Když začal o nabídce Zlína uvažovat, říkal si: „Jsi úplný blázen, jestli tohle vezmeš.“ Navíc ho lákala olympiáda v Koreji, tak moc si přál i tento turnaj komentovat. Jenže teď sedíme v kanceláři generálního manažera zlínských Beranů a Martin Hosták vypráví proč. Proč se stal „úplným bláznem“.
Co rozhodlo?
Měl jsem více méně stabilní pozici v České televizi. K tomu jsem dělal svazového regionálního trenéra. Práce mě zaměstnávala, ale dávala mi určitou volnost v životě. Najednou jsem všechno musel smést ze stolu a proti jistotě a klidu postavit výzvu. I proto jsem si říkal, že jsem úplný blázen. Zároveň mě to lákalo. Chtěl jsem klub, který jsem považoval za stabilní – byť měl v posledních letech problémy – posunout. A tak jsem se tou cestou vydal.
Kam tedy kráčíte?
Zatím do hodně prudkého kopce, ale věřím, že nejprudší pasáž mám za sebou. Jakmile se podaří zajistit tuto sezonu – což vidím reálně – dostaneme se na náhorní plošinu, kde už budu moct implantovat své věci. Ale protože spoustu věcí nejde změnit z týdne na týden, takže co relativně funguje, zůstává.
A až budete na náhorní plošině?
Jedna z věcí, kterou jsem se tady za ty dva měsíce naučil, je: nemalovat vzdušné zámky. Proto teď neodpovím. Pořád jdu do kopce, a dokud se nahoře nevydýchám, nemůžu dělat převratné věci. Po stabilizování áčka, které je výkladní skříní, přijde na řadu mládež a tam teprve uvidím, jak strmý ten kopec je.
Radil jste se s televizním kolegou Robertem Zárubou, jestli práci ve Zlíně vzít?
Volal jsem mu, protože je můj nadřízený a kamarád. Nebyl nadšený. Byl asi rád za tu práci, co jsem v televizi dělal, a taky je to pro něj komplikace. Snažil jsem se vyšťourat, jestli bych nemohl aspoň jezdit na zápasy reprezentace, kde by nebyl střet zájmů. Nebudu lhát – lákala mě olympiáda, jenže Robert mi vysvětlil, že to nejde. Že post, který ve Zlíně mám, je tak významný, že nepřichází s komentováním v úvahu. Pak jsem si uvědomil, že jestli chci něco dělat ve Zlíně pořádně, tak je na místě nedělat k tomu nic jiného.
Tak vás komentování pohltilo?
Pohltit je silný výraz. Tím, jak je to jednou za čas, to není tak kreativní. Když vás něco pohltí, přemýšlíte nad tím neustále, ale tady ta kontinuita, že byste druhý den na tréninku zkoušel novou kličku, chybí. Jde přemýšlet nad tím, jak být třeba v práci s elektronickou tužkou lepší, ale nemůžete se v tom každodenně babrat. To jako manažer ano.
Aukro Berani ZlínOficiální název klubu, kterému Martin Hosták šéfuje, teď zní poněkud krkolomně: Aukro Berani Zlín. A je to už Hostákova práce. „Nemáme značku jako Sparta, klub se v průběhu let jmenoval různě, a tak jsme vytvořili název Berani Zlín,“ vysvětluje Hosták. V té době však klub ještě neměl hlavního mecenáše. Když se ale objevila firma Aukro, chtěla být v názvu a Hosták se pro změnu nechtěl vzdát Beranů. „Nejvíc, co můžeme partnerovi nabídnout, je, aby byl v názvu. Oni jsou původně zlínská firma, což se málo ví. Teď jsou původní majitelé zpátky u vesla, a tak chtějí, aby byli spojeni se Zlínem.“ Podle některých odhadů dávají klubu ročně pět milionů korun. |
Jaký býval váš pohled na Zlín?
Znamenal pro mě dlouhý zájezd, protože z Hradce Králové je to proklatě daleko. A urputný hokej, který byl v některých letech efektivnější a jindy méně, ovšem žádná atraktivita to nebyla.
Cesty do Zlína nezměníte, ale atraktivitu můžete.
V posledních letech se měnila i bez mého přičinění a teď doufám, že tomu pomůžu. Jak postupně odcházel generální partner PSG a klub na tom nebyl finančně dobře, dostávali větší prostor mladí. Ti dodávají rychlost, dravost a atraktivitu, což musí cítit i diváci. Někdy je to živelné, trenéři si stěžují, že se nemyslí na defenzivu, ale je to mnohem svěžejší hokej. A atraktivita hrála roli i u posil. Proto jsme přivedli kreativního beka Freibergse a stáli o Rihardse Bukartse. To je hračička.
Roky jste analyzoval hru. Zůstanete teď jen manažerem v saku?
Trenérům jsem na začátku říkal, že se pokusím se jim do toho neplést, ale že si dávám dva tři dny. Nakonec mi to vydrželo dva měsíce, protože jsem byl zahlcený jinou prací. Ale už jsme diskutovali vhazování. Robert Svoboda (trenér) mi řekl: Když seš tak chytrej, pojď na led. On je bývalý obránce, Martin Hamrlík taky, takže jsem minulý týden jako bývalý centr učil hráče buly. Jinak se analýz snažím vyvarovat. Na druhou stranu, když už něco řeknu, tak to za ty roky, co v hokeji jsem, snad bude mít hlavu a patu.
Nebyly předsudky: Co nám tu „kecálista z televize“ bude říkat?
Ne. Spíš slýchám, že když má někdo vést hokejový klub, měl by o hokeji něco vědět. A mají pocit, že o něm něco vím, ne že jsem kecálista. Pár let jsem byl v klubovém představenstvu Hradce, ještě v první lize. Viděl jsem pod pokličku a nebyl v televizi odtržený od reality, jak se vede klub. Vím o hokeji dost a není v něm snad pozice, kterou bych nevyzkoušel. Nedávno jsem i pískal, i když doufám, že to bylo naposledy.
Jak cizák shání ve Zlíně peníze?
Těžko někam přijdu, zazvoním na sekretářku a zeptám se: Nechtěli byste s námi kamarádit? Tak to nefunguje. Cesta musí být předpřipravená. Musím to zaklepat, ale podpora z klubu i okolí byla jako bychom byli rodina. Řekli: Zajdi sem, já mu cinknu, určitě se domluvíte. A partneři mě zase nasměrovali dál.
Nechtěl jste jim říct, že byste rád led bez reklam?
Rád bych si hokej na čistém ledě dopřál, rád bych dresy bez reklam, ale realita českého hokeje je jiná. Nevěřím, že by se to někdy mohlo změnit. Jsou výjimky jako Třinec, který má silného partnera, že těm menším může říct: Reklamu na ledě nedostanete. A železárny vědí, že to případně zvládnou i bez drobných sponzorů. My je ale potřebujeme, takže čistý led neumím lidem slíbit, i když by se mi to moc líbilo.
Zpět ke komentování. Jaký byl váš nejsilnější zážitek?
Loňský Světový pohár. To byl jiný svět. Nikdo nepochybuje, že hráč bude jako v bavlnce, aby mohl předvést optimální výkon. Ale překvapilo mě, jaký servis nabídla NHL i novinářům. Taky jsme tam nebyli pro zábavu, ale abychom odvedli svůj profesionální výkon, a oni nám vytvořili podmínky. A druhá věc je hokej. Mistrovství světa je parádní akce, ale z mého pohledu je tam pořád spousta zápasů, které člověk protrpí. Hraje se opatrně, bez zájmu. To Světový pohár mě vynesl do jiných dimenzí.
Proč?
Nebyl tam na hráče tlak, aby si zlepšili kontrakt jako v NHL. „Jen“ si přijeli zahrát hokej, vyhrát zápas i každé střídání. Svou hrou mě fascinoval Tým Severní Ameriky, což byl od NHL geniální tah. Byť už nejspíš nepůjde zopakovat, protože teď měli mimořádnou generaci a člověk zíral, co umí ve 20, 21 letech.
Sám teď máte v kádru talentovaného 17letého Filipa Chytila.
Už není náš, patří New York Rangers. Není moc hráčů, co by za poslední roky podepsalo z extraligy kontrakt do NHL. On teď pojede na nováčkovský kemp, ale bohužel není zdravotně v pořádku. Tak uvidíme, jestli vůbec bude mít šanci se ukázat. Pokud se jim nebude líbit tak, aby si ho nechali v prvním týmu, měl by se podle vedení Rangers vrátit na sezonu do Zlína. Té cestě říkám švédská a je optimální. Loni udělal progres a má parametry, aby u nás letos hrál významnou roli, což je pro Rangers důležité. Když bude makat, prostor dostane.
Extraligoví šéfové moc netouží vychovávat hráče pro NHL.
To není úplně přesné, každý šéf klubu chce vychovat hráče pro NHL. Jenže máme obrovský problém s NHL, která kazí trh. A IIHF si s tím neví rady. NHL je tak silná, že si hráče bere a vrátí vám tabulkovou hodnotu (zhruba šest milionů korun, pokud jde přímo z extraligy). To ve fotbale, když vychovám Schicka a pošlu do Itálie, dostanu za něj hodnotu, jak si ho cení klub. A jestliže je Chytil pro Rangers první volbou draftu, tak si ho nějak cení. Asi víc, než stanoví tabulky. Když už hráč odejde, fotbalový klub dostane spoustu peněz a může si koupit jiného. Hokej je v tomhle pokřivený.
Kde?
Ptal jsem se i dříve trenérů a manažerů, proč by talentovaný kluk nemohl hrát v 16, 17 letech ligu. Mohl, říkali. Jenže první rok se rozkoukává a pro mužstvo není výhodou. Tak bude například sedmým bekem, který občas hrát bude, občas ne. Po roce ho zařadí mezi šest beků a je platnou součástí týmu. Buď se etabluje v extralize, nebo to nezvládne. Když ano, dali by ho třetí rok do prvních dvou lajn, začnou po něm pokukovat trenéři nároďáku a optimální by bylo, že zůstane a bude dva tři roky lídr týmu. Pak ať jde. Jenže on v této fázi odejde do kanadské juniorky, kam ho nacpou agenti, nebo na farmu. A když se pak odsud dostane do NHL – což je podle statistik stejná šance, jako když jde z extraligy – tak kluby dostanou tabulkově mnohem méně (necelých 700 tisíc).
