. Jako hráč nechcete lidi zklamat. O to víc, když se hraje doma a vidíte, jak jsou lidi nadšení a věří, že to můžeme vyhrát. Což je ohromný tlak, ale zároveň ta pozitivní energie je žene, dává něco extra.
Jak to večer vidíte? Nepřál jste si radši Kanadu než Švýcarsko?
Pro fanouška by byla lepší Kanada, ale těžko říct, co si přáli hráči. Myslím, že kluci mají trošičku výhodu v odpočinku, když dostali tři čtyři hodiny navíc. Věřím jim, že to doma zvládnou.
Nově uvedení členové Síně slávy IIHF.
Těšíte se?
Nemůžu se dočkat! Viděl jsem každý zápas našeho mužstva a musím říct, že si to neskutečně užívám. Dostal jsem i otázku, jestli mě netrápí, že nehraju a vůbec. Když hrajete a jste na střídačce, atmosféru si tolik neužijete, ani to tam není tak slyšet, ale potom si uvědomíte, o co přicházíte. Ale taky vám dochází, co všechno jste vlastně zažil.
Co je nejkrásnější na tom být fanoušek?
Že už se nemusím stresovat. Když jsem hrál, směřoval jsem obrovský tlak na sebe a nechtěl jsem zklamat nikoho, kdo nám věřil. Věděl jsem, že moje práce je dávat góly a rozhodovat zápasy. Ale ne vždy se cítíš nejlíp, nervozita a zodpovědnost vůči mužstvu i fanouškům vždy byla. Teď si to krásně užívám.
