„Je to pro mě velká čest. Už vzhledem k tomu, po kom céčko přebírám. A když se podívám do minulosti, kdo tu byl kapitán, je to jedno velké jméno vedle druhého. Nejen litvínovského, ale i českého hokeje,“ uvědomuje si třicetiletý útočník. Rodák z Plzně, který ve Vervě startuje druhou sezonu, už si zašel promluvit s fanoušky nebo spoluhráče sezval do hospody na pivo.
Co pro vás céčko znamená?
Závazek. Ale mělo by nás být víc, kdo by měl dát kabinu dohromady. Postarat se, aby mužstvo táhlo za jeden provaz, aby to fungovalo. A aby pro nás byla zábava chodit na zimák, ať už na trénink, nebo na zápas. Chodit si užívat tu dřinu, když to tak řeknu, protože pak to jde mnohem líp. Máte čistou hlavu. V šatně je nás víc, co toho máme hodně za sebou. Loni po posledním zápase jsme seděli a už jsme se bavili, co bychom chtěli změnit. Přes léto jsme toho dost udělali a věřím, že se to odrazí na ledě.
Máte tedy srovnat kabinu. Jak jste tuhle roli uchopil?
Už když jsem podepisoval smlouvu, měl jsem pocit, že se to ode mě bude chtít. Loni to bylo složité v tom, jací kluci tam seděli. Na to jsem asi moc slušný, abych přišel do nové kabiny s takovými hráči, kteří toho tolik dokázali, a začal tomu šéfovat. To je prostě něco, co v sobě nemám. Teď se to uvolnilo. Jsem tu asi třetí nejstarší, ale v rozmezí pěti šesti let jsme v kabině všichni. My, co máme trošku víc odehráno, nedáme dohromady tolik, co měl Viktor Hübl sám. Ale už jsme byli všude po světě, zažili jsme lepší i horší týmy a máme představu, jak by to mělo fungovat.
Straka se sešel s fanouškyNový kapitán Petr Straka vyvolal schůzku se zástupci fanklubu Ropáci on Tour, přišli i Patrikové Zdráhal a Demel. Ropáci pak na svůj Facebook napsali: „Řešili jsme věci ohledně nové sezony a nastavení vzájemné spolupráce. Děkujeme, že se nám kapitán sám ozval a vidí mnohé věci podobně jako my.“ |
Takže vás nepřekvapilo, že vás vybrali za kapitána?
Asi úplně ne. Už loni jsem přišel do nového týmu a hned jsem dostal na dres áčko. A když zbylí dva kluci, kteří měli to postavení, z týmu odešli, trošku jsem tam zbyl. Ale nebylo to něco, na co bych se vázal. Osobně už nechci zažít sezonu, jaká byla, a udělám všechno pro to, aby kabina vypadala trošku jinak, aby tam byla lepší nálada. A pokud s tím bude spojené céčko, tak fajn, pokud ne, stejně budu pořád dělat všechno, aby sezona byla lepší.
Pod jakým kapitánem se vám v kariéře hrálo nejlíp?
To nedokážu asi úplně říct. Já si fakt myslím, že kapitán je jen špička ledovce. V kabině sedí pětadvacet lidí, a když to dobře funguje, je úplně jedno, kdo je kapitán. Většinou jsem hrál pod velkými osobnostmi, ať už to byl loni Viktor Hübl, nebo v Plzni Gulaš, Kratěna, Kadlec. Člověk se od nich mohl jen učit.
Na starost budete mít i debaty s rozhodčími. Jak zvládáte v emocích řešit krizové situace?
Myslím, že dokážu být většinou v klidu. Nikomu neprospěje, když budu na rozhodčího hulákat. Jistě nastanou krizovky, kdy člověk nevydrží, takže tam radši jezdit nebudu. Nechci provokovat, protože věřím, že všichni dělají to nejlepší, co můžou. Když vidím křivdu, snažím se na rozhodčí zatlačit úplně v klidu. Říct jim, že máme pocit, že nám trošku ublížili, a ať se to neopakuje. Lidské podvědomí funguje tak, že pak nám spíš něco připísknou, pokud cítí, že máme pravdu.
Růžička chce pro Litvínov medaili. Kabina má být jako rodina |
Kapitán taky chodí za vedením tlumočit pocity a požadavky mužstva, jak vám sedí tohle?
Zatím ještě nezačalo nic důležitého, nebylo potřeba nic moc řešit. Týkalo se to spíš organizačních věcí nebo tréninků. Anebo když jsme měli s klukama v plánu vypadnout ze zimáku a tmelit partu, tak to probrat s trenéry. Tedy spíš to jen nahlásit, aby o tom věděli.
Kde jste tmelili partu?
V hospodě (smích). Byla to jedna z věcí, která mi loni chyběla, že jsme se neviděli tolik mimo zimák. Přitom když nám to tak „šlo“, je důležité vidět se třeba s dětmi, s rodinami, aby se holky znaly a aby byla v týmu pohoda. Teď to už začalo v letní přípravě, že jsme zašli na bowling, pak jsme měli akci čistě hospodskou, ale to jsou všechno věci, které k tomu patří. Dnes je taková doba, že se najdou lidi, kteří to neradi uslyší. Ale v kolektivním sportu je to strašně důležité. A čím větší kamarádi budeme mimo zimák, tím lepší bude parta v kabině a tím lehčí pro nás bude říct si i nepříjemné věci a povzbudit se. Prostě fungovat v podstatě jako rodina.
Vy jste byl organizátorem bowlingu a dalších akcí?
Většinou to vzniklo z mého nápadu, ale když někdo přijde, pojďme zkusit tohle, sejít se tamhle, tak se dohodneme. Jsme tu taková parta osmi deseti lidí, co se radí, jestli to je dobrý, nebo špatný nápad. Pak z toho vznikne to, že si stoupneme před kabinu a řekneme i těm mladším klukům, že jsme se domluvili, že půjdeme na bowling a že to je, nebo není dobrovolné. Jsou to takové maličkosti, prkotiny. Když budeme pak někde nahoře v tabulce, tak je úplně jedno, co se dělá nebo nedělá. A naopak, pokud by se nedařilo, tak je dobré mít partu, vědět, že nejsme jen kolegové z práce, ale máme trošku lepší vztahy. Nikdy to nebude lehké, ale myslím, že to pak může pomoct dostat se z nějaké případné krize.
V představenstvu klubu nově zasedly dvě ženy, přičemž Anna Ziobroňová je předsedkyní představenstva. Jak vnímáte ženský element ve sportovním klubu?
Je jedině dobře, že pokud je někdo schopný, tak se nekouká na to, jestli je to muž nebo žena. Budu jim držet palce, aby se jim dařilo co nejlíp, nám, aby se taky dařilo co nejlíp a nebyl důvod spekulovat, jestli je to tím, kdo má jaké pohlaví. Aby se spíš koukalo na práci, kterou za sebou nechají a která, věřím, bude dobrá.
Hokejový Litvínov promluvil o plánech před startem extraligy.
A bude dobrá sezona? Jaký máte dojem z přípravy?
Můj subjektivní pocit je, že ty přípravy jsou čím dál těžší, nevím, jestli je to jen věkem. Pravda je, že jsme trénovali velmi tvrdě, na suchu i ledě, mělo to grády a bylo to cítit na těle. Od toho se potom odráží, že se pak na ledě cítíte dobře. I když jsme hráli v únavě, měl jsem pocit, že máme šťávu a soupeře můžeme přebruslit. Osobně se mi povedlo dát nějaké góly, budu věřit, že jsem si to nevyčerpal a že mi něco zbylo na sezonu.
Jak jste se sžil s užším kluzištěm v Litvínově?
Změna to je, jsou to přece jen tři metry. První týden to možná bylo znát víc, mně osobně to tolik nevadilo, protože jsem odehrál velkou část kariéry v zámoří. I kluci, co s tím neměli dost zkušeností, si rychle zvykli. Neměl by být problém. Naopak všichni věříme, že by to mohl být trošku problém pro soupeře, když sem přijedou. Máme postavený systém, aby to pro ně bylo co nejnepříjemnější. Věřím, že se nám to bude dařit a budeme díky tomu nebezpečnější.
Litvínovští kapitáni1972–80 Ivan Hlinka |
A jaké budou vaše cíle?
Měly by být ty nejvyšší. Všichni jsme profesionálové, všichni hrají sport kvůli tomu, aby vyhrávali. Náš cíl bude vyhrát každý zápas, uvidíme, kam nás to dovede.
Trenér Růžička se nebojí říct, že chcete hrát o medaile.
Tak to má být! V extralize je čtrnáct týmů, a pokud kdokoli má jiné ambice, nemá tady co dělat.
Jsou vysoké ambice podložené dobrým pocitem z týmu?
Zatím to vypadá velmi dobře. Samozřejmě doufám, že dokážeme navázat na to, co jsme předváděli v přípravě, a ještě to vystupňovat. Když budeme plnit, co se bude od nás chtít, a stát jeden za druhým, věřím, že můžeme být úspěšní.
Takže to bude jiný Litvínov než loni, kdy jste byli třináctí?
Věřím, že to bude úplně o něčem jiném. Lepší. Budeme velmi pohybliví, natrénováno máme. Během přípravy jsem se ptal sám sebe: Proč mě tolik všechno bolí? To není možné, vždyť z Plzně jsem byl zvyklý trénovat jako pes! A když teď trénujeme jako psi, nemůže to tak bolet. Řeknu příklad ze života. Při dětském dnu jsme se potkali s manželkami a přítelkyněmi a holky se bavily: Ten můj je vyřízenej! Ten můj taky, přijde domů a jen spí. Doufám, že se to projeví v tom, že budeme schopní každého ubruslit. Fyzickou připraveností přehrát. Věřím, že máme kvalitu, abychom to projevili i v zakončení a díky tomu vyhrávali.
Litvínov ukrojil na šířku tři metry ledu. I kvůli rekonstrukci, která se zdrží |
Změnily se tréninky, když má teď kouč Vladimír Růžička místo jednoho dva asistenty?
Nevím, zda to je díky tomu, ale daleko víc se na tréninku bruslí. Není to o tom, že bychom stáli na brankových čarách a jezdili bazény, ale říkáme tomu skryté bazény. Ať už je to střelba, dva na jednoho nebo cvičení přes celé hřiště. Když začínaly první týdny, říkal jsem si, sakra, já jsem po 45minutovém tréninku stejně unavený jako jindy za dvě hodiny. Kolikrát člověk musel ujet 150 metrů, aby si vůbec vystřelil na bránu. Tým si už na to zvyknul, už nám to tak nepřijde. Vlétli jsme do přípravných zápasů v tempu, co jsme byli zvyklí trénovat, a člověk zjistil, že je všude rychleji a má na všechno víc času. Je to základ, který bychom měli mít. Dnešní hokej se bez toho neobejde.
Zapracovali jste na tom, abyste už neztráceli dobře rozehrané zápasy jako loni?
Bylo to nějaké kolektivní vědomí, kolektivní nesebevědomí, které se každým neúspěchem nabalovalo. Na nás je otočit list a jít do nové sezony, že máme vítěznou mentalitu. Víme, že zápasy umíme zvládat a že když po 2. třetině povedeme o gól, jsme schopní to dovést do vítězného konce. To se nám v přípravě zatím dařilo. Doufám, že si to převedeme do sezony a tolik bodů už ztrácet nebudeme.
