Předchozí duel v Chomutově jste sice zahájili tyčkou Sachi Treilleho, ale první půlka utkání se vám nevydařila. Což kromě nepříznivého stavu 0:3 dokládá i fakt, že váš brankář Ondřej Kacetl Pirátům chytil dva sólové nájezdy. Co bylo na vaší hře špatně?
V první třetině jsme moc nehráli náš hokej, Chomutov nás přehrával. Díky Kácovi to v ní bylo jen 0:2. Od půlky zápas jsme myslím byli lepším týmem, jenže stejně to nebylo ono. Nešli jsme tomu naproti, moc jsme nebojovali. Taky jsme nevyužili přesilovky, což byla škoda.
Chybělo i lepší bruslení?
Určitě. Bez toho to nejde. A my pořádně nebruslili, takže Chomutov si zasloužil vyhrát.
Když dával Rostislav Marosz gól na 2:4, viděl jste s ohledem na to, jak se zápas vyvíjel, ještě nějakou reálnou šanci na srovnání stavu?
Vždycky musíme věřit až do konce. Bylo to v závěru druhé třetiny, doufal jsem, že vyrovnáme. Ve třetí třetině jsme Chomutov přestříleli (18:7) a měli hodně šancí, ale nepodařilo se nám dát gól...
Výsledná porážka je každopádně i v kontextu předchozího neúspěchu doma se Zlínem hodně mrzutá, protože se za vás Piráti dotáhli na bod.
To ano. Když jsme porazili Spartu a Hradec, byly to velmi cenné body. Teď jsme to měli potvrdit, a nepotvrdili. Musíme zase začít makat. Věřím, že další zápas vyhrajeme.
První branku Pardubic v Chomutově jste dával vy. Přihrávka na něj od obránce Josefa Hrabala byla exkluzivní, že?
To byl jeho gól. Já si tam jenom sjel a Pepa mě suprově našel žabičkou. Mně stačilo jenom nastavit hokejku a trefit bránu; nějaký chomutovský bek mi ji sice nadzvedával, ale já ji pak znovu položil na led a puk skočil přesně na ni.
Pozorujete na sobě, že vám do koncovky vlily sebevědomí povedené výkony na nedávném mistrovství světa do 20 let?
Asi jo, věřím si. Ale musím ještě víc dřít. Když se budu snažit, snad to bude takhle pokračovat.
Navázat budete moci už proti Vítkovicím. Co kromě vámi prve zmíněné poctivé obrany bude potřeba učinit pro to, abyste neuspokojivou bilanci s nimi zlomili?
Hlavně všechno střílet na bránu - někdy mi přijde, že si s pukem zbytečně moc hrajeme. Je potřeba hrát jednoduše. Dát to na beka, jít do brány. Pak tam něco spadne.
Neplatí tohle někdy i o přesilovkách?
Možná jo. S kombinací to místy přeháníme. Řekneme si k tomu něco u videa, snad to zlepšíme.
Jste v denním kontaktu se starším bratrem Tomášem, který v Pardubicích hrál ještě loni a nyní působí v prvoligovém Kladně?
Jo, s bráchou si voláme nebo píšeme. Když hraju já, tak se kouká na mě, když on, já na něho.
Povede se, že jste na zápase toho druhého i fyzicky?
Tomáš tu byl například na derby, jezdí na mě často.
A vy na Kladno?
Já na něm ještě nebyl (úsměv). Moc to nestíhám, ještě nemám řidičák.
Vaši rodiče na Tomášovy zápasy určitě jezdí, tak by vás mohli cestou nabrat, ne?
Jenže to by museli jet z Pusté Rybné, kde bydlí, do Pardubic, na ten zápas a zpátky. A to se jim nechce...
Kanadu mám trochu v hlavě Nepovedeným finišem mistrovství světa „dvacítek“ v americkém Buffalu, kdy Česko podlehlo nejprve v semifinále 2:7 Kanadě a následně v utkání o bronz 3:9 domácím USA, už se juniorský reprezentant Martin Kaut v současné chvíli příliš netrápí. „To největší zklamání asi opadlo,“ říká 18letý talent, který turnaj zakončil se solidní bilancí 2 góly a 5 nahrávek. „Ale v hlavě to pořád trochu mám, protože porážka s Kanadou byla škoda. Ale nelze se v tom moc pitvat,“ pokračuje. Buffalo, město na kanadsko-americké hranici s nějakými 270 tisíci obyvateli, na něj coby dějiště šampionátu zapůsobilo. I proto, že společně s dalšími čtyřmi pardubickými odchovanci v národním mužstvu cestou na led vídal plachtu s číslem 39, která patří (nejen) místní ikoně Dominiku Haškovi. „Je znát, že Buffalo je hokejové město, i když na nás lidi až do semifinále moc nechodili. Nejvíc diváků bylo z Kanady, hokej tam berou vážněji než tady,“ líčí Kaut. Možnost být zase s Filipem Zadinou, Ondřejem Válou a Vojtěchem Budíkem, kteří se nyní protloukají v zámoří, si užíval. „Bylo super se s nimi zase potkat, byla s nimi legrace. Hlavně s Ondrou Válou. Drželi jsme tam pohromadě, hráli na playstationu. Dali jsme si ho vždycky po tréninku, když jsme měli odpolední klid,“ popisoval. |
