Jak se máte?
Skvěle. Tedy až na to, že špatně spím. Přitom starosti nemám, zimáku už jsme se s bráchou zbavili. Vždycky mě v noci probudí nějaké kraviny. Třeba že má být pod nulou, tak aby manželce nezmrzly hortenzie. A pak už nemůžu zabrat.
Můžete pak třeba vzpomínat na velké vítězství v Naganu, staré šestadvacet let. Co se vám z té doby vybaví?
Občas si vzpomenu. Většinou když mi to někdo připomene. Třeba v hospodě u České Lípy, kde máme chalupu. Štamgastům se vybaví, jak tehdy vstávali brzy ráno a šli na nás koukat v televizi právě do místní putyky. Loni bylo pětadvacáté výročí Nagana, takže se ozývali hlavně novináři. Byl jsem pozvaný na vzpomínkové utkání v pražské O2 areně, i když jsem nemohl nastoupit, protože jsem po operaci obou kyčlí. Bylo ale fajn, že jsme se zase s kluky mohli potkat, protože se vídáme jen hodně sporadicky.
Za nás bylo asi víc přihrávek, častější kombinace. Ale to neznamená, že jsme byli šikovnější. Dnes se totiž všechno odehrává v takové rychlosti, že hokejisté nemají čas toho moc vymýšlet.
