Tlakům nepodléhal, byť mu v jistém klubu nabízeli i ojetinu. „Já na to, že v Benátkách mi slibovali letadlo,“ směje se vysoký, šlachovitý chlapík s obličejem zjizveným po ranách pukem nebo hokejkou.
Kdy to nejvíc bolelo?
Pískání není sranda, na mé tváři se odrazilo. Koukněte na ty jizvy. Ze zápasu Slavia – Kladno o postup do extraligy jsem měl dvanáct stehů. Jeden Kladeňák mi utrhl bradu. Docela bruslím, on si proto myslel, že jsem hráč, a ohnal se po mě hokejkou. A mně se valila krev na dres. Druhá třetina, čtyři minuty před koncem. Ze střídaček mi podali ručník, spěchali jsme do nějaké síně slávy, mezi medailemi mě zašili, zamazali zeleným a jelo se dál.
Je to toho dost. Když je přihrávka na červenou a hráč puk tečuje, hned to schytáte. Na ruce mám jizvu z nedávna, šel jsem trhat bitku a jeden blb mě trefil golfákem, stříkala ze mě krev.
