„Tohle byl jeden z nejméně příjemných momentů, na které si z tehdejší doby vzpomínám,“ říká generální manažer hokejového Mountfieldu k přesně deset let starým událostem.
Právě před deseti lety probíhal málokdy vídaný proces, jenž do Hradce Králové přivedl z Českých Budějovic hokejovou extraligu, což bylo dokonáno podpisem příslušných smluv v polovině června.
Hodně těžká chvíle pro manažera, na jehož hlavu padaly i ty méně příjemné záležitosti?
Určitě to nebylo příjemné. Už bylo jasné, že se klub z Českých Budějovic do Hradce stěhuje, a najednou jsme tak měli dvě mužstva. Pronajali jsme si sál hotelu Tereziánský dvůr, hradecké, tehdy prvoligové, mužstvo sedělo nalevo, českobudějovické napravo. Byli tam hráči, trenéři, museli jsme všem říct, co se bude dít, bylo cítit napětí. Hodně lidí, řada z nich nemohla být šťastná, nebylo to jednoduché.
Vy už jste ale za sebou jeden podobný moment měl...
Jako generální manažer jsem musel jet do Českých Budějovic a tam všem v klubu oznámit, že se stěhuje do Hradce. Bylo to v době, kdy jednání probíhala, bylo kolem toho tehdy hodně spekulací, které bylo potřeba uvést na správnou míru. Na druhé straně oficiálně říct, že se přesun opravdu uskuteční.
Stříbro? Trochu hořké, musí však být motivací, říká hradecký kouč Martinec |
Vše bylo smluvně dotaženo zhruba v polovině června. Kdy jste se vy poprvé dozvěděl, že by k něčemu takovému mohlo dojít, a co jste tomu říkal?
První náznaky přišly někdy v polovině května. A ačkoliv jsem ty informace měl od dobrého známého, který měl napojení na tehdejší majitele a šéfy českobudějovického klubu, tak jsem jim moc nevěřil. Věděli jsme sice, že probíhají jednání mezi klubem a českobudějovickou radnicí, že nejsou jednoduchá, ale mohlo jít také o šum, který by v nich měl klubu pomoci.
Trenér Draisaitl mužstvo uklidnil, pomohl k tomu, že vše proběhlo.
Kdy vám bylo jasné, že tomu tak není a že se extraliga do Hradce opravdu přestěhovat může?
Prakticky hned po prvním jednání, ke kterému vedení českobudějovického klubu v čele s Mirkem Schönem do Hradce přijelo. Z něj vyplynulo, že klub opravdu z Českých Budějovic odejde a že jen shání město, kam by se přestěhoval.
Co bylo pro tehdejší vedení českobudějovického klubu důležité pro to, aby o Hradci uvažovali?
Sháněli klub, který by měl potřebné zázemí, který by byl profesionálně vedený a který by podpořilo město tak, jak si představovali.
Jak z těchto požadavků Hradec od počátku tehdejších jednání vycházel?
Velmi dobře, i když k žádné dohodě tehdy na začátku nedošlo a z mnoha důvodů, zejména časových, ani dojít nemohlo.
Byla ve hře ještě jiná města, která by mohla Hradec nahradit?
Vedení českobudějovického klubu se jelo podívat ještě na další dva kluby, jedním z nich bylo podle mých informací Znojmo. Když tohle všechno absolvovali, tak se vrátili k nám a začalo další kolo jednání, které už jasně směřovalo k tomu, že se klub přestěhuje právě do Hradce.
Co hrozí Hradci za doping? Rozhodne extraliga, může anulovat výsledky |
Co podle vás pro Hradec v očích Mountfieldu rozhodlo?
Podle mého názoru byl velmi důležitý postoj hradecké radnice. Město a jeho vedení v čele s tehdejším primátorem Finkem bylo při jednáních velmi vstřícné a je jeho velkou zásluhou, že se v Hradci extraliga hraje. Právě takový přístup totiž České Budějovice hledaly. I proto, že tam asi takovou podporu představitelé klubu necítili. Pak se jim také líbil způsob, jakým jsme v Hradci klub vedli.
Jak na tehdejší události vzpomínáte s odstupem času vy sám?
Že jsme procházeli něčím, v čem jsme vlastně byli průkopníky. Přineslo to spoustu práce a starostí, začalo tím období, ve kterém člověk vstával v pět ráno a ani vlastně dospat nemohl, protože neustále přemýšlel, co je ještě potřeba udělat. Vzpomínám na to ale opravdu rád. Úplně jsme se do toho ponořili, měli jsme vlastně jen nějaké dva měsíce na to, abychom všechno dali dohromady a na extraligu se připravili.
Přesun extraligy ale nebyl zase takovou novinkou, licence se přece prodávaly a kupovaly i před vámi...
Jenomže většinou to bylo tak, že někdo koupil licenci a dával dohromady nový tým, zatímco my jsme najednou měli dvě mužstva a museli jsme to nějak vyřešit.
Vzpomínal jste na cestu do Českých Budějovic. Asi je jasné, že to pro tamní hráče a realizační tým nebylo něco, nad čím by jásali. Jak jste to tehdy viděl vy?
Chápal jsem jejich situaci, ale bylo třeba brát to jako fakt, se kterým se nedá moc dělat. Je pravda, že zdaleka ne všichni přesun přijali. Odmítl ho tehdejší sportovní manažer českobudějovického klubu, nešel celý realizační tým, což se týkalo například masérů a dalších lidí. Naštěstí jsme si třeba v tomto směru mohli pomoci z vlastních zdrojů, které jsme měli v Hradci.
Město bylo velmi vstřícné a je jeho zásluhou, že se v Hradci extraliga hraje.
Od začátku bylo jasné, že to přinese nevraživost minimálně mezi fanoušky. Neměl jste z toho obavy?
Měl, ale museli jsme se s tím nějak poprat. Na druhé straně je třeba říct, že ten přesun mezi fanoušky stále rezonuje a že nálada není úplně dobrá.
Vám i vašim spolupracovníkům to přineslo spoustu práce. Co patřilo k nejtěžším?
Bylo toho strašně moc. Museli jsme se například dostat do obrazu záležitostí kolem profesionálních smluv. Řešili jsme, co s licencí na první ligu, kterou jsme měli, co s hráči, kterých jsme měli moc. Potřebovali jsme zajistit vše potřebné pro technické záležitosti hráčů a požadavků pro extraligové zápasy, což je o level výš než pro první ligu.
Technické zázemí prý také nebylo jednoduché i proto, že se řada věcí stěhovala z Českých Budějovic.
Přesně tak. Řada hmotného majetku totiž patřila klubu a my jsme ho museli převézt do Hradce.
Do toho sportovní stránka, jak tu jste si představovali a plánovali?
Já nejsem příznivec plánování v tomto směru. Jde o sport, kde podle mě moc plánovat nelze a často se stane, že pokud si něco nějak naplánujete, tak se to zhatí.
Co možné přijetí či nepřijetí hradeckými fanoušky? Neměl jste z toho obavy?
Nebral jsem to tak, spíše jsem ze všech cítil pro extraligu nadšení.
Co tým, v němž měla řada hráčů zázemí v Českých Budějovicích, a najednou se museli stěhovat?
V tomhle sehrál velmi pozitivní roli trenér Peter Draisaitl. Mužstvo uklidnil, výrazně pomohl k tomu, že vše proběhlo možná až nad očekávání dobře, což první sezona potvrdila. I přesto, že právě z toho, jak v extralize dopadneme, jsme měli trochu obavy.
Lev o návratu do Plzně, stříbru s Hradcem, volání s Kratěnou i radách manželky |
Z toho, aby Hradec neskončil někde dole?
Přesně tak a před sezonou to bylo dost stresující. Nešlo nevnímat, že nás řada lidí i odborníků předurčila k tomu, že skončíme v baráži a budeme se muset v extralize zachraňovat. Nakonec jsme dopadli tak, jak jsme dopadli, bylo to mnohem lepší. Určitě k tomu přispělo i to, že fanoušci v Hradci extraligu přijali.
Byl to základ k deseti letům, v nichž extraliga v Hradci zdomácněla. Co vidíte vy při pohledu zpět?
Že se nám během nich hodně věcí podařilo. Jsme finančně zajištěný klub, který v tomto směru patří možná k lepšímu průměru, a i za těchto podmínek jsme toho výsledkově dle mého názoru dokázali opravdu dost. Pokaždé jsme se dostali do play off, většinou rovnou do čtvrtfinále, vše korunovaly poslední dvě sezony. K tomu finále Ligy mistrů, jedna bronzová medaile, myslím si, že za námi je vidět kvalitní práce.
