Kromě Plzně, se kterou do nejvyšší soutěže vlétl v osmnácti letech, hrál extraligu ještě v Liberci a Karlových Varech, v roce 2000 zvládl i tři zápasy Euro Hockey Tour v českém dresu. Teď se chystá na novou práci - ve Škodě zůstává, bude se věnovat plzeňské mládeži.
Už před sezonou jste hlásil, že bude poslední. Nic vás nezviklá?
No, já říkal už před více sezonama, že je moje poslední (úsměv). Tentokrát jsem byl ale rozhodnutý dlouho dopředu, i když určitě přijdou chvíle, kdy mi bude smutno.
Jiří Hanzlík
Co vám bude scházet nejvíc?
Všechno. Každodenní rytmus, kdy je člověk mezi mladýma klukama. Dobrý pocit z toho, že děláte věc, která vás baví odmalička. Celý ten cvrkot okolo hokeje.
Třeba to bude tak silné, že se do toho v listopadu znovu vrhnete.
Možná to někdo dokáže, odpočinek mu pomůže. Hokej určitě nezapomenete, ale jde o fyzickou kondici. Ta se bez tréninku ztratí během chvíle a v mém věku by to bylo strašně složité.
Jiří Vykoukal zrovna v Plzni předloni ukázal, že to jde. Sám říkal, že bez hokeje se strašně nudil, proto se ještě vrátil.
A já úplně chápu, co Jirka cítil. Až začne další sezona, stoprocentně se mi zasteskne. Ale nevidím to reálně. Měl bych zůstat v klubu u mládeže, přesnou náplň té práce ještě s Martinem (Strakou) řešíme. Zůstanu u hokeje, za což jsem šťastnej.
Pojďme se ohlédnout za vaší kariérou. Je moment, který byste vypíchl nejvýš?
Dlouhý věk. Toho si cením, dotáhnout to do čtyřicítky je fajn. A samozřejmě loňský titul je ve mně hodně, protože je ještě relativně čerstvý. Jinak já už docela zapomínám, takže si toho z té kariéry už moc nepamatuju... (smích)
Jen to zkuste.
Rád vzpomínám na první období v Plzni, to okolo roku 2000. Tam byly výborné tři čtyři roky, zisk bronzu. A konkurence v extralize byla podle mě daleko větší. Teď je sice hokej rychlejší, fyzicky náročnější, ale co se týká hokejových dovedností a osobností, které tady byly, je to nesrovnatelné.
1036 utkání v nejvyšší soutěži odehrál obránce Jiří Hanzlík. Víc jich má na kontě pouze pět hráčů - Ptáček, Peterek, Leška, Řezníček a Kadlec. |
Měl jste soupeře, kterého se vám bránilo extrémně špatně?
Asi vyberu Patrika Martince ze Sparty. Strašně chytrý hokejista. Subtilní, on jezdil takovou neurčitou rychlostí, ani se nepřibližoval, ani nevzdaloval (úsměv). Ale stačilo, abyste mu nechali kousíček ledu a měl v hlavě skvělá řešení. Na tyhle typy se mi hrálo špatně.
Teď vás čeká práce s mladými hokejisty. Sdílíte názor, že nám oproti světu ujíždí vlak?
Ujíždí. A je to spojené se vším. S rodiči, se školou, s morálkou. I s tím, že hokej je teď bohužel sport pro bohaté, finančně slabším těžko dostupný. Obrovský problém vidím v tom, když rodiče nedbají na to, aby se děti naplno věnovaly škole. Ve všech klubech napříč republikou se setkáváte s případy rodičů, kteří mají v hlavě jen to, že z kluka bude hokejista a zabezpečí je do konce života. To jsou pro mě úplně šílené věci.
Jiří Hanzlík (vlevo) právě vstřelil gól, gratuluje mu Tomáš Slovák.
Plánujete trenérská studia?
Chci si dodělat minimálně B-licenci, což je základ. Souhlasím s Jardou Špačkem, že je rozdíl trénovat děti a dospělé. U dospělých školy až tak potřebné nejsou. Když hokej děláte celý život, umíte ho vnímat. Ale u dětí to nestačí. Tam je potřeba i pedagogických schopností, psychologie a dalších nezbytných věcí.
Viděl jste tu poslední sezonu v kabině Plzně naději, že mladí hráči za to po vás dokážou "vzít"?
Viděl. Naši mladí mě moc překvapili. Třeba Michal Moravčík. Vůbec jsem netušil, že tady máme takového beka. A i kluci vpředu, Míra Indrák a Honza Schleiss, to jsou velké naděje pro Plzeň. Hokej mají založený na dovednostech, o tom to je. Ne na něčem, co věkem sejde. To, že jste tvrdý a umíte věšet soupeře po plexisklech, samo o sobě nestačí.
