Tehdy na sedm bodů potřeboval o jeden zápas víc. "Daří se," spokojeně se usmívá Krayzel. "Ale to je práce celé pětky, mám v ní super spoluhráče. Jirka Burger má skvělou formu, obránci dobře podporují útok."
Na ledě Krayzel vypadá v pohodě. Se zvednutou hlavou si dovolí sebevědomou kličku, podrží puk. Sám však cítí, že jej čeká ještě hodně práce.
"Herně se mi celkem daří, ale fyzicky je to hodně náročné," říká devětadvacetiletý hráč. "Na ledě nevydržím tak dlouho, jak bych chtěl. Co jsem v létě natrénoval, je dávno pryč. Zejména konce zápasů jsou pro mě hodně složité."
Vítkovický trenér Ladislav Svozil se na střídačce při zápasech ke Krayzelovi co chvíli nakloní a ptá se, co a jak. Jestli ještě může. Zatím pokaždé přikývnul a skočil přes mantinel na led.
"Ale je to těžké, kondice chybí. Navíc doma hrajeme většinou jen na tři pětky, o to je to složitější."
Trenér Svozil nad jeho návratem nevěřícně kroutí hlavou. Sám to považuje za malý zázrak. "Lidé léčí takovou nemoc rok nebo dva, Luděk se vrátil po čtyřech měsících! Navíc ve výborné formě. Přitom jsme všichni čekali, že mu chvíli potrvá, než naváže na dřívější výkonnost."
Údernost elitní formace, ve které jsou Míka, Burger a Krayzel, bude proVítkovice v dalších zápasech důležitá.
Zatím se jí daří. V posledním utkání před reprezentační přestávkou zařídila proti Zlínu čtyři góly z pěti. Spolupráce vytříbených techniků Jiřího Burgera s Luďkem Krayzelem, okořeněná důrazem Petra Míky, nese ovoce.
"Míkoun je taky super," chválí spoluhráče Krayzel. "Je vysoký a silný, hraje do těla, to se vždycky hodí. Výborně do pětky zapadnul."
Definitivně vyhráno však Krayzel zatím nemá. Začátkem příštího týdne půjde na odběr krve, lékaři budou zkoumat, jak tělo velký nápor zvládá. "Doufám, že už bude vše v pořádku."
V návratu hokejistovi vydatně pomáhají fanoušci. Povzbuzují, skandují jeho jméno. "Lidi mi hodně pomáhají, jsou výborní. Za tuhle podporu jim musím poděkovat, bez nich by to bylo daleko těžší."
