Spekuluje se, že těžce nesl, že po lednové nehodě musel skončit s trénováním v Pardubicích i u juniorské reprezentace.
Sebevražda není u vrcholových sportovců ojedinělá. Za poslední dva roky stejně zemřeli i tři úspěšní fotbalisté - František Rajtoral (31), David Bystroň (34) a Pavel Pergl (40). Jde jen o náhodu?
Milan Studnička
„Sebevražd je v Česku okolo 1 500 za rok, takže je to jen střípek v moři. Ovšem všechny mají něco společného a platí to i u sportovců,“ říká psychoterapeut Milan Studnička. Sám bývalý vrcholový sportovec, který jako bobista reprezentoval na olympiádě v Salt Lake City.
Co je společný jmenovatel?
Faktorů je víc. Člověk má depresivnější ladění, což u vrcholového sportu nemusí být tolik poznat, zvlášť v situacích, když se sportovci daří. Deprese se projeví, až když přijde o hlavní adrenalinovou oporu, což může být právě sport. Sebevraždy bývají spojené i s finanční nejistotou a u sportovců se bohužel stává, že nemají finanční gramotnost. Vydělávají hodně peněz, ale mnohdy nejsou zvyklí hospodařit, plánovat dopředu, protože peníze na účet chodí. Každopádně u sebevraždy se vždy sejde víc faktorů.
Jaké jsou další?
Rodinné problémy, což je jeden z nejsilnějších vlivů. Jsem úspěšný, obletován, ale najednou si uvědomím, že se život nevyvíjí podle mých představ. Doma jsou problémy v partnerském životě, do toho může přijít alkohol a mám depresivnější ladění. K tomu se přidá beznaděj, že jsem bez práce. Objevují se otázky, co bude, když už mě nikdo neoslavuje, a pak už je to rychlá cesta, aby se stala tragédie.
Motocyklový závodník Lukáš Pešek mi řekl: „Být vrcholový sportovec znamená, že hrajete hru. S reálným životem nemáte nic společného. Žijete v bublině. Teprve až bublina splaskne, najednou vidíte realitu.“
Nádherná myšlenka. Jsou sportovci, kteří během kariéry plánují, co bude po ní. Odkládají si peníze, investují, a když skončí, přejdou na jiný formát. Ti v bublině nejsou. Pak jsou sportovci, kteří jsou opravdu zahledění jen do výkonu, být nejlepší. Chtějí dosahovat met a vůbec nevnímají, že může přijít zranění, neúspěch. Podílím se na seminářích Duální kariéra, kterou pro sportovce pořádá ČOV, ale využívá toho jen malé procento sportovců.
OBRAZEM: Adam Svoboda - smíšek s mnoha tituly, jemuž se zhroutil svět |
Problémem jsou asi peníze, že?
Ano, jste zvyklí na vysoký standard, máte nadstandardní příjem. Když ale skončíte a nemáte rezervy, peníze z účtu rychle mizí. Šok je obrovský.
Jsou takoví i vašimi klienty?
Fotbalisté, hokejisté si finanční zázemí mohou vytvořit. Ale velký problém je u sportů, kterým sice dáváte stejný čas, ale neuživí vás. Tam je náraz extrémní. Tihle sportovci nemají finanční kapsu, ani pořádně kde bydlet. Vydávají se pak cestou různých kondičních trenérů, protože nemají vzdělání. Proto by měl každý rodič, když jeho dítě dělá sport vrcholově, dbát, aby vnímalo, že to není středobod vesmíru.
Kdo má chránit dospělé? Klub, agenti?
V Americe se zaměřují na školení finanční gramotnosti, aby mladí hráči pochopili, jak se zachází s penězi. Je to logické - když si sportovec umí ohlídat peníze, je klidnější a má lepší výkonnost. U nás ale mít psychologa je pořád nálepka, že se s vámi něco špatného děje. Pohybuji se v mládežnickém sportu a v něm není žádná průprava ohledně psychiky. Je tam jen tlak na výkon.
Zpět k profíkům. U nich má sportovec nalajnovaný život.
Jedenáct měsíců z roku má daný program, jede pořád ve stejném rytmu. A ten rytmus za něj plánuje někdo jiný. Najednou skončí kariéra a on si život musí řídit sám. Je to souběh faktorů, se kterým se malé procento sportovců nevyrovná.
Případy sebevražd v českém sportu |
Co ztráta obdivu, která po kariéře přijde?
Další fenomén. U mužů je pravděpodobnost sebevraždy čtyřikrát vyšší. A když mají nízké sebevědomí, ale začne se jim dařit ve sportu, tak je syceno zájmem, pozorností okolí. Cítí se sebevědomí, ale je to jen velká iluze, protože to stojí na uznání druhých. Pak je konec a ten chlapík najednou není obletován, plácán po ramenou. Začne pít, do toho se s ním rozejde manželka, protože už to není veselý chasník, ale naštvaný morous, který sedí doma. K úvahám, jaký má život smysl, je pak krátká cesta.
Proč muži spíš volí sebevraždu?
Muž cítí, že má zodpovědnost za ženu, za děti a musí obstát. Zatímco žena má biologický základ v onom pečovatelství. Takže když muž selže ve své roli, může s tím mít velký problém.
Nebojí se chlap přiznat: Potřebuji pomoc.
Jasně! To je velké nebezpečí. Když člověk cítí, že je u něj něco v nepořádku, měl by vyhledat odbornou pomoc. Šlo by nasadit antidepresiva, cílenou psychoterapii. Se vším se dá pracovat, jen musí člověk chtít. Potíž je, když se to spojí s alkoholem, protože ten mu na chvíli uleví, ale druhý den ráno je to ještě horší. A jste v začarovaném kruhu.
Reakce na Svobodovu smrt |
Bavíme se obecně, nicméně Adama Svobodu si nejen já pamatuji jako veselého chlapíka. Mohla to být jen maska?
Mám klienty, kteří mají humor jako obranný mechanismus před napětím. Což je hodně ošidné - člověk má tendenci věci zlehčovat, zesměšňovat, dělat si vtípky. Ostatní ho vnímají jako veselého, ale on je uvnitř velmi smutný. Vezměte si, že spousta herců-komiků byla depresivně laděná a rozbitá.
Není na vrcholové sportovce enormní psychický tlak? Musí vyhrát tento zápas, támhleten mač je zase klíčový. A na konci kariéry mají „nervy nadranc“.
Vrcholový sport klade velké nároky, na druhou stranu pracovat někde v bance, taky klade velké nároky na psychiku. Sportovec se má aspoň na co těšit, je to velká zábava. Je s partou. Navíc trénuje dopoledne dvě hodiny, pak má čas na sebe, rodinu i regeneraci. Co ale člověk, který chodí do práce, která ho nebaví, doma mu to nefunguje? To jsou nároky na psychiku! Proto procento sebevražd u sportovců není jiné než u běžné populace, jen se o tom víc píše.
Ale překvapí, že borci, jejichž heslem bylo Nikdy se nevzdávej, zvolí sebevraždu. V NHL jsou tyto případy u tvrdých bitkařů.
Protože umějí bojovat na poli, na kterém jsou doma odmala. Když se nedaří, tak prostě trénují víc. Ale reálný život není tak jednoduchý. V něm problémů přichází víc, a když nemají kontakty, vzdělání, je těžké se prosadit. A u muže, který byl respektován, jaký je to tvrdý chlapák, a už tím chlapákem není, je velmi náročné to ustát.
