Pondělí 20. září 2021, svátek má Oleg
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. září 2021 Oleg

Zahradník musí mít tvrdé srdce a ostrou pilu, je přesvědčen tvůrce skalky u Tatíčků

Soutěž   0:08
„Příští jaro tomu bude čtyřicet let, co jsme uložili první kámen a zasadili první kytičky a první dřevíčka do naší skalky. Utíká to, utíká,“ napsal ke svému unikátnímu příspěvku do soutěže Nejkrásnější zahrada čtenář Miroslav z Kladenska.

Zahrada u Tatíčků, pohled k atriu. Na plochu 1200 čtverečních metrů umístil pan Miroslav během téměř čtyřiceti let na 500 tun kamene. | foto: Archiv soutěže

S manželkou Janou koncem roku 1980 dokončili stavbu rodinného, trochu netradičně pojatého domu. Stavěli svépomocí, vyzkoušel si všechny stavební profese na vlastní kůži. Hned zjara se pak pustili do zvelebování okolí novostavby a tehdy paní domu neprozřetelně navrhla, aby si udělali malou skalku. Miroslav zocelený třemi roky strávenými na stavbě měl pocit, že není nic jednoduššího, a pln elánu byl s dílem zhruba do týdne hotov.

„Celá ta hrůza byla lokalizována na ploše přibližně čtyři krát pět metrů. V mých očích ovšem něco tak nádherného a krásného klidně mohlo soupeřit s visutými zahradami Semiramidinými,“ popisuje s odstupem čtenář.

Jenže pýcha předchází pád a Miroslav nemusel čekat dlouho. „Svůj ciferník jsem si nabil asi tak do týdne poté. Byl to pád zvláštní a moje ego se sice ocitlo až u samého dna, ale zároveň jsem bezpečně věděl, aniž bych si to uměl nějak blíže vysvětlit, že jsem objevil něco, co mě už nikdy nepustí,“ vzpomíná. 

Jeden jeho známý, který už měl dost jeho amatérských, ale rádoby vědoucích řečí na téma stavby skalek, ho totiž pozval na návštěvu k panu Janoušovi. Tvůrci jedné z nejkrásnějších skalek v zemi, jež po dvaceti letech své existence zaujímala významné místo i mezi skalkami v evropském měřítku.

Lýkovec slovenský (Daphne arbuscula)

Lýkovec slovenský (Daphne arbuscula)

Hořec sedmiklaný (Gentiana septemfida ssp.kolakowskyi)

Hořec sedmiklaný (Gentiana septemfida ssp.kolakowskyi)

Jak Miroslav na osudové setkání vzpomíná:

„Zazvonili jsme, přišel nám otevřít trochu zvláštní podsaditější člověk, pozdravili jsme se, on majestátně pokynul rukou, abychom šli dál. A nic. Po minutě ticha povzbudivě prohodil: „Tak to je von, jó? No, mohlo to bejt horší.“ Koukal jsem jak koza na integrály. Přišli jsme na dvorek, který již cosi naznačoval, ale pořád jsem nechápal, co zvláštního uvidím a proč tu vůbec jsem. 

Letošní soutěž Nejkrásnější zahrada vrcholí

Velice děkujeme za veškeré příspěvky zaslané do uzávěrky soutěže, tedy do středy 12. srpna. Další vybrané zahrady postupně zveřejňujeme, od středy 26. srpna pak budete mít možnost hlasovat ve čtenářské anketě pro ty, které vás nejvíce zaujaly. (Viz informace k soutěži.)

Až najednou... Jako blesk z čistého nebe. Za brankou do zahrady, za vysokou zdí, jsem se bez jakéhokoli předchozího varování ocitl ve světě jiných dimenzí. S otevřenou pusou jsem stál zkoprnělý údivem, neschopný udělat jediný krok a nebudete tomu věřit, doslova a do písmene jsem se několikrát štípl do ruky, jestli se mi všechno jen nezdá. První konkrétní myšlenka, kterou jsem byl schopen zaznamenat, byla, že jsem doposud žádnou skutečnou a opravdovou skalku před tím neviděl. 

Psal se tehdy rok 1981. Jakékoli přečnívání průměru bylo považováno div ne za zločin a všichni jsme v podstatě měli sice stejné, ale nijak zvláštní možnosti, a to v čemkoliv. Až do této chvíle jsem si pod slovem skalka dovedl představit jenom pár po stráni poházených kamenů, pokud možno co nejnápadněji usazených tak, aby si jich každý hned všiml, co nejbarevnějších a různorodých.

Zlaté české ručičky nám všem již několik desetiletí postupně chromly. Tady ne, tady jsem vůbec nedovedl definovat, co jsem viděl, čeho jsem svědkem. Bylo to dokonalé. Nic nešlo ubrat, nic nešlo přidat. Bylo to nádherné, bylo to úžasné, ale zároveň to bylo něco tak přirozeného, až dojemně prostého, vznešeného a ke všemu tak normálního, že se vlastně nebylo o čem bavit. 

Zahrada pana Miroslava a paní Jany působí jako krajina. Jejich Zahradu u...

Zahrada Miroslava a Jany působí jako krajina. Jejich Zahradu u Tatíčků lze navštívit v rámci Víkendu otevřených zahrad nebo po předchozí dohodě.

Na zahradě jsem strávil v němém úžasu asi dvě hodiny. Nikdo mi nepředhazoval, jaký jsem nedouk, což ze mě na hony sálalo. Vlastně nikdo skoro nic neříkal. Pouze jsem se díval, měl jen pár velice pokorných a obecných dotazů, na závěr vykoktal poděkování a tiše odešel. Domů jsem se dostal asi v půl deváté navečer, vzal krumpáč a nebyl líný při světle baterky svoji předchozí týdenní práci okamžitě rozkopat. 

To se pak v průběhu několika dalších dnů s monotónní pravidelností opakovalo při mých marných a bezradných pokusech znovu a znovu vybudovat tu naší NEJ skalku. Až po hodně později jsem pochopil nejzákladnější pravidlo, kterým jsem se měl od počátku řídit. Zní prostě, ale je ohromně těžké ho naplnit. Skalka má být založena v harmonii s přírodou a zároveň má sjednocovat své kamenné jádro se společenstvím pěstovaných rostlin. 

Skalka působí velmi přirozeně, což prozrazuje, že toho má pan Miroslav hodně...

Skalka působí velmi přirozeně, což prozrazuje, že pan Miroslav „opisuje“ z volné přírody.

Při stavbě naší skalky jsem ale dále tápal. Tu opět zasáhl do mého života pan Janouš a udělal to s grácií vědoucího člověka. Nepoučoval mě. Nedával mi žádné konkrétní rady. Celou jeho tehdejší řeč si pochopitelně po té dlouhé době již nepamatuji. Jen vím, jak bylo jeho dobrým zvykem, netrvala více než pět minut a utrousil něco v tom smyslu: ´Podívej mladej, nechtěj se po nikom opičit a po nikom nechtěj nic opakovat. Můžeš stokrát vidět, můžeš dlouho chodit od jednoho k druhýmu, ale udělat si to stejně musíš celý sám a podle svýho. Každej máme jiný voko, každýmu z nás se líbí něco jinýho. Každej šutr je jinej, a tak zákonitě musí být jiná i každá skalka. Až si budem kamení, nedej bože, jednou plácat přes kopyto z PVC, teprve potom můžeš chodit opisovat. Ale u toho já už bejt nechci. Mně stačí to, co tu mám.´

Co na zahradě u Tatíčků mají?

Zahradu Jany a Miroslava si můžete osobně prohlédnout běhen Víkendu otevřených zahrad, případně po individuální dohodě prostřednictvím e-mailu.

K vidění je zhruba 120 druhů a kultivarů lomikamenů ze sekce Porphyrion, subsekce Porophyllum, asi 50 druhů a kultivarů lýkovců, cca 300 druhů a kultivarů netřesků, několik desítek bohyšek i cca deset druhů levisií. Dále několik set druhů a kultivarů dřevin, nejčastěji čarověníků, z nichž je asi 250 borovic. A další: koniklece, hořce, jarními počínaje až po čínské podzimní, několik desítek rhododendronů, juky atd. 

A pokračoval: ´Ty choď po světě s otevřenejma očima. Dívej se pořád kolem sebe. Začni hned u vás za humnama, třeba podél toho našeho Kačáku nebo u Berounky. Všude, kde ještě objevíš zachovalej kus poctivý přírody. Ta je tím nejlepším mistrem a jen u ní se můžeš něčemu pořádnýmu přiučit. Pude to pomalu, pokud vůbec, a když jednou doopravdy začneš, do konce života s tím nebudeš hotovej. Tak sem začínal já a tak budou začínat i ti, co přijdou po tobě, pokud budou taky chtít, aby po nich něco kloudnýho zbylo.´

Byla to ta nejlepší a nejcennější rada, kterou jsem kdy mohl dostat, a já se jí kupodivu začal řídit a snažím se ji mít stále na paměti. I když pan Janouš už dnes není mezi námi, vždy, když začnu ve své skalce s něčím novým, sám sebe se zeptám, co by tomu asi říkal. Při toulkách naší zemí jsme se dívali, jak to ta konkurence dělá. Jak ta lidská, tak i ta nejvyšší – pan a paní Přírodovi. 

I dnes, po téměř čtyřiceti letech budování zahrady, se s manželkou pořád touláme naší vlastí a sbíráme nápady, jak dále se zahradou. Dnes se naše skalka rozkládá na cca 1200 metrech čtverečních, je tvořena více než pěti sty tunami kamene a roste na ní více než 1200 druhů rostlin, alespoň těch ušlechtilejších. Přitom stavba skalky nebyla naší prioritou. Prostě jsme si chtěli udělat hezkou zahradu, která by se líbila především nám.“

„Jen“ u skalky nezůstalo...

Postupně tak na této zahradě přibývaly další unikátní části: rašeliniště s masožravými droserami a glaciálními rostlinami dalekého severu. Nebo polopoušť – takové malé Llano Estacado, terasovité roviny se stromovými jukami, zimovzdornými kaktusy, opunciemi dalšími kráskami suchých polopouští. Je tu i samostatná partie zahrady s rhododendrony, další kouty zase patří lomikamenům, bramboříkům či miniaturním bohyškám. 

Pohled přes jednu ze skalek na užitkovou část zahrady

Pohled přes jednu ze skalek na užitkovou část zahrady.

Zahrada má i svou užitnou část pro pěstování jahod či rajčat, okurek, mrkve a další zeleniny. „Nejdříve jsme pěstovali trvalky, když jsem začat dojíždět do Prahy za prací, postupně je nahrazovala dřevíčka (myšleno dřeviny, pozn. redakce) a nyní se opět vracíme ke kytičkám. Postupně jsme dospěli k názoru, že pány na zahradě musíme zůstat především my, nikoli divočina,“ vysvětluje Miroslav, k čemu se ženou Janou došli po letitých zkušenostech.

Proto manželé uctívají zásadu, že zahradník musí mít tvrdé srdce a ostrou pilu. „Prostě se zahradou je to jako s našimi dětmi. Pokud z ní chcete něco mít, musíte vše řezat, řezat a řezat. U zahrady to jde jednodušeji, protože vám do výchovného procesu nevstupují žádní lidsko-právní činitelé,“ říká s nadsázkou Miroslav, který zahradu vnímá jako živou bytost se všemi krásami i vadami. A péči o ni jako nikdy nekončící symbiózu člověka s kouskem přírody. 

Jak to vidí krajinářská architektka Jana Pyšková:

„Skalka je jednou z nejtěžších zahradnických disciplín, protože vyžaduje cit pro kámen, místo, proporce i kompozici. Často se setkáváme s podivnou plochou s řídce nebo naopak hustě naskládanými, a bohužel i naprosto nepřirozeně postavenými kameny, v níž je sem tam něco nasázeno – a majitelé to hrdě představují jako skalku. Pan Miroslav měl velké štěstí: hned v začátcích narazil na člověka, který mu řekl, že to, co dělá, je úplně špatně. A současně měl v sobě dost pokory, aby ho poslechl. Pro všechny, kdo tvoří své zahrady jakéhokoli stylu, pak čtenář přináší dvě nejcennější rady: dívat se kolem sebe a uvědomovat si, že zahrada je proces, ne produkt. Její tvorba nikdy nekončí.“

Jako vášnivý skalničkář má pan Miroslav všechno přesně popsáno. Setkat se s ním...
Jezírko miluje nejen rodinný kocour a kachny.

 „Z amatéra se během let stal vášnivý skalničkář, který nejenže miluje práci s kamenem, ale vyzná se i ve skalničkách a pečlivě si své přírůstky popisuje. Pracuje navíc nejspíš s vápencem ze svého okolí (což lze jen pochválit, nepoužívejte kameny kdo ví odkud) – a ten není na skládání vůbec jednoduchý. Ve skalce jsou kameny naskládány bezchybně, to lze jen obdivovat. Trochu tvrdší je břeh jezírka, kde ostrohranný kámen dochází až do vody – ale to je jen můj pocit. Jezírko má sice ostřejší hrany, ale zase harmonicky navazuje na skalku. Jediné, co mi na zahradě chybí, je nějaký pořádný listnatý strom, třeba u domu. Domýšlím se, že důvodem je listí, které se skalkou jde hůř dohromady. Možná na jiné části zahrady stromy jsou, ale majitel je nepovažuje za takovou pýchu jako skalku.

Každopádně je to dílo, které ve mně vzbuzuje respekt, protože za fotografiemi vidím spoustu úsilí, dřiny i peněz. Skalka není pro každého: pokud si na ni netroufáte, založte si raději štěrkový záhon, ten dá méně práce. Ale pokud po skalce toužíte, začněte třeba v kamenném korytě nebo na malé ploše. A dívejte se kolem sebe, všude, kde jsou skály – kolem řek, u potoků, v horách. A navštěvujte takové nadšence jako je pan Miroslav, u kterého budete vítáni, nebo se s ním můžete setkat na výstavě skalniček. Ptejte se, dívejte a našlapujte velmi opatrně.“

Komerční sdělení
Výhry v soutěži Nejkrásnější zahrada 2020

Pro celkem deset výherců dvoukolové soutěže Nejkrásnější zahrada, kterou pořádá iDNES.cz se společností FAST ČR, je připraveno deset balíčků v celkové hodnotě sto tisíc korun. Každý z 10 výherců získá zahradní pomocníky značky Fieldmann.

V 1. kole soutěže každý z 5 výherců získá:

Elektrické nůžky na živý plot (Fieldmann, FZN 2305E)
Střih větví do průměru 16 mm, příkon 550 W, lišta 460 mm, bezpečnostní spínač

Vysokotlakou myčku (Fieldmann, FDW 202201)
Max. tlak 165 bar, průtok 450 l/h, velká pojezdová kolečka, navíjecí buben hadice

Elektrickou rotační sekačku (Fieldmann, FZR 2035E)
Motor 1600 W, záběr 38 cm, centrální nastavení výšky sečení do 5 poloh, 45l sběrný koš se signalizací zaplnění, sklopné madlo, ideální na trávníky do 800 m2

 

Ve 2. kole soutěže každý z 5 výherců získá:

Benzinovou motorovou pilu (Fieldmann, FZP 5016B)
Motor 50 cm3/1,7 kW, lišta Oregon 405 mm, řetěz Oregon, japonský karburátor Walbro

Elektrický vyžínač (Fieldmann, FZS 2050E)
Elektromotor 1400 W, záběr sečení 42 cm, dělitelná hřídel, hmotnost 6 kg

Víceúčelový vysavač (Fieldmann, FDU 201432)
Motor 1400 W, mokré i suché vysávání, kovová nádoba 30 l

Gumicuky 8 ks (Fieldmann, FDAG 1001)
Délka 20 až 120 cm, tloušťka 8 mm

Autor:

Hroši v ZOO Dvůr Králové

Sledujte online přenos z unikátní expozice hrochů v ZOO Dvůr Králové. V největší expozici ve střední Evropě žije 6 hrochů - samec, dvě samice a tři mládata.

Další zajímavé nekonečné přenosy najdete na Slow TV iDNES.

Podívejte se živě do útrob včelího úlu

  • Nejčtenější

Nůž do travní sekačky nabrousíte za pár minut, nemusí být ostrý jako nůž

Letní zahradní sezona končí, je proto třeba zahradní techniku pomalu připravovat na další sezonu. Týká se se to i nože...

Pohlreichovy první krůčky před kamerou jsou spojené s recepty na dresinky

Šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha si nešlo na televizních obrazovkách nevšimnout, když odstartovala první série Ano, šéfe!...

Pořád mě někdo zachraňuje, když vidí staršího muže na zemi, říká mykolog

Statistiky tvrdí, že průměrná česká rodina sesbírá za rok až šest kilogramů hub. Patříme k nejvášnivějším...

Nechte ho „levitovat“. Užitečné rady a tipy, jak zazimovat elektrokolo

Premium Koupili jste si letos elektrokolo a nevíte, jak se o něj správně postarat, až ho budete za pár týdnů ukládat k zimnímu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Soutěžící prověřila česká klasika. Masterchef musí povýšit i svíčkovou

Masterchef Česko 2021 tento týden na televizních obrazovkách rozlouskl složení finálové šestnáctky amatérských kuchařů,...

Nesmysly o inflaci v Česku. Znovu bude nízká, uvidíte, tvrdí ekonom Michl

Premium ČSÚ zveřejnil, že inflace je nejvyšší od roku 2008, 4,1 %. Hned v pátek jsem k tomu vydal v MF DNES článek „Nebojte se...

Chci přidat 20 tisíc. Generaci Z kuráž nechybí, s trpělivostí už je to horší

Premium Sedmatřicetiletý Libor vede pobočku banky v krajském městě. Za poslední měsíce přijal několik mladých lidí, dvacátníků...

Hladovění je to nejlepší, co pro sebe lidé mohou udělat, říká neurolog

Jde o největší problém současné medicíny, a to bez ohledu na covid-19 - Alzheimerova nemoc, nejčastější typ demence....

  • Další z rubriky

Čtenáře ve druhém kole nejvíc oslovila zahrada, jíž majitelé obětovali vše

Krásný ročník, napadne jistě každého, kdo se probírá letošními zahradami, jejichž příběhy a fotografie pyšní majitelé s...

Na zahradě chtějí hlavně žít, tak ji proměnili v obývák. Skleník schovali

Soutěž „Vždy jsme si mysleli, že budeme bydlet v bytě a budeme takoví ti víkendoví chalupáři. Jenže pak jsme se s manželem...

Jak sázet česnek, to radil Navrátil v Receptáři Podlahovi už před lety

Konec léta, ideální čas na výběr cibulovin, které by vám měly na zahradě vykvést příští rok, od tulipánů po okrasný...

Zbourali staré hospodářské budovy a ze zahrady se otevřel výhled do údolí

Soutěž Zahrada na jihozápadním svahu má dnes nádherný výhled do údolí. „Ukázal se nám ovšem až poté, co jsme zbourali stará...

Fajnpark v Chlumci nad Cidlinou: Zábavní park plný atrakcí, zvířat i dinosaurů
Fajnpark v Chlumci nad Cidlinou: Zábavní park plný atrakcí, zvířat i dinosaurů

Pokud budete mít cestu do Chlumce nad Cidlinou nebo jen pojedete okolo, zastavte se s dětmi v zábavném rodinném Fajnparku, který se rozkládá v...

Když dva jsou málo. 5 pravd o sexu ve třech, které vám zatím nikdo neřekl

Premium Sex ve třech. Někdy o něm snil kdekdo z nás. Pojďme ovšem pohlédnout pravdě do očí. Pokud do své ložnice přizvete další...

Začalo to jako chřipka, pak vzal Tereze meningokok nohy a zničil ledviny

Před čtyřmi lety si Tereza myslela, že nastydla na kole. Jenže druhý den už ležela na JIP a kvůli meningokokové infekci...

Probudila mě bolest nehtů. Od té doby nemohu chodit, říká Alfred Strejček

Už téměř čtyři roky je Alfred Strejček (79) zcela odkázaný na péči druhých. Herci, recitátorovi, moderátorovi a...

Zaměstnanci i OSVČ s více dětmi dostanou od státu daňovou vratku

Díky daňové novele se během letošního roku zvyšuje daňové zvýhodnění na druhé a další děti. Vyšší daňové zvýhodnění se...

Legíny nejsou kalhoty. Jak je vybírat a nosit, abyste si neuřízla ostudu

Snad v každém dámském šatníku nalezneme alespoň jedny legíny. Kousek tkaniny se totiž stal miláčkem žen. Některé...