Touha po sportu byla silnější?
Ano. Měl jsem růstovou vadu kyčle, po operaci měly jít všechny sporty stranou. Ale mně to nedalo, chtěl jsem něco hrát za každou cenu. Proto jsme hledali, co bude pro kyčel nejšetrnější.
I proto jste se dostal k ping-pongu? Vím, že jste ještě v žákovských kategoriích patřil mezi nejlepší ve Středočeském kraji.
Jo. Nemusí se u něj tolik běhat, i když jsou tam změny směru a poskoky. Ale bavilo mě to, jezdil jsem i na republikové turnaje. Docela mi to šlo. Ale když byla možnost vrátit se k hokeji, tak se to s ping-pongem nedalo kombinovat. Tehdy trenér skoro obrečel, že musím skončit.
Pamatujete si nějaký větší úspěch ve stolním tenise?
V kraji jsem byl druhý na turnaji v mladších žácích. Na republice jsem se občas dostal až do semifinále. Ale výš než čtvrtý jsem na republikovém žebříčku asi nikdy nebyl. Hrál jsem to přece jen krátce. Ostatní kluci, kteří začínali dřív, měli oproti mně docela náskok.
Při hokeji vás operovaná kyčel vůbec nelimituje?
Ne. Doktoři mi sport nedoporučovali, ale rozhodnout jsem se musel sám. Cítil jsem se dobře a chtěl hrát hokej. Obecně mám sport moc rád, s chutí si zahraji cokoliv. Chodím i běhat, přestože bych moc neměl. Pak kulhám ještě víc.
VizitkaAdam Kubík (24 let) Rodák z Kladna strávil v mateřském klubu téměř celou kariéru až do přestupu do Budějovic. V osmnácti letech se dostal do prvního týmu Rytířů. Z něj si mládežnický reprezentant odskočil jen na krátká angažmá v Hradci Králové a ve Slavii. V české nejvyšší soutěži posbíral 72 bodů ve 117 zápasech. Reprezentuje také v hokejbale. |
Baví vás také hokejbal. Loni jste s reprezentací dokonce bral stříbro na mistrovství světa.
Když jsem znovu začínal hrát hokej, tak mě kluci na sídlišti brali i na hokejbal. Trávili jsme tam hodně času. Vždycky jsem byl naštvaný, když mě mamka volala domů. Od té doby si jdu pokaždé rád zahrát. Ale letos jsem reprezentaci odmítl, protože jsme hráli až do dubna.
Na baráž se Zlínem jste čekali 42 dnů. Ale zvládli jste ji skvěle.
Jo, byla to moje čtvrtá baráž na Kladně. Už jsme byli zkušenější. Věděl jsem, že máme kvalitní tým a zvládneme to. Zlín byl po play off pomlácený, i když jsem nečekal výsledek série 4:0. Hodně nám dělal problémy jejich brankář Huf.
Mateřské Kladno opouštíte po šesti letech v A týmu. Co jste si vzal od spoluhráčů Jaromíra Jágra s Tomášem Plekancem?
S Plekym jsem toho odehrál víc. Bylo to super, hodně mi dal do další kariéry. Jsem mu vděčný za to, jakého ze mě udělal hráče. On je detailista, stále sleduje videa, učil mě vnímat hokej. Džegr je profík, který ví, jak se starat o svoje tělo. Každá jeho rada je cenná.
Kdy jste je přestal brát jako hvězdy a zahodil nervozitu?
S Džegrem jsem hrál po jeho návratu v první lize. Z prvního zápasu si nepamatuji vůbec nic, v jaké jsem byl euforii. Také se mi utkání tehdy povedlo. Ale pak to na mě začalo doléhat. Chtěl jsem být jako on, moc jsem na sebe tlačil, až jsem kvůli tomu vypadl ze sestavy. To samé se mi stalo i po návratu Plekyho, když jsem se mu chtěl vyrovnat. Ale jak jsem se k nim dostal blíž, tak to ze mě spadlo. Oni sami řekli, že se mnou chtěli hrát.
Nebyli na vás naštvaní, že jdete pryč?
Pleky ne. Je to spoluhráč, ví, jak to chodí ve sportu. Sám zažil několik přestupů. Džegr je majitel, u něj to bylo jiné. Ale po dohodě jsem se nakonec rozhodl pro Motor. Chtěl jsem zkusit něco nového a Budějovice měly největší zájem.
Budějovice posilují: Kubík, Beránek, dva mistři i produktivní Kanaďan |
O to hůř pro vás vyšel los, když Motor hrál v předposledním kole s Kladnem přímý souboj o baráž. Jste rád, že to máte za sebou?
Už před podpisem jsem agentovi říkal, že Budějovice jsou předposlední, jestli není lepší počkat. Ale nakonec jsem do toho šel. Zápas byl nepříjemný, ale je to za mnou. Dobře to dopadlo pro oba týmy. Já jsem hrát chtěl. Vím, že fanoušci měli své názory, i Džegr se mě ptal, jestli do toho dám všechno. Ale byl jsem hráč Kladna, chtěl jsem mu pomoci.
Je pro vás Motor krok vpřed?
Určitě. Předloni byl třetí. Teď se staví silné mužstvo. Přišli kvalitní a zkušení hráči. Navíc bude v týmu konkurence, ta každého posouvá.
Máte na jih Čech nějaké vazby?
Mám babičku v Písku. Jinak jsem v Budějovicích jednou navštívil nemocnici. V předminulé sezoně jsem měl problémy se srdcem, tak jsem musel na EKG. Ale dobře to dopadlo, loni jsem podstoupil operaci a je to v pohodě.
Jak se těšíte na budějovické hvězdy Milana Gulaše s Lukášem Pechem?
Bude to zase trochu něco jiného. Ale jsou to skvělí hokejisté. Doufám, že si s nimi také zahraji. Myslím, že by nám to mohlo klapat.
Dáváte si cíl, kolik chcete dát branek v příští sezoně?
Loni jsem si to dával, ale byl jsem pak zbytečně pod tlakem. Chci pomáhat k bodům týmu, abychom si zahráli play off.
Góly se ale od vás čekají. Berete střelu jako svoji hlavní zbraň?
Je to zajímavé, ale nikdy jsem se za střelce nepovažoval. Až poslední dva tři roky mi to tam začalo padat, tak z toho těžím. Střelbě se hodně věnuji i v tréninku. Chodil jsem s Jardou Jágrem i na ty jeho večerní tréninky, ale on dělá věci hlavně pro svoje tělo. Sledoval jsem ho, ale máme trochu jiné herní styly.
Už jste si zjišťoval, jestli jsou v Budějovicích večer volné ledy?
To ne. Nejsem moc noční typ, radši si dřív lehnu. Ale kdyby něco takého bylo, rád si někdy přidám.
Dočkáte se z Motoru konečně pozvánky do reprezentace?
Věřím, že jo. Už dva roky věřím, že pozvánka přijde. Loni mi to uteklo na konci sezony asi i kvůli baráži. Tak snad to vyjde letos.
