Stačil nešťastný souboj u mantinelu, jeden nekontrolovaný náraz a hokejisté Hradce Králové přišli o svého kapitána Michala Mikesku. Zkušený forvard se naposledy objevil 23. ledna v duelu s Ústím, než si poranil pravé rameno. Od té doby nehraje a čeká, kdy lékaři svolí k jeho návratu na led.
Kapitán, nebo trenér? Mikeska je tichý společníkNení to tak dávno, kdy nejzářivější útočník hokejistů Hradce Králové Michal Mikeska po nesplněném ultimátu převzal kapitánské céčko a měl tým táhnout do play-off. Jenže zkušený šestatřicetiletý trenér si výsady vést mužstvo dlouho neužil. Zranění ho odstavilo a jako kapitán teď za Mikesku zaskakuje Michal Tvrdík. "Dělíme se o kapitánskou funkci s Tvrďou. K tomu je tu zkušený Luděk Brož i Martin Vágner. Tak když nejsem v kabině, přebírají to jiní," vysvětluje Mikeska, jak fungují jeho pravomoce v týmu, když nemůže zasáhnout do hry, "ale určitě budu v dalších zápasech chodit za kluky do kabiny." Hráč ostřílený reprezentací se v těchto dnech hodně snaží být s týmem. Když nemůže pracovat s hokejkou, alespoň si dopřává bruslařský trénink. A když na to přijde, vezme si do parády mladé hráče Tomáše Půlpána, Šimona Macháně nebo Milana Valáška a snaží se jim předávat cenné rady do hokejové kariéry. "Je to super. Předávám jim to, dokud to ti mladí kluci chtějí ještě poslouchat. Radím jim, jak mají některé situace řešit. Je fajn, když vám pak řeknou Jo, tohle funguje," těší se z jejich zájmu Mikeska. Je tedy víc kapitánem, nebo druhým asistentem kouče? "Spíš jsem tichý společník," směje se. |
"Po tom nárazu jsem cítil bolest a uvědomil si, že je zle. Došlo mi, že to nebude dvou či třídenní pauza," přiznává Michal Mikeska, kterého v těchto dnech a týdnech dává dohromady uznávaný docent Vanáč.
S lékaři jste se měli dohodnout, jestli poškozené rameno operovat. Jak jste na tom teď?
Po týdnu nelepšícího se stavu jsem se dostal do péče mých doktorů, kteří mi udělali důkladnější vyšetření.
Přitom to zprvu vypadalo, že byste mohl chybět jen pár dní.
Bohužel se můj stav nelepšil, šel jsem na podrobnější vyšetření a tam jsem se dozvěděl daleko horší diagnózu. Mám v rameni přetržený vaz. Řešili jsme, jestli rameno nechat zahojit konzervativně, nebo rovnou operovat. Zrovna dnes jsme se rozhodli pro první variantu, jenže léčení je zdlouhavé. Takže netuším, kdy znovu naskočím do zápasu. I když bych klukům hrozně rád pomohl, není možné zraněné místo jenom opíchnout.
Stará se o vás uznávaná kapacita, docent Vanáč. Stihne vás dát natolik dohromady, abyste ještě stihl závěr základní části nebo play-off?
To nedokážu odhadnout. Dneska jsem byl na kontrole, dostal jsem další injekci s kortikoidy. Pomáhá to hojení. Týden ještě určitě budu mimo a pak se uvidí podle toho, jak zabere injekce. Další kontrolu mám za čtrnáct dní a to už pomalu začíná play-off.
Uvažovali jste s lékařem, že byste dohrál sezonu pod tišícími prostředky?
Bavili jsme se o tom a vyplynulo z toho, že by to nebyl dobrý nápad. Celou léčbu by to zkazilo a jediným řešením by byla operace. Takže bych to podělal. Ani bych nehrál a ani nevyléčil rameno.
Budete poslušný pacient, nebo to risknete i přes výstrahu zhoršujícího se zranění?
Poslušný pacient jsem nikdy nebyl. Hrál jsem i s různými zraněními. Ale vždycky musí říct doktor, jestli půjde odehrát zápas. Vloni jsem měl zlomenou ruku a měl být mimo šest týdnů, protože jsem měl frakturu na špatném místě. Ale po třech týdnech jsem šel hrát.
Kolikrát v kariéře, ať už doma, nebo v Rusku, jste hrál s komplikovaným zraněním?
Vždycky mě buď operovali, nebo zasádrovali. Vzpomínám si, že jsem měl deset zlomenin a ani v jednom případě jsem dobu léčení nedotáhl do konce, k tomu ještě pět operací. Nic hroznýho (úsměv). Jednu sezonu v Budějovicích jsem skoro celou odehrál s "rozbitým" ramenem. Když skončila sezona, šel jsem na operaci a po ní následovalo tříměsíční léčení.
Jak snášíte pobyt na marodce ve chvíli, kdy spoluhráči svého kapitána potřebují?
Hrozně bych chtěl nastoupit. Vždyť já jsem už týden po zranění letěl na trénink, jenže jsem nevydržel ani předzápasové rozbruslení. Tak jsme se s kouči dohodli, že nemá cenu mě stavět. Bolest je obranný mechanismus těla a dá se překonat, jenže moje ruka není funkční.
Štve vás, že zranění přišlo právě v tuhle dobu?
Jasně že jo. Pořád se cpu na tréninky, ale ruka prostě nefunguje. Nedovedu si představit, že bych spadl a měl se o ni opřít. Teď potřebujeme honit body, takže mě nucená pauza netěší dvojnásob.
To jste musel být při zápase v Benátkách jako na trní.
Nebyl jsem tam, ale informace jsem pořád měl. Stále se snažím kluky povzbuzovat. Už po tréninku jsem jim říkal, že na ně budu hodně myslet. Naštěstí se podařilo domluvit starty kluků z Pardubic a ze Zlína a ti se o vítězství hodně přičinili. Takže to dopadlo dobře.
