Do Krásetína hokejisté budějovického Motoru dojeli od stadionu na kole. Pak na čas běželi pod lanovkou až k rozhledně. Nejrychlejší byla nová posila týmu – za 19 minut byl nahoře útočník Vladimír Škoda. I když je to Jihočech, na větší hokejové úspěchy se svým rodným klubem stále čeká.
Když jste tady byl naposledy, tak jste toho ale moc neodehrál. Jen pár zápasů, že?
Přišel jsem ke konci sezony a hned mi zlomili ruku, takže jsem nehrál. Do play-off jsem ale naskočil na pár zápasů i se zlomeninou. Jenže pak se klub stěhoval do Hradce, kde jsem byl jen sezonu, na kterou byla smlouva. Tam se konec dal čekat, Budějovičáků v Hradci moc nebylo a vedení si dělalo svůj vlastní tým.
Vladimír Škoda31 let Hokejový útočník je odchovancem Českých Budějovic, na přelomu století byl členem velmi úspěšné generace, která si připsala dva mistrovské tituly v dorostenecké kategorii. |
Následoval Kazachstán, to je hokejově dost exotická země, ne?
Musím říci, že ani ne. To je vlastně Rusko. Úroveň jejich soutěže je vysoká a dá se srovnat s VHL, což je v Rusku druhá nejvyšší liga po KHL. Hlavně jak padl v Rusku rubl, tak jich hrozně moc utíkalo právě do Kazachstánu. Sezona tak byla vyrovnaná.
Jaký je hokejový život v Kazachstánu?
Tvrdý. My jsme fakt trénovali od rána do večera, něco neuvěřitelného. Jeli jsme bez odpočinku, bez regenerace a tak dále. Nebo strašně dlouho jezdíte na zápasy vlakem. Když za mnou přiletěla přítelkyně, tak jsme podnikli pár výletů po městě. Bydlel jsem v Almatě, kde bylo naštěstí všechno a bylo tam co dělat. Navíc má Kazachstán krásné hory i svou historii, takže to jsme také poznávali.
Jakou mají Kazaši povahu?
Jsou to klasičtí Rusové. Nechci je sice pomlouvat, ale jejich mentalita je úplně jiná. Třeba v jídle.
Nevařili dobře?
Ne. Vždyť já kvůli jídlu ze začátku sezony skončil na kapačkách. Oni vůbec nebrali v potaz, že vaří pro sportovce. Když nám dávali ryby, tak to ještě šlo, ale ostatní jídla byla fakt špatná. Pořád vařili z vepřového masa nebo tučná jídla. Když třeba dělali kuře, tak ne, že by ho rozdělili na stehna a prsa, ale prostě ho celé nasekali na plátky a prskli na olej. K tomu ti pak dají studené brambory.
Zpátky do Budějovic. Jak došlo k vašemu návratu na jih Čech?
Na mě vlastnil práva Hradec, přitom jsem odmala hrál v Budějovicích. Někdy v lednu mi Petr Sailer psal, ať podepíšu přestupní papíry zpátky do Budějovic. Říkal jsem si, že se asi dohodli a že Motor by o mě mohl stát.
To byla jediná nabídka, nebo vás chtěly ještě jiné kluby?
V Kazachstánu mi říkali, že bych mohl ještě zůstat. Nad tím jsem ani nepřemýšlel, protože tam fakt člověk nežije normálně. Jenom hokej, hokej a hokej, váš ostatní život tam nikoho nezajímá. Chvíli jsem ještě rozmýšlel, jestli se mám pokoušet o extraligu a jít někam na testy a pak na zkoušku. Potom jsem si řekl, že tady klukům pomůžu vrátit se zpátky do extraligy.
Sledoval jste, jaké měl Motor výsledky?
Ano. Když byl čas, tak jsem kluky sledoval přes internet. Sice ne celou první ligu, ale jen Motor. Také jsem kouknul občas na to, jak se hraje extraliga.
Po minulé sezoně, která skončila až v baráži o extraligu, budou po vás všichni chtít už postup.
To ano. Ale nebude to nic jednoduchého. V první lize přibyla Slavie, ta určitě bude chtít také nahoru. Musíme počítat s Kladnem, s Jihlavou a podobně.
Vladimír Škoda
Budějovický Vladimír Škoda (druhý zprava) příjmá gratulace spoluhráčů ke vstřelenému gólu.
Už jste se s trenéry bavil o vaší roli v týmu?
Myslím si, že na tohle je ještě čas. Teď nám teprve začíná tvrdá příprava a dřina, kde musíme nabrat fyzičku na dlouhou sezonu. Tedy doufám, že bude hodně dlouhá.
S letním drilem po kazachstánské sezoně asi mít problémy nebudete, že? Vždyť jste vyhrál týmový výběh na Kleť pod lanovkou, dal jste to za 19 minut.
Mám teď fyzičku snad lepší než ve dvaceti. Kdybych neměl natrénováno už předtím, tak nevím, jak bych to v Almatě vydržel. Už pět let trénuju sám a vím, že jsem se vždycky připravil dobře. Což mi potvrdily i extraligové testy, které jsem v minulosti vyhrál.
Z nově příchozích hráčů máte nejzvučnější jméno. Fanoušci vás mohou brát i jako jakéhosi spasitele, který jejich oblíbený tým dovede do nejvyšší soutěže. Vnímáte to?
Nerad bych byl v roli spasitele. Sledoval jsem, co tu minule předvedli Nouza se Strakou, to byla fantazie. Oni byli a jsou lídři, ale já tady chci také předvádět své nejlepší výkony, pomoci klukům a samozřejmě i táhnout tým dopředu. Myslím si, že i své zkušenosti můžu přetavit do hry. Ale spasitel, to ne.
Tlak na vás ale bude určitě velký, jste zvyklý hrát v takovém prostředí?
Na hokej sem chodí hrozně moc lidí a na ně se strašně těším. Doufám, že nás poženou. Musím říci, že jsem si na Slovensku docela zvyknul hrát pod tlakem, když jsme třeba hráli baráž o sestup. Tam už musíte, takže mi to nedělá žádný problém, ale člověk na to nesmí moc myslet.
Stačil jste se už seznámit s vašimi novými spoluhráči?
Jak jsem to sledoval, tak už nějaké kluky znám. Teď začínáme spolu cvičit, tvoří se pomalu skupiny a rychle se seznámíte. Myslím si, že ostatní mě také berou dobře. Já jdu opravdu do všeho naplno, takže se snažím už být trochu lídrem i teď v letní přípravě, ať kluci vidí, že nic nevypustím (směje se).
Může se stát, že byste v Budějovicích pomalu skončil s kariérou?
To bych neřekl. Pořád mě hokej hrozně baví, je mi 31 let, s Motorem mám smlouvu na dva roky a uvidíme, co pak bude dál. Hrát chci co nejdéle, takže jsem zatím na konec kariéry vůbec nemyslel. Ale teď máme první úkol, a to dostat Motor zase do extraligy.
Takže jste budějovický patriot?
To je možné, už mi to říkal pan Jágr (Jaroslav Jágr, videokouč), když jsme se viděli po delší době, že jsem velkej patriot. Je to jasné, jedny z prvních kroků na ledě byly tady, i když jsem se v Českých Budějovicích přímo nenarodil. To se těžko zapomíná, takže to asi je. Jsem patriot (směje se).
