„V době, kdy jsem byl jako hráč na vrcholu, bylo nabídek dost, jenže já nakonec vždycky zůstal doma. Jen jsem si odskočil zahrát do nedaleké Jihlavy,“ říká havlíčkobrodský patriot, který 12. prosince loňského roku oslavil 50. narozeniny.
Neděsí vás trochu ta nová pětka u údaje o vašem věku?
Ne, to je v pohodě. Beru to tak, že jsem se dostal do půlky. Život jde dál. Cítím se dobře. Jen po oslavách už to bývá ráno horší. (usmívá se)
Zrovna kolem vašich kulatin se ale týmu výsledkově moc nedařilo. Vaši svěřenci nevěděli, že máte narozeniny, a tudíž by se hodilo spíš vyhrávat?
Ale jo, věděli, jenže nás zrovna hodně trápila marodka. A vlastně pořád ještě trápí. Nicméně zápas v Novém Jičíně a teď doma s Moravskými Budějovicemi jsme zvládli dobře.
Richard CachnínBývalý útočník se narodil 12. prosince 1969 v Havlíčkově Brodě, a právě v Kotlině strávil většinu své hokejové kariéry. V roce 1998 sice odešel do Dukly Jihlava, kde působil čtyři sezony, ovšem následně se vrátil domů. U hokeje zůstal i poté, co jako hráč definitivně skončil - vrhl se na trenérskou dráhu. Většinou zatím působil především u mládeže, ovšem nyní už druhou sezonu tráví na střídačce jako hlavní kouč druholigového brodského A-týmu. |
Vy jste měl, co se oslav týká, loňský prosinec docela nabitý. Nejen kvůli už zmiňovaným narozeninám, ale navíc jste se i ženil. Svatba na stadionu v Kotlině, to byl váš nápad?
Ne, mojí manželky. Vzali jsme se vlastně do roka a do dne od chvíle, kdy jsme se seznámili. A když jsme o svatbě začali mluvit, řekla mi: Kde jinde bychom se měli vzít než tam, kde trávíš nejvíc času. (usmívá se)
Zima vám nebyla?
Kdepak, vůbec. Bylo to moc krásný. Navíc obřad netrval nijak dlouho. Co mám zpětnou vazbu, tak všem se to líbilo.
Vaše manželka je hokejová odbornice?
Ne, ona sportu vůbec nerozumí. Ale na hokej už chodí. Loni třeba nevynechala ani jedno utkání play off. Jezdila i na venkovní zápasy. Navíc je výborná kuchařka a do kabiny tak občas i něco upeče. Náš kapitán Míra Třetina se pořád ptá, jestli zase bude nějaký perníček nebo koláče. (usmívá se)
Pojďme se na chvilku věnovat vašim hokejovým začátkům. Přivedli vás k hokeji rodiče?
To ne, táta na sport nikdy moc nebyl. Vlastně jsem až do 8. třídy chodil do houslí. Nakonec jsem si ale prosadil hokej.
A jak otec reagoval na vaši volbu?
Nějak to skousl. Řekl mi: Kdyby ses držel houslí, budeš vyhrávat, ale takhle v hokeji zažiješ i nějaké porážky. (usmívá se)
Ještě i dnes byste něco dokázal zahrát na housle?
Jasně, nějakou lidovku bych ještě určitě dal. I manželce jsem teď zahrál o Vánocích. Slíbil jsem jí to.
Prakticky celou svoji hokejovou kariéru jste strávil v Havlíčkově Brodě. Nikdy vás nelákalo zkusit štěstí jinde?
V období, kdy jsem tady v Brodě hrál s Liborem Dolanou a byl jsem na vrcholu, zájem o mě byl veliký. Měli jsme jít s Liborem do Znojma, ale on se pak rozhodl, že už dohraje kariéru v Brodě, a já nakonec kývnul na nabídku Jihlavě. Měl jsem to kousek.
Takže přece jen vás to pořád drželo co nejblíž domova?
Je to tak. Rok předtím jsem měl například nabídku z Třince, jenže to pro mě bylo daleko. Ne snad že bych se necítil na to, abych za něj hrál, ale v té době se mi narodila dcera, takže jsem zůstal.
A rok nato jste si odskočil do Jihlavy...
Na čtyři roky. Ještě se pak ozval i Chomutov, ale jednak jsem měl malého syna, a navíc mě oslovil tehdejší starosta Brodu, pan Kruntorád, že by město mělo zájem o postup do první ligy, a jestli bych pomohl. Tak jsem se vrátil domů.
Nějakou dobu to trvalo, nicméně postup se nakonec v roce 2006 povedl. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Byla to euforie. Na hokej v Brodě tehdy chodila spousta lidí a my jsme vyhráli přes třicet zápasů v řadě.
Prožíval jste tehdy svoje nejhezčí hokejové období?
Asi jo. Tehdy už jsme spolupracovali s pražskou Slavií a měli jsme výborné mužstvo. Baráž jsme zvládli a já jsem řekl, že když postoupíme, tak pověsím brusle na hřebík.
Což se stalo...
Jo. Měli jsme se starostou dohodu, že když postup vyjde, já vyběhnu na bruslích z ledu až do VIP prostor. Taky jsem to udělal a ty brusle už jsem tam potom nechal.
Nelákalo vás ještě aspoň rok pokračovat?
V nejlepším se má přestat. Udělal jsem si trenérské „béčko“ a začal se věnovat mládeži.
Na kterého spoluhráče nejraději vzpomínáte?
V mládežnickém věku určitě na Michala Krajhanzla a Radka Čelanského. Spolu jsme toho nahráli spoustu. A sedli jsme si i lidsky. Dodnes se stýkáme. A pak nemůžu zapomenout na Libora Dolanu a Dana Hodka. Dohromady nás tehdy dal trenér Holík a byla opravdu radost s těma klukama hrát.
Na konci sezony 2005/06 dovedl útočník Richard Cachnín Havlíčkův Brod do první ligy. Oslavy vysněného postupu si tehdejší kapitán užíval se spoluhráči a s vyprodanou Kotlinou.
A jak jste vycházel s trenérem Jaroslavem Holíkem? Pro některé hráče byl možná až moc přísný...
Zpočátku to bylo těžší, ale já na něj vzpomínám strašně rád. Vždycky jsem si chtěl hlavně zahrát, zaútočit a dát nějaký gól, to on mi řekl: No dobrý, ale taky se musíš naučit bránit. Hodně mi pomohl, posunul mě o kus dál.
Ještě někdo vás v hokeji výrazně ovlivnil?
Určitě Honza Suchý. Vždycky, když jsem měl nějaký problém, šel jsem za ním. Je to skvělý člověk, který používá tu správnou kritiku a má hokejový přehled. Když mi nabídl tykání, hodně to pro mě znamenalo.
Jednou jste říkal, že je vaším snem zažít s Brodem postup do první ligy nejen jako hráč, ale i coby kouč. Ten sen pořád trvá?
Určitě, na tom se nic nemění. Ale je mi taky jasné, že dneska je hokej hlavně o financích.
V současné době trénujete v havlíčkobrodském A-týmu i svého syna. Potatil se?
Já tohle nechci nějak moc hodnotit, i když staří páni, kteří sem chodí na hokej, mi říkají: Hele, Cembo, ten tvůj mladej bude jednou lepší než ty. A já jim odpovídám: Hoši, hezky se to poslouchá, ale je mu teprve devatenáct. Samozřejmě že je příjemné vidět, že zvládl přechod z juniorského hokeje, že za poslední dva roky udělal velký pokrok. Líbí se mi, jak hraje pro mančaft. Jeho předností je čtení hry.
V kabině je to hráč, nebo syn?
Jednoznačně hráč. Tam mu některé věci vytknu, nebo ho pochválím. Mimo led se ale o hokeji nebavíme.
Táta je hokejový fanatik, směje se Cachnín juniorJakmile to bylo jen trochu možné, vzal ho otec na zimní stadion, aby si malý Richard zamiloval hokej stejně jako kdysi on. „Je pravda, že na výběr jsem moc neměl, táta mě tlačil do ho- keje hned odmalička,“ vzpomíná s úsměvem útočník brodského A-týmu a juniorky Richard Cachnín mladší. „Chvilku jsem sice zkoušel i fotbal, ale nebavil mě. Hokej je lepší,“ má jasno. Zdálo by se, že o vzoru měl „Cemba“ junior okamžitě jasno. Jenže. „Tátu jsem za vzor asi nikdy nebral, protože to, jak hrál, si moc nepamatuju. Skončil v době, kdy jsem byl ještě hodně malý. Vybavuju si jen, že když hrál s Brodem doma a vyhrálo se, bral mě po zápase na led,“ prozrazuje. Své hokejové idoly si tedy našel až později, a vybíral v zahraničí. „Líbili se mi Sidney Crosby a Jevgenij Malkin,“ svěřuje se.  Ovšem moc nechybělo a svůj vzor volil spíš mezi gólmany. Až do páté třídy se totiž tlačil do branky. „Jenže táta byl proti, říkal mi, že gólmani to mají těžký. Tak jsem nakonec skončil v útoku,“ říká lídr brodské juniorky, který zároveň už pravidelně nastupuje i za druholigový A-tým Bruslařského klubu. „Na začátku sezony jsem si toho nabral moc, ale teď jsem si program upravil tak, abych stíhal všechno. Včetně školy,“ připomíná, že do denního harmonogramu musí bezpodmínečně zařadit také studium. Právě kvůli němu zatím odmítl všechny zajímavé nabídky na možný odchod do lepších soutěží. „Je pravda, že pár se jich objevilo, ale řekl jsem si, že ještě počkám. Chci dodělat maturitu. Brod mám rád a je tady super parta,“ vysvětluje šikovný forvard, který v rodném městě studuje na Obchodní akademii a Hotelové škole obor sportovní zaměření. „Jednou by ze mě mohl být manažer či účetní. Nebo něco mezi tím. Ale já bych raději zůstal u hokeje,“ dodává. V brodském A-týmu nyní nastupuje už druhou sezonu pod vedením svého otce. „Jaký je táta trenér? Dost impulzivní, hodně všechno prožívá a někdy až moc křičí na rozhodčí. Je to takový hokejový fanatik. Až se tomu s klukama někdy smějeme,“ culí se Richard Cachnín junior. „To jsem po něm ale nepodědil, já jsem spíš v klidu.“ |
