Sekat trávu, nebo nesekat? Sekat s cílem, řekli odborníci v Rozstřelu

  • 199
V horkém létě s minimálními srážkami není snadné udržet trávník hustý a svěže zelený. Alespoň ne bez závlahy, případně péče zohledňující momentální počasí i stav trávníku. Nesekat vůbec je druhé krajní řešení. Ideální přístup hledají i odborníci.

Delší období veder v kombinaci s minimálními srážkami a suchem v posledních letech přinesly vášnivé diskuze o tom, zda se má při vyšších letních teplotách sekat tráva. V Rozstřelu zasedli ke společné debatě na toto téma zahradník a vysokoškolský pedagog a publicista Ondřej Fous a Jan Šíma z ministerstva životního prostředí. 

Odpověď není jednoduchá ani jednoznačná. „Co, kdy a proč sekat záleží na tom, jestli jde o parterový trávník, parkový trávník nebo louku.  Nezavlažovaná společenstva je třeba sekat na jaře, kdy je dostatek srážek. A když je sucho, nechat stébla tzv. spát,“ vysvětluje v debatě Ondřej Fous.

V extrémních případech totiž mění nekompromisní pravidelné sekání trávníky či louky v suchá a vyprahlá místa. Zastavení sečí ve městech zase otevírá bránu teplomilné vegetaci a řada městských koutů se mění v nepěkná zarostlá houští. Navíc se v takových místech daří klíšťatům. Sekat by se tedy mělo s jasným cílem, čeho chci dosáhnout. Obecná rada neexistuje.

Veřejná zeleň, ať už jde o trávníky či louky, potřebuje adekvátní péči. „Louka nevzniká nesekáním. Historicky vznikala sekáním a pastvou, pak je bohatá a druhově pestrá, jinak výhledově končí jako les. Trávníky potřebují zase jinou péči. Když se neseká a nechají se dozrát semena jednoletých ruderálních plevelů – jak se to teď na moha místech děje – zadělává se na problém,“ vysvětluje zahradník.

Vodu v zahradě udrží kompost plný humusu

Paradoxně jsou na tom podle něj v péči o zeleň lépe menší obce a města, které se musí starat o větší plochy (v přepočtu na obyvatele). Často totiž spolupracují s odborníky a nechají si poradit. Zeleň potřebuje individuální a odbornou péči, a to se podle Ondřeje Fouse hodně často neděje.

„U nás chybí podpora občanů, aby se do správy zeleně vrátila odbornost. Veřejnost musí aktivně dát najevo, o jakou zeleň stojí. Nelze se aktivizovat jen v případě kácení vzrostlých stromů,“ konstatuje zahradník, který je mj. spoluautorem řešení nové podoby Čelakovského sadů a okolí Národního muzea v Praze (viz fotogalerie).

Čelakovského sady a okolí Národního muzea - srovnávací fotografie z roku 2018...
Čelakovského sady a okolí Národního muzea - srovnávací fotografie z roku 2018...
Čelakovského sady a okolí Národního muzea - srovnávací fotografie z roku 2018...
Čelakovského sady a okolí Národního muzea - srovnávací fotografie z roku 2018...

Čelakovského sady a okolí Národního muzea - srovnávací fotografie z roku 2018 vs. 2019

Právě odborníci si umějí poradit i s kouty, kde rostou jen kopřivy, lebeda a bodláčí. Nelze to ovšem změnit ze dne na den, navíc není nikdy úplně hotovo. Proto zadávání jednorázových zakázek nemá smysl, zeleň potřebuje pravidelnou odbornou péči. Bez následné péče se žádný trávník ani nová výsadba stromů či keřů neobejde, na tom se oba hosté jednoznačně shodli.

A co mladé usychající stromy v Praze? „Do vybudování podmínek pro život nového stromu je potřeba investovat spoustu prostředků: aby odolával vandalismu, aby měl dostatečný prokořenitelný prostor a šanci vůbec přežít. Nutná je minimální tříletá individuální péče, poté i následná,“ vysvětlil Ondřej Fous a dodal, že výsadbou péče o stromy nikdy skončit nesmí a odbory péče o zeleň by za jejich stav měly nést odpovědnost.   

„Každý park má mít svého zahradníka a četníka. A místní by je měli znát. Dokud tomu tak nebude, nemůže péče o zeleň fungovat,“ je navíc přesvědčen Ondřej Fous, který má v tomto ohledu dobrou zkušenost z pražské Stromovky. Tam se totiž místní o stav své zeleně aktivně zajímají a nejsou k němu lhostejní.