"Trenér řekl, že mě do své sestavy nedá. Ať se stavím na hlavu, ať tam dělám cokoliv, tak ne a ne," vypráví Bednář o podivných poměrech ve švýcarském klubu pod vedením kanadského kouče Larryho Hurase.
Ve středu přijel autem do Prahy a ve čtvrtek absolvoval na Slavii první trénink a je připravený opět hrát extraligu.
Jak je vůbec možné, že se nejproduktivnější hráč Lugana najednou nevešel do sestavy?
Nalomilo se to vlastně už po posledním zápase loňské sezony. Trenér hodlal obměnit celé mužstvo a dal mi najevo, že nemám místo v sestavě. Já jsem přesto doufal, že se to změní.
To jste po tak dlouhé době pořád věřil, že trenér svůj postoj přehodnotí?
Řekl jsem si, že vydržím první dva měsíce a pak si případně začnu hledat místo jinde ve Švýcarsku. Ale kvůli výluce v NHL je to těžké, jelikož kluby si spíš vezmou hráče ze zámoří. Neměl jsem šanci. Musel jsem čekat a jenom trénovat.
Řešil jste bojkot od kouče s vedením?
Když jsem odcházel, ptal jsem se generálního manažera, proč jsem po poslední sezoně nedostal vůbec žádnou šanci. A on řekl, že to je trenérovo rozhodnutí a že nechce mluvit za něj.
Nebyl ve vašich vztazích s koučem Hurasem osobní problém?
To ne. Spíš neunesl, že jsem nehodlal hrát ten kanadský hokej, co tam po mně chtěl. Naopak, on si tam teď přitáhne další Kanaďany.
Jak vzali váš odchod fanoušci Lugana?
To bylo něco, co jsem vůbec nečekal. Lidé v tom (kantonu) Ticinu mají horkou krev, docela to prožívají. A teď je tam z toho obrovský humbuk. Oni absolutně netušili, že bych mohl odejít. Jenže mě už ty čtyři měsíce čekání a věčného trénování nebavily.
Jak vůbec trenér před veřejností odůvodnil, že posadil nejlepšího útočníka týmu?
On je natolik chytrej a umí to s médii, že mu to tam lidi chroupou. Řekl do novin, že jsem si po osmi zápasech, v nichž jsem hrál v průměru sotva čtyři pět minut, zranil koleno. To je pravda, ale já už před reprezentační pauzou mohl hrát a oznámil jsem mu to. Jenže on pak zalhal do novin, že jsem pořád zraněný. Zahrál na ty fanoušky levou, pořád mě držel na listině zraněných a lidi si to mysleli. O to větší poprask se strhl, když jsem odešel.
Co na to říkali spoluhráči?
Ti byli super, parta tam byla výborná. Ale tohle je stejné jako všude jinde. Rozloučíte se a jdete. Život hokejisty, to je jako život kolotočáře, který se točí z jednoho místa světa na druhé.
Jak dlouho jste řešil zájem Slavie?
Jeden den večer přišel nějaký návrh od agenta, že bych se tam mohl vrátit. Říkal jsem si: Super, aspoň budu hrát zápasy. Ale nejdřív si to nechám v klidu projít hlavou. A další den ráno jsem v Luganu přijel mezi prvními do kabiny, sedl jsem si tam, dal si kafe a najednou jsem zjistil, že k tomu klubu nemám už žádný vztah.
Berete Slavii jako přestupní stanici, než přijde nabídka ze zahraničí?
Je to tak. Chtěl bych si tady zahrát nějaké zápasy a pomoct mužstvu. I když jak koukám na výsledky Slavie, tak ta snad pomoct ani nepotřebuje.
Chtěl byste se vrátit do Švýcarska?
Určitě. Švýcarsko je samo sobě skvělá země a hokej se tam hraje výborný. Dobré je, že po těch dvou perfektních sezonách, co jsem tam měl, si budu moct vybírat z takových deseti mužstev. Moje startovní pozice se objeví tehdy, až skončí výluka v NHL.
Jaký pro vás vůbec byl návrat do Slavie? Pořád v ní hraje Petr Kadlec, Pavel Kolařík, Marek Tomica, dokonce i Vladimír Sobotka. Nepřipadá vám to tu jako kdysi?
Spíš myslím, že někteří kluci v kabině jsou v šoku. Já jsem furt stejně ukecanej a nejhlasitější. Takže ti noví, co mě neznají, asi čuměj, co to sem přišlo za okurku.
