Když na extraligovém ledě za hokejový Litvínov víří Hanzlové, má i jejich táta problém je poznat. Což je vlastně vyznamenání pro oba jeho kluky.
„Neměl bych to říkat, ale taky jsem si je už spletl,“ doznal bývalý útočník Antonín Hanzl při exhibici v Ústí. „Jak se mi schová to druhé číslo na dresu, jeden má 78 a druhý 79, tak někdy nevím, kdo je kdo. Mají stejný pohyb, stejnou hokejku, skoro stejné bruslení.“
Martin Hanzl z Litvínova slaví gól.
Na jednom ledě se všichni potkali při pondělní oslavě sedmdesátin ústeckého hokeje. Táta nastoupil v lajně s mladším Martinem za Slovan, za Hvězdy Česka válel Robin.
„Oni neměli dost hráčů, tak musel k nim, jinak bychom vytvořili celý útok. Ale nevadí, s bráchou si zahrajeme dost, tak jsem to chtěl změnit. Pár zápasů a bylo by to dobré i s tátou,“ zubil se Martin Hanzl, letošní litvínovská kometa.
Nastřílel už 13 gólů, víckrát se trefili jen mazáci Hübl s Lukešem. „Martin je mladší, ještě má před sebou roky, co má Robin už za sebou. Dobře našlápnul,“ líbí se Antonínu Hanzlovi. Je mu 51 let, Robinovi 28, Martinovi teprve třiadvacet.
Robin Hanzl z Litvínova se pokouší uniknout plzeňským soupeřům.
„Že jsou úspěšní, tím mě nepřekvapili. Já to čekal,“ kření se pyšný táta. „Jsou totiž šikovní po mámě!“ žertuje. Žertuje? I on byl na ledě výrazný, byť ne v nejvyšší soutěži. Táhl ústecký Slovan v 1. lize, končil v sezoně 2008/09 v druholigových Litoměřicích. „Já hrál levaso, centra i pravé křídlo. A taky obránce. Akorát v bráně jsem nebyl.“
Není divu, že se kluci potatili. Hokeji propadli hned. „Odmalička si rádi hráli s pukem, měli jsme roztřískaný pokojíček,“ vybavuje si hlava hokejové rodiny. „Od toho se všechno odvíjelo, šikovnost se pak musí projevit. Něco měli daného, něco museli vydřít, natrénovat.“
Se sourozenci, kteří po tátovi zdědili nejen hokejové geny, ale třeba i výrazné obočí, ani puberta nezamávala. „Nemusel jsem je mlátit, všechno proběhlo v pohodě. Zajímaly je jen sport a škola.“
A teď z toho těží. Robin, letos třetí nejproduktivnější hráč Vervy, pronikl až do reprezentace.
„Hezké! Zaslouží si to. Jsem rád, že dostal šanci zkusit si jiný, mezinárodní hokej. Uvidíme, kam to půjde dál,“ netuší otec. Se starším synem probírá, kam by se měla jeho kariéra nasměrovat. „Bavíme se o tom, nějaké nabídky byly, rozhodne se po sezoně. Co bylo, nemusí už být. Anebo nemusí být taky nic.“
Na ceně stoupá i mladší Martin, střelec důležitých gólů. „Já čekal, že bude dobrý. Letos dostal příležitost a postavil se k tomu čelem. Chválil jsem ho, i když hrál čtvrtou lajnu. Pak se při marodce dostal k Robinovi a sedlo jim to spolu. I když jsou oba stejné hokejové typy, dokázali si vyhovět. A ten jejich hokej mě baví. Jsem za to rád.“
Když jdou spolu na večeři, hokej je jasné téma. „Já jim k tomu můžu něco říct, sem tam nějakou radu dám, ale je na nich, co si z toho vezmou. Mají svoji hlavu, už to přece jen nejsou mladíčci.“
Antonín Hanzl v litvínovském hledišti bývá pravidelným hostem, byť jeho srdce dál patří Slovanu Ústí. „Tady mám kamarády, scházíme se, něco jsem tu odehrál. V Litvínově jsem fanoušek–rodič,“ pousmál se. Kde by rád své syny jednou viděl? „Nejde o to, kde budou hrát. Já chci, ať si hokej dál užívají, ať se zajistí, ať jim drží zdraví a jsou spokojení.“
