Před ním to dokázal Jan Peterek, nynější sportovní manažer Ocelářů. Právě on při nedělním utkání s Libercem Galvasovi blahopřál.
„Honza mi říkal, abych přidal ještě nějakou stovku,“ usmál se sedmatřicetiletý Galvas. „Gratuloval mi, že těch tisíc zápasů je dost, ať ještě nějaké přidám.“
Dohonit 1 139 Peterkových zápasů by nechtěl? „To by byly ještě dvě tři sezony...,“ řekl Galvas.
Do extraligy naskočil v roce 1996 ve Vítkovicích, za které odehrál šest sezon. Nejdéle, devět sezon, působil ve Zlíně, odkud si na jeden rok odskočil do Karlových Varů. Za Třinec bojuje pátým rokem.
„Ty roky tak nějak uletěly. Hlavně jsem rád, že ještě mohu extraligu mezi těmi dobrými hokejisty hrát,“ řekl zkušený obránce.
Uznává, že tisíc zápasů je hodně. „Ale těší mě, že jsem si stihl zahrát proti synovi,“ připomněl duely s Olomoucí z tohoto extraligového ročníku. „Doufám však, že ještě nějaký zápas přidám.“
Na které angažmá vzpomínáte nejvíce?
Všude to bylo super. Takový ten hokejový život, ta parta, sranda v šatně. Na nic si nemohu stěžovat.
V této sezoně jste dosáhl na tisící zápas, zahrál jste si proti synovi... Pořád ale čekáte na titul. Co ho vybojovat letos?
Jasně, ten mi chybí, ale beru to zápas od zápasu. Teď máme reprezentační pauzu. V ní se připravíme na další část sezony, pořádně potrénujeme. Závěr základní části rozjedeme doma s Olomoucí (ve středu 15. února od 17.00 – pozn. red.). Ten zápas potřebujeme vyhrát, když jsme teď doma s Libercem ztratili, musíme se naučit doma vítězit.
Takže jste pořád v jakémsi útlumu?
Nějaký útlum byl. Nějaké výsledky byly horší, než jsme si představovali, ale musíme se dívat dopředu, pořád makat od tréninku, od každého střídání. Každá třetina, každé buly může rozhodnout. My se musíme soustředit na náš výkon a výsledky přijdou.
V závěru přestupního termínu váš tým doplnili útočníci Tomáš Klimenta, Tomáš Netík a Tyler Redenbach. Oživili mužstvo?
Všichni jsme věděli, že to není dobré, a tak nastaly nějaké změny, ale k tomu, co bylo, se už nechci vracet.
Ale podívejme se dopředu. Jsou noví hráči přínosem?
Sestava se trochu obměnila. Kluci, co odešli (Ján Sýkora a Rastislav Špirko – pozn. red.), nebyli špatní, ale změna vzešla od trenérů, od vedení, a tak věřím, že to bude k našemu prospěchu.
Je zásah do týmu v podobě hráčské výměny nutný, když se nedaří?
Někdy to pomůže. Nikdo z hráčů není nedotknutelný. Trenér může kohokoliv posadit, je nás tady třicet. Ale ten, kdo hraje, musí odvést maximum.
V nynější extraligové přestávce hodíte hokej za hlavu, anebo spíše budete ještě více makat?
Když je trénink, tak musíme makat. Ale když se nehraje, tak se člověk dostane více domů, je s rodinou. Přemýšlím o tom, co a jak dál, co se v utkání dalo udělat jinak, ale člověk si musí hlavu vyčistit. Mám to však těžší, protože jsem pořád na zimáku.
Jak to?
Mám dva kluky, co také hrají hokej. Ten starší už je pryč (hraje extraligu za Olomouc – pozn. red.), ale jsem rád, když se mohu podívat na toho mladšího na tréninku a v zápasech.
Proti staršímu jste si už extraligu zahrál. Stihnete to i proti tomu mladšímu?
Nevím... Teď bude mít jedenáct roků. Musím mu říct, ať maká.
Pět let byste ještě mohl hrát, ne?
Beru to vážně zápas od zápasu.
Jaké jste vůbec měl sny na začátku kariéry?
Vůbec jsem si nepředstavoval, že bych někdy odehrál tisíc zápasů. Ale sezony přibývaly. Říkal jsem si: Už mi je třicet, něco jsem odehrál... A teď mám sedmatřicet let, takže nějak se to nasbíralo, ty zápasy tak nějak naskákaly. Ale je to i tím, že jsem celou dobu zůstal v extralize.
Cizina vás nelákala?
Neměl jsme nějakou zajímavou nabídku, ale ani jsem o tom nijak nepřemýšlel. V Česku se mi líbilo.
Jste rodák z Opavy. Sledujete, jak se jí ve druhé lize daří?
Jen letmo. Ale brácha tam pořád hraje.
O návrat do Opavy po skončení kariéry neuvažujete?
Brácha říkal, že tam nemají fleka. Vždyť tam hrají Zdena Pavelek, Pavel Selingr... Takže mě tam asi ani nepustí. (směje se)
