Mluvil o tom, že až přejde zklamání z vyřazení v semifinále, bude se právě skončená sezona považovat za dobrou.
„Měli jsme sezení s týmem a s vedením klubu, hodně to probírali a bylo tam konstatováno, že sezona úspěšná byla,“ říká zkušený kouč Sýkora, který jako první dovedl hradecký Mountfield do extraligového semifinále.
Rozhodl o tom hlavně postup ze čtvrtfinále, což byla vůbec první vyhraná série Hradce v extraligovém play-off?
Tohle tady byl trochu psychický strašák, tři sezony se postoupit nepodařilo a to hrálo velkou roli. Není to ale jen toto. Dařilo se nám loni v létě také na silně obsazeném Mountfield Cupu, který jsme vyhráli, úspěšný byl i start na Spengler Cupu ve Švýcarsku a nakonec i základní část, v níž jsme po ne úplně ideálním začátku došli na čtvrté místo.
Proč jste se do sezony rozjížděli pomaleji? V úvodu sezony jste výhry, hlavně ty tříbodové, získávali hodně těžko.
Začínali jsme s jiným kádrem, než jsme měli v minulé sezoně, a ještě během začátku té právě skončené jsme ho doplňovali.
Letos se vám doplnění povedlo, většina hráčů, kteří přišli, se prosadila. Souhlasíte?
Souhlasím, postupně přišli Dragoun, Newton či Picard a pomohli tým zkonsolidovat, jejich výkony mužstvu pomohly.
Co brankář Rybár, který sezonu začal v první lize v Litoměřicích, ale záhy začal nastupovat v brance Mountfieldu a sezonu zakončil jako jeho jasná jednička?
I když s námi v létě trénoval, v mužstvu od začátku sezony nebyl, ale v Litoměřicích ukázal, že si šanci určitě zaslouží.
Jak těžké bylo rozhodnutí dát mu šanci?
Zase tak těžké ne. Do sezony šel jako jednička Ondra Kacetl a my jsme plánovali, že se Rybár bude na pozici dvojky střídat s Pavelkou, že jeden z nich vždycky bude v Litoměřicích, aby měl zápasové vytížení. V jeho zařazení jsme dali na Roberta Horynu, trenéra našich brankářů, a když se Patrik Rybár dostal do branky, začal předpoklady potvrzovat a nakonec to skončilo tak, že nás často až neskutečně držel.
V čem je jeho síla?
Je velice talentovaný, navíc naturelem je to skromný, tichý kluk, který si nepotrpí na okázalá gesta. Má sice úsporný, ale velmi efektivní styl a svými zákroky přináší týmu jistotu. Postupem času získal i sebedůvěru a jeho výhodou je i to, že bylo jen málo věcí v sezoně, které se mu nepovedly. Navíc je to brankář, který se dokáže zlepšovat.
Své kvality ukazoval i v semifinálové sérii s brněnskou Kometou, ta už ale byla nad síly vašeho týmu. V čem byla lepší?
Předváděla vyrovnanější výkony, my jsme některé zápasy neodehráli tak, jak jsme chtěli, což platí hlavně o prvním a třetím zápase série. Na druhé straně je třeba vidět, s jak silným mužstvem Kometa do sezony šla, určitě jsme nebyli favority. Už od začátku pro mě byla Kometa hlavním adeptem na titul a to platí stále.
Hodně se probíral její širší kádr kvalitnějších hráčů, co si o tom myslíte vy?
Souhlasím s tím. My jsme to nejvíc pocítili, když se zranili nejdřív Ruda Červený a hned v prvním semifinále Andris Džerinš a měli jsme potíže se složením čtvrtého útoku. Pak ještě musel odstoupit další útočník Kukumberg, který už předtím nastupoval s bolestmi, a z velké části jsme dohrávali na tři útoky. Při náročnosti série se to možná projevilo v prodloužení posledního zápasu, kdy nám asi trochu docházely síly. Přesto musím smeknout klobouk před týmem, odtáhl dvě série, obě měly vysokou úroveň a kvalitu.
Jak si vysvětlujete, že jste od třetího do šestého zápasu dali Kometě ze hry jen dva góly?
Protože soupeř byl velmi kvalitní, s výbornou obranou a s gólmanem, který byl v sérii ve výtečné formě. Je ale třeba vidět, že v sérii až na jednu výjimku moc gólů nepadalo, což byla i zásluha obou brankářů. I když Kometa vypadala útočněji než my, vycházela také ze zajištěné obrany a nedělala chyby, které bychom mohli využít.
Co soudíte o posledním zápase, který jste museli v Brně vyhrát, abyste se udrželi a v kterém jste padli až v prodloužení?
Tam jsme nebyli daleko. Pomohl nám první vstřelený gól, ve druhé třetině jsme měli tři gólovky, kterými jsme mohli odskočit na rozdíl dvou branek. Neříkám, že by to stačilo na výhru, ale třeba by to udělalo hodně. Bohužel jsme pak nevyužili naše přesilovky. Ne že bychom je hráli vyloženě špatně, ale gól jsme nedali, produktivita nás zklamala.
Získali jste bronzové medaile, což si vy sám můžete přiřadit ke svým předcházejícím trenérským úspěchům. Dá se srovnat letošní hradecký tým s těmi, s nimiž jste jste dobýval úspěchy v minulosti?
Tohle je těžké, protože mezi nimi jsou časové odstupy a hokej se mění. Na tu sezonu tady ale budu vzpomínat v dobrém, myslím si, že síla tohoto týmu byla v soudržnosti, ochotě v utkáních, kdy o něco šlo, podřídit se týmovému úspěchu, bez toho úspěch udělat nejde.
A to srovnání s dalšími týmy, s kterými jste slavil úspěchy?
Třeba ve Spartě, kde jsme v roce 2002 vyhráli titul, bylo silné sparťanské jádro a starší hráči si hodně kabinu řídili sami. Tady to bylo trochu jiné, ale jádro bylo a vytvořil se základ, na který se nabalili další.
Co pro příští sezonu, v níž někteří hráči v Hradci už nebudou?
Základ bude a je přirozené, že se kádry obměňují. Některým končí smlouvy a budou hledat motivaci a impuls někde jinde.
Vy zůstáváte, byla i jiná možnost?
O ničem jiném jsem nepřemýšlel, jen jsem zvažoval, jestli si mám kariéru prodloužit o další rok. Přece jen už mám nějaký věk a přemýšlím o tom před každou sezonou.
Co vás přesvědčilo?
Práce s týmem v Hradci mě naplňuje, přesvědčila mě i spolupráce s vedením a hodně důležitá je i výborná spolupráce s mými nejbližšími spolupracovníky. Ať už jde o Pavla Hynka, který už je velmi zkušeným trenérem, o Tomáše Martince, který za sebou má spoustu práce s mládeží a nyní už i roky praxe u áčka, či Michala Tvrdíka, který se sice na tréninkovém procesu přímo nepodílí, ale jeho pohled na hru shora z tribuny a přínos videa, které skvěle zvládl, jsou výborné.
