„Od teoretických astrofyziků až po úplné blázny, kteří píšou fantasmagorie, jak mohlo lidstvo vzniknout.“ Ač on sám byl vychovaný ve víře k Bohu, „zběhl“.
„Myslím, že jsme byli navštíveni z vesmíru, geneticky upraveni a začali se rychleji vyvíjet,“ říká.
U hokejisty netradiční záliba.
Mě prostě baví číst teorie, jak se z opic stali lidé. Co se přihodilo, že jsme se několik milionů let pomalu vyvíjeli a najednou z nás během pěti tisíc let jsou lidi, kteří létají do vesmíru. Není tam skrytý článek? A když přidám trochu konspirace, není nám něco zatajeno? K tomu se vážou i vzniky náboženství a mě zajímá, jak to do sebe zapadá. Že mnohé náboženské příběhy vznikly v době, kdy vědci zaznamenali prudký vývoj v inteligenci lidstva.
Hráč měsíceV prosinci vychytal osm výher a přiblížil se olympiádě. MF DNES zvolila Patrika Bartošáka z Vítkovic hráčem měsíce. Hráč září Gulaš: Problém s migranty chtěli ve Švédsku zamést |
Která teorie je vám nejbližší?
Samozřejmě nejrozšířenější je evoluční teorie, další je náboženská, že vše stvořil Bůh. Mně připadá nejpravděpodobnější, že jsme byli navštíveni z vesmíru, geneticky upraveni a začali jsme se vyvíjet.
Není to příliš divoké?
Chápu, že lidi mohou argumentovat, že jsme nikdy neviděli mimozemšťana. Ale kdybychom teď vynalezli vesmírnou loď, která by dokázala letět spoustu světelných let na další exoplanetu, kde existuje polointeligentní život na úrovni neandertálců a přistáli bychom tam v oblecích, tak by nás měli za bohy. I v Bibli je, že Bůh přišel na zemi v obrovském oblaku a v tu chvíli mě prostě napadá, že někdo přiletěl raketou.
Připomíná mi to knihy Švýcara Ericha von Dänikena.
To on mě inspiroval. Na popud kamaráda jsem se začetl do jedné z jeho knih. Nejdřív jsem si říkal, že je to divné, ale postupem času mi víc a víc věcí dávalo smysl. Přidal jsem další knihy a zapadalo mi to do sebe. Neříkám, že to tak určitě je, ale zároveň to není méně pravděpodobné, než že někdo mávl kouzelnou hůlkou a stvořil člověka.
Skeptici přinášejí důkazy, že Däniken je podvodník a vše si namodeloval k obrazu svému.
A některé jejich námitky mi dávají smysl. Proto se k němu neupínám, chci znát všechny úhly pohledu. Každá teorie se dá vyvrátit a spíš je na pocitu člověka, čemu chce věřit. Mně tato teorie dává největší smysl. Däniken mě do toho tématu uvedl, ale zajímají mě pohledy jiných. Zajdu si do antikvariátu, seberu si pět šest autorů a čtu.
Láká vás podívat se do Latinské Ameriky, kam záhadolog Däniken střet s mimozemskou civilizací umisťuje?
Láká už dlouho. Ale až po hokeji. Třeba mi tam zase něco svitne. Třeba se o to začnu zajímat ještě víc. Chtěl bych i na pyramidy do Egypta, na chrám Angkor Vat.
„Myslím, že jsme byli navštíveni z vesmíru, geneticky upraveni a začali jsme se rychleji vyvíjet.“ |
Máte v tomhle spřízněnou duši?
Mám strýce, který je ale jen o tři roky starší, takže je to hodně dobrý kamarád. On je v tom ještě větší blázen než já, s ním si na té notě rozumím. Přijdu po zápase, on si ani nevšimne, že hrajeme, a mám v telefonu plno odkazů na další články.
Co na to říkají spoluhráči?
První reakce je jasná: „Toho neposlouchej, je to gólman!“ Ale kolikrát lidi – a to nemyslím v týmu – na veřejnosti řeknou, že jsem blázen, pak přijdou domů a hltají to. Setkal jsem se už s negativními reakcemi, jak si to mohu myslet, když jsem byl veden k víře. Vyrůstal jsem v rodině, která chodí do kostela, takže je trochu paradox, že se snažím náboženství přijít na kloub z druhé stránky. To některým lidem přijde ujeté. Ale hlavu mi to neláme.
Osobní otázka: Jste věřící?
Nevím. Ale nejsem ateista. Myslím si, že nad námi něco je, i když to asi vyloženě není Bůh, jakého my si představujeme. Myslím, že je to něco z jiné dimenze. Něco, čemu ještě nerozumíme. Co když nám chybí jen šestý smysl, kterým bychom tu dimenzi vnímali?
U své věřící rodiny jste narážel?
Naráželo to, ale mám štěstí, že respektují cizí názory. Když jsem se vrátil z Ameriky, bydlel jsem u táty a vedli jsme debaty. Dostali jsme se oba k faktu, který ani jeden z nás nedokázal vysvětlit. A to je právě ta jiná dimenze. Jenže nečtu jen tohle. Nedávno jsem konečně sehnal Důmyslného rytíře dona Quijota, četl jsem Hamleta, ale přišel mi strašně těžký. Je to však povinnost, abych měl všeobecný základ. Nemůžu přemýšlet jen nad těmi teoriemi, protože pak mi hrabe.
Až tak?
Nemluvil jsem pak o ničem jiném. Začal jsem to všem vnucovat, což nechci. To je otravné. Já pak začal být i trošku paranoidní – že nám všichni lžou, k tomu jsem přidával konspirační teorie. Ale já nechci mít v sobě pocit křivdy a obviňovat cizí lidi. Tak jsem řekl: v první řadě se soustřeď na hokej a ve volnu se starej o toto. Už pár let mě to drží.
Pomáhá vám tento koníček v hokeji? Že byste se lépe soustředil?
Ne! Zní to blbě, ale já do chytání moc hlavu nezapojuju. Snažím se ji vypnout, protože když začnu přemýšlet a analyzovat víc, než bych měl, tak dělám chyby. Nejsem to já. Věřím, že když tomu dám v tréninku 100 procent a soustředím se na detaily, tak se to v zápase i přes vypnutou hlavu projeví. Svalová paměť existuje. Párkrát jsem se zkusil před utkáním na hodinu zavřít, doma jsem i meditoval a ty zápasy dopadly katastrofálně. Nemůžu to dělat, protože pak to jde do kytek.
Ještě ke knihám. Jak na vás zapůsobila Bible?
Příběhy z ní, ať už je to Mojžíš, Abraham, se v nějaké formě objevují už v Eposu o Gilgamešovi, který tu byl mnohem dřív než celé křesťanství. Ty příběhy se v určité míře opakují ve všech kulturách. To mi vnuklo myšlenku, proč zrovna toto náboženství, ke kterému jsem byl veden, je to pravé. Vždyť ten stejný příběh se tady objevuje už tisíc let předtím... Myslím, že většina monoteistických i polyteistických náboženství vznikla ze stejného základu. Jsou to jen různé verze jinak přeložené a řečené v jiných podobenstvích.
Vítkovický gólman Patrik Bartošák v akci
Vy jste při hokeji vystudoval gymnázium?
Ne. Do Ameriky jsem odešel po třeťáku, pak jsem dodělával jedno ostravské sportovní gymnázium on-line. Chybělo jen uzavřít pololetí z češtiny a šel bych k maturitě. Jenže mi bylo dvacet, takže jsem si řekl: Na co škola, když budu hrát hokej? Vykašlal jsem se na to. Ale teď budu mít schůzku s ředitelkou jednoho gymnázia, takže se budu snažit maturitu dodělat. Ta četba knížek mi může jen pomoct. A pak? Nemám to naplánované. Jenže když vidím, jak se to posunulo, že před 10 lety byl ten s maturitou někdo, zatímco dneska to moc neznamená? Co teprve za 10 let? Pak nějaká vysoká asi bude nutnost.
Teď k hokeji. Od konce listopadu jste s Vítkovicemi zažil devět výher v řadě. Ta první přišla v zápase, ve kterém jste si zkrátil vousy a nasadil novou helmu. Symbolika?
Je fakt, že s tou maskou mám z 11 zápasů 10 výher (před včerejším duelem v Hradci). Asi v ní mám lepší rozhled, lépe se mi otáčí hlava a kouká do stran, protože má kratší bradu. Už při prvních trénincích jsem cítil lepší pohyblivost hlavy. Jen mám tím pádem kratší chránič, takže se otevírá krk a prvních pár dnů jsem cítil, že ho mám holý a bál jsem se. Spíš větší symboliku vidím v tom, že jsme vyhráli devět zápasů od doby, kdy pan Fryčer (bývalý reprezentant a hráč NHL) byl u nás hodit úvodní vhazování. Za jeho doby taky Vítkovice vyhrály devět zápasů, což možná bylo znamení.
Zároveň v prosinci přišla zpráva, že Marek Mazanec odchází do zámoří, a tudíž se zdá, že je o triu brankářů (Francouz, Furch, Bartošák) pro olympiádu jasno.
To by byl splněný sen. Jestli tam pojedu jako třetí gólman nebo první, je jedno. Budu připravený, jako bych měl chytat každý zápas. Jet na olympiádu se nepodaří každému sportovci. Bylo mi třináct, když jsme turínskou olympiádu (2006) sledovali doma v Kopřivnici a já si tehdy říkal, že bylo super, kdybych tam jednou mohl jet. Teď ta šance tady je. Možná si ještě neuvědomuji, jaká je to příležitost. Nejspíš to na mě dolehne, až to bude oficiální, jestli se to podaří. Trenéři nic nenaznačovali, ale v sezoně jsem objel všechny akce a teď, když se rozhoduje, předvádíme v lize dobré výsledky. Každopádně do Koreje je dlouhý let, takže knížky budu mít rozhodně s sebou.
