Bezmála devět týdnů na přelomu roku se mohl Furch na svoje místo v brankovišti jenom zpovzdálí dívat, do práce ho nepustilo zranění kolene. Takhle dlouhou pauzu ve své seniorské kariéře ještě neměl.
„Jako kdybych začínal novou sezonu,“ ulevil si třiatřicetiletý gólman ve druhé polovině ledna, když se do hokejového kolotoče konečně mohl vrátit.
Marodění mu na sklonku loňského roku znepříjemnila také informace z televizního přenosu, hovořící o tom, že „z rodinných důvodů“ brněnský klub opustí. Bleskově se ohradil Furch i vedení Komety. Spekulace se nicméně do hokejového prostředí v posledních dnech vrátila. Tentokrát ve znění, že se jeden z nejlepších brankářů extraligy po sezoně přesune z Brna blíž k Praze, kde je s rodinou doma, a vábí ho Mladá Boleslav.
Dominiku, co vy na to?
Že mám platnou smlouvu v Kometě. (usmívá se) Považuji za samozřejmé, že mám hlavu nastavenou totálně na Brno, na zbytek sezony. Koncentruji se na to, abychom s týmem došli co nejdál. Nic jiného teď nepotřebuji řešit.
Čísla Dominika FurchaPřed zraněním Počet zápasů 19 Po zranění Počet zápasů 7 |
Cítíte se po vyléčení kolene a lednovém návratu už úplně fit?
Musím říct, že se cítím dobře. Nejtěžší byl první duel v Třinci, v němž jsem naskakoval do rozjetého vlaku, ale v každém dalším utkání to bylo lepší. S každou odchytanou minutou se do toho dostávám zpátky. Myslím, že jsem na dobré cestě.
Udržoval jste si nějak v pauze reflexy?
Ani moc ne. Spíš jsem dělal všechno pro to, abych se co nejdřív vrátil. Nemyslím si, že bych toho měl za dva měsíce výpadku tolik ztratit...
Z osmi kol, která se od vašeho návratu hrála, jste jich odtáhl sedm. Jste typem gólmana, který chce být v brance pořád, i když je po tak dlouhé pauze?
Nějaký plán jsme si s trenéry udělali. Napřed jsem nastoupil dvakrát, pak šel na jeden duel Honza Kavan. Zase tak úplně zhurta jsem do toho vlítnout nechtěl. Jak se ale cítím dobře, i fyzicky, tak mi nedělá větší vytížení problém. I koleno drží.
Táhlo vás to hodně na led, když jste viděl, že to zbývajícím brankářům Komety hlavně v prosinci moc nešlo?
Člověk vnímá, že se týmu nedaří, ale při tomto zranění mě doktoři a fyzioterapeuti varovali, že když se doléčení uspěchá, může se to potom naopak zhoršit. S trenéry jsme měli domluvu, že do toho půjdeme, až budu já cítit, že jsem ready. Nemělo by smysl vletět do kasy na dva tři zápasy, zranění si obnovit a být mimo do konce sezony.
Uklidnilo vás pak v lednu, když se záskoku výtečně zhostil mladý Jan Kavan?
Řekl bych, že i celkově ve hře týmu byla nějaká perioda, kdy se Kometě nedařilo. Pak se to ustálilo. Kavan opravdu chytil fazonu, takže mančaftu pomohl. Když člověk vidí, že to už zase jede, že to nevalí jenom směrem dolů, tak je i návrat po pauze takový jednodušší.
Českobudějovický Jáchym Kondelík zakončuje proti Dominiku Furchovi.
Ruce a nohy vám ale při pohledu na zápasy, do kterých jste nemohl naskočit, zřejmě pracovaly.
Ono vás nebaví jenom trénovat. (usmívá se) Když člověk nemůže chytat, tak sice bruslí na ledě, aby byl ve výstroji, aby měl ten hokejový pocit, a dělá pohyby, které ho nebolí, ale není to ono. Ať si každý říká, co chce, zápas ničím nenahradíte.
A vynahrazují vám to poslední utkání? Šest z vašich sedmi duelů skončilo buď o gól, nebo remízou v normální hrací době. Všechno jsou to velké bitvy.
Ano, je to vyrovnané. My bychom samozřejmě chtěli co nejvíc bodů a uspět v co nejvíc zápasech. Něco jsme poztráceli. O to víc jsme byli rádi, že jsme si dva body vzali na Spartě.
Bral byste, kdyby zmiňovaná nedělní řež v pražské O2 areně byla předehrou série v pokročilejší fázi play off, třeba v semifinále?
Byl bych jenom rád! (usmívá se) Samozřejmě hlavně to, že bychom měli semifinále, to bych bral hned teď. Zahrát si ho proti Spartě s tím, jaká rivalita mezi ní a Kometou historicky je, jak obrovský náboj by to mělo... Pro lidi by to bylo zajímavé.
Je rivalita také mezi vámi osobně a Spartou?
Asi je to vždycky něco extra. Nějaký rok jsem strávil na Slavii, pražských derby proti Spartě jsem pár zažil, i z tohoto pohledu je to pro mě soupeř s velkým S. Doslova! (usměje se) Takže ano, je tam motivace. Zřejmě ji umocňuje i prostředí, které v O2 areně panuje. V neděli na nás přišlo víc než čtrnáct tisíc diváků, málokdy tam návštěva klesne pod deset tisíc. Kulisa je famózní, a to se hned hraje dobře.
Vraťme se ještě do loňského listopadu, kdy hokejové prostředí zaskočila spekulace o vašem odchodu z Komety. Jak jste ji vnímal?
Je samozřejmé, že spekulace byly, jsou a budou. S tím jsem smířený. V tomto případě to však bylo nešťastně podané, také s ohledem na naši loňskou situaci (Furchova žena loni oznámila, že podstupuje léčbu rakovin). I manželce se ozývali lidé s dotazy, jak to je. My jsme si to s dotyčným reportérem vyříkali, promluvili jsme si po telefonu, a už je to pryč.
Furchovi vítězí. I nad nemocí. Brankář Komety o boji manželky i odmítnutí KHL |
Dotkla se vás spekulace proto, že mohla evokovat dojem, že se něco děje kolem vaší manželky? Protože jinak je veřejné debatování o tom, kdo bude kde hrát, zcela běžnou součástí sportovního světa.
Je to tak, jak správně říkáte. Nejvíc se mě dotklo, že to nebyla spekulace vůči mně a mé kariéře. Dá se říct, že to z hokeje nešťastným způsobem zajelo do rodinného kruhu.
Dovolíte otázku, zda je doma vše v pořádku?
Můžu potvrdit, že manželka je zdárně vyléčená, léčba je ukončena. Po této stránce je všechno vyřešeno.
To je výborná zpráva. Jiná, z ryze hokejových kruhů, opět avizuje váš přesun po sezoně přece jen blíž k Praze.
To říkáte vy. Já bych na tyto spekulace s dovolením nereagoval. Jsou a budou, ale pro mě je důležitá tato sezona, která se hraje. Zkrátka aby se nám v Brně co nejvíc povedla.
Nebylo by přece nic proti ničemu vědět, kde budete působit příští sezonu. Smlouvy se běžně řeší už v průběhu té probíhající.
To by asi nebylo, ale nechme to být. Jak jsem říkal, moje hlava je nastavená totálně na Brno, nic jiného teď nepotřebuji řešit.
Dominik Furch z Komety během tréninku na bratislavském Tehelném poli
Zůstaneme-li u konce této sezony, můžeme si všimnout jednoho statistického faktu. I když Kometa s vámi v zádech opět boduje lépe než bez vás, vaše osobní statistiky jsou slabší než před zraněním. Je to pro vás důležité?
Co byste řekl, že je důležitější? Výhra, nebo statistika?
Výhra.
Tak, a jsme u toho. (usmívá se) Nejsem ten typ, co by po každém zápase potřeboval vědět, jaká měl čísla. Něco už mám odehráno, tak vím, jestli byl můj výkon na úrovni, nebo nebyl dobrý. Jsou zápasy, kdy dostanete jeden gól, o němž víte, že jste mu měl zabránit, a výrazně tím zapříčiníte porážku. Ve statistice tedy máte jenom jednu branku, je to hezké, ale...
Ale je lepší dostat čtyři a od stavu 4:4 už žádný další nepustit?
Dostanete čtyři a víte, že jste udělal maximum. Navíc se na konci vyhraje. Pak je to ideální situace.
