Po opuštění čínského Kunlunu nabízí devětadvacetiletý gólman v Kontinentální lize pádný důkaz.
Po osmi startech za mocný Avangard stlačil průměr na 1,25 gólu za zápas, pochytal přes 95 procent střel. Hrubcovu formu prověří i reprezentace, která příští týden v Rusku odehraje turnaj EHT.
Čím si vysvětlujete vaše excelentní čísla?
Nebudeme si nic nalhávat. Obrana Avangardu je daleko lepší, což je ale vykoupeno ohromným tlakem. V Kunlunu jsme do každého zápasu šli jako outsider, který může překvapit. Teď jsme skoro vždy favorité, kteří musí.
Vyhrávat se i díky vám daří.
Dostal jsem se do zajímavého stadia. Vyhraje se zápas, což je první základní věc, ale přesto sedíme čtyřicet minut u videa a rozebíráme každý pohyb. Zjišťuju, že se něco dalo udělat líp nebo že jsem mohl být někde hokejkou o půl vteřiny dřív.
Našli v Omsku i jiné vaše nedostatky?
Třeba jde o práci mezi tyčkama. Nejedná se jen o přesuny, ale o absolutní detaily. Třeba se hledá okamžik, kdy přesně otočíte hlavou. To jsou maličkosti, které vám dají před zákrokem pár desetin navíc. Je tady trenér brankářů (Sergej Zvyagin), který je do toho zapálený. Za výhru vlastně beru už jen to, že jeho rady a drobné poznatky mi na ledě dávají smysl.
 |
Jak se vypořádáváte s větší konkurencí?
Když jsem loni přišel do Kunlunu, byl tam Jeremy Smith. Obrovská konkurence, zkušenosti z NHL. Letos k němu přibyl Dmitrij Šikin, který mi na první pohled přišel ještě lepší. Když jsem ho viděl chytat, volal jsem do Česka: „Hele, to bude voříšek. Je fakt výborný.“ A do toho mě koupil Avangard, kde chytal Bobkov a Garipov. Druhý a čtvrtý brankář ve statistikách KHL. Nevypadalo to, že by potřebovali dalšího brankáře.
Pídil jste se po tom?
Vysvětlili mi, že mám velké zkušenosti z play off. Dali mi šanci a výhry začaly přibývat. Moc si toho vážím. V Kunlunu jsem zažil přesný opak. Volal jsem domů, že jsem odchytal osmý zápas a ani jednou jsem nevyhrál. Přitom z Třince jsem byl sedm let zvyklý vyhrávat, v hokejové terminologii bych řekl, že jsem vítězný typ. Teď cítím stejný tlak a ambice vedení jako v Třinci. Je mi příjemnější bojovat o pohár než o play off.
Extrémní prestiž pro Omsk měl nedávno i duel, v němž si klub připomínal sedmdesátileté výročí.
Tlak si nepřipouštím. V duchu si vždycky řeknu: Hele, chytal jsi zápas o bronz na mistrovství světa. Chytal jsi i sedmý extraligový zápas o titul. Mám to za sebou a vím, že se to dalo zvládnout. V hlavě jsem připravený.
Ku slávě Omsku pomohl Hrubec vychytanou nulou, byl u toho i Jágr |
Klub na slávu pozval i Jaromíra Jágra.
V kabině jsem se svlíkal z výstroje, lidi z vedení mi řekli, ať za ním jdu. Pozdravil jsem ho, on pogratuloval k výhře a vychytané nule a pochválil, že jsme hráli dobře. Já to odsouhlasil. Společně s ním tam byl i pan Zídek.
Agent, který kdysi zprostředkoval Jágrův přestup do Omsku.
Ano. Obrátil jsem se na něj a říkal mu, že se čtyři měsíce snažím do Ruska dostat rodinu a Jarda sem mohl přijet na otočku. Jak jste to dokázali? To chci taky! (směje se)
Poradil?
Řekl, že mi nějak pomůže, ale když se bavil s vedoucím našeho mužstva, v podstatě zjistili, že by oba udělali to stejné, co podniká Avangard. Nechávám to na klubu.
Pohled agenta„Šimona vnímám jako sportovce, který stoprocentně věří, že všechny výzvy, které si stanoví, zvládne. Všude začínal na pozici dvojky nebo trojky, cestu do branky si musel tvrdě odmakat - a tohle mentálně ustát není snadné. On to pokaždé dokázal. Je to jedna z jeho silných stránek. Neviděl jsem, že by se někdy zastavil, zacouval. To na něm obdivuji. Místo si musel vydobýt v Třinci, do Kunlunu přišel jako jasná dvojka za daleko menší peníze, než se do KHL většinou chodí, ale chtěl to zkusit. Během jedné sezony všechny přesvědčil, že je opravdu kvalitní brankář, a jedničkou se stal. Když přišla nabídka Omsku, hned mi řekl, ať se nekoukám na peníze a domluvím to tak, aby přestup dopadl a on ukázal, že může být brankář pro špičkový tým KHL.“ Robert Spálenka, šéf hokejové sekce Sport Invest |
Jste už vycvičený z Číny, jak snášíte odloučení teď?
Na zimáku je to v pohodě. Horší je to po obědě, když dorazím domů. Pronajal jsem velikánský apartmán, ale jsem v něm sám. Nejhorší je, když večer vypínáme facetimové rozhovory se synem a manželkou. Řekneme si dobrou noc a mám nutkání oba obejmout, dát jim pusu a lehnout si s nimi. Každá mince má dvě strany.
Alespoň jste Česku o něco blíž. Překvapilo vás, že jste v covidových časech změnil dres?
Sehnat v dnešní době práci je zázrak. Smlouvu s Kunlunem jsem měl podepsanou a zaregistrovanou ještě předtím, než se covid dostal do současné fáze. Tušil jsem, že práci mít budu. Ruskou ligu v tomhle navíc považuju za jednu z nejstabilnějších. Myslím, že ať se stane cokoliv, sezona se dohraje. Liga běží i v nepříznivé situaci, což mě drželo v nějakých pozitivních mezích. Zase jsem si ale říkal: „Stojí mi to za to? Jsem bez rodiny. Prohráváme. Navíc dostáváme děsný šišky.“
Co jste si odpovídal?
Nerouhej se! Máš práci, za kterou buď rád. V tu dobu se ani extraliga nehrála. Co mají říkat kluci, kteří trénují po Dobříších? Nedovedu si představit, jak jezdili už oblečení na tréninky. A do toho se zrodil přestup, kdy jsem odešel z posledního týmu soutěže do jednoho z nejlepších.
Pozná brankář rozdíl?
Jasně. Nebyla sranda hrát proti Petrohradu, CSKA, Avangardu a Kazani. Teď poznávám, že není sranda ani trénink. Rychlost, nasazení, vše má hlavu a patu. Myslím, že tahle top čtyřka by mohla být konkurenceschopná i proti týmům z NHL.
Věříte si, že se do Ameriky ještě podíváte?
Pojedu tam stoprocentně! Dávid Bondra (spoluhráč z Kunlunu) má v létě svatbu, na kterou mě i s mojí rodinou pozval. (směje se) Cesta do Ameriky se uskuteční.
A pracovní cesta?
Možná se už koukám na zadní světla vlaku, který kolem mě projel. Ale těžko říct, třeba třinecký trenér brankářů mi opakuje, že je to jen o šanci, kterou je potřeba dostat. Hádám se s ním, že mi už je 29 let a na NHL jsem starý. Je zvláštní všude sledovat mlaďounké brankáře, kteří chytají fantasticky. Nejsem si jistý, že by je zajímal nějaký Hrubec.
