Výběr podle stanoviště
Kdo rád experimentuje a má trpělivost, může si pokojovou nebo venkovní bonsaj vlastnoručně vytvořit. Stanoviště, které rostlině vyhradíte, je velmi důležité. Podle něj se totiž vybírá vhodný druh.
Jako venkovní bonsaje se nejlépe uplatní dřeviny, které jsou u nás domácí nebo rostou v podobných klimatických podmínkách. Pro pěstování v místnosti, kde se přes zimu topí, se však hodí teplomilnější rostliny.
Zajímavé pokojové bonsaje lze vytvořit například z mnoha druhů sukulentů. Pro venkovní pěstování jsou vhodné například poměrně nenáročný jilm drobný (Ulmus minor), okrasná jabloň mnohokvětá (Malus floribunda), javor babyka (Acer campestre), dub letní (Quercus robur) a buk lesní (Fagus sylvatica).
Stromky je nejvhodnější získat jako semenáčky, sazeničky nebo mladé rostlinky. Při dobré péči mohou dosáhnout věku mnoha desítek let.
Základ je ve výběru druhu
Bonsaje v Japonské zahradě - Botanická zahrada Praha
V zahradnictvích nebo prodejnách specializovaných na bonsaje samozřejmě můžete koupit už hotové vzrostlé, vytvarované exempláře – ale budete muset sáhnout hlouběji do peněženky. Bonsaj znamená ve volném překladu „strom v misce“.
Aby bonsaje zůstaly malé, pěstují se v mělkých nádobách. Jakmile je půda v misce zcela prokořeněná, rostlina se vyjme z misky, kořenový bal se silně zastřihne a pak se rostlina znovu zasadí zpět.
Mladé listnáče by se měly přesazovat každoročně, starší listnáče a mladé jehličnany jednou za dva až tři roky. Starší stálezelené rostliny potřebují přesazovat do nové nádoby jen jednou za tři až pět let.
Ze stromku se stane pravá bonsaj teprve tehdy, když vypadá jako zmenšenina mohutného, věky zprohýbaného stromu ve volné přírodě. Zvlášť oblíbené jsou rostliny s košatými korunami, zajímavě rostlým kmínkem nebo naopak přísně vzpřímeně rostoucí stromky. Bizarní formy růstu stejně jako převislé kaskády větví nebo bonsaje s kořeny rostoucími přes kameny a miniaturní skaliska jsou spíše výzvou pro pokročilé pěstitele.
Cílený sestřih udrží tvar
K základnímu vybavení pěstitelů bonsají patří nůžky, drát, kleště a samozřejmě trpělivost. Při stříhání dávejte pozor především na směřování pupenů, neboť tímto směrem pak porostou větve.
Krásně vypadá, když větve vyrůstají z kmínku střídavě na jednu a na druhou stranu. Jakmile jsou větve trochu pevnější, můžete je začít tvarovat drátem.
Bonsaje jsou ovšem náročnější na péči než většina obvykle pěstovaných rostlin. Jakmile půda na povrchu misky trochu oschne, rostlinu zalijte nebo ji přibližně na hodinu ponořte do nádoby s vodou.
Odstraňujte tlusté, odumřelé a příliš dlouhé větve a kontrolujte, zda není rostlina napadena chorobami či škůdci. Od května do července nezapomínejte přihnojovat. Podpoříte tím zesílení rostliny do zimy a u kvetoucích druhů povzbudíte nasazení poupat.
Možná už jste se zhlédli v tajích starého japonského zahradnického umění. Jedním z jeho důležitých základů je dostatek informací – a to ať už chcete bonsaje sami tvarovat, nebo si nějakou koupit a pěstovat. Pokud tedy dosud nemáte s pěstováním bonsají zkušenosti a rádi byste se o tomto druhu zahradnického umění něco dozvěděli, začněte návštěvou knihkupectví.
Víte, že?
- Pro začátečníky jsou vhodné především fíkovníky (Ficus), protože jsou nenáročné a zároveň dekorativní. Můžete si tedy dovolit odjet na týdenní dovolenou, aniž by hrozilo, že o rostlinu přijdete.
- Zajímavý je i ptačí zob čínský (Ligustrum chinensis). Je to jedna z mála rostlin, které si „řeknou“ o vodu. Když vyschne substrát, ptačí zob svěsí listy, po zalití je zase narovná. U jiných bonsají by listy rovnou opadaly.
- Potíže bývají s jilmem čínským (Ulmus parvifolia). Je velmi citlivý na teplotu, zálivku i škůdce, takže méně zkušení pěstitelé se často dočkají zklamání.
- Začátečníci si často kupují tu nejlevnější a nejmenší bonsaj. Jenže ta má také miniaturní misku – a tak je náročné udržet malý objem substrátu stále vlhký. Je tedy vhodnější pořídit si větší, dobře zapěstovanou bonsaj.
- Než se pro rostlinu definitivně rozhodnete, podívejte se, kolik má žlutých listů, a zkontrolujte také, zda nejsou na povrchu misky napadané suché listy. Jejich přítomnost dává znamení, že s rostlinou není něco v pořádku. O dobrém stavu naopak svědčí sytě zelené a lesklé listy. To je však vodítko hlavně pro zkušenější pěstitele, protože každý druh má od přírody trochu jiný odstín listů.
Péče v kostce
Zálivka i hnojení by se měly přizpůsobit požadavkům konkrétního druhu. Výhodou sukulentů jsou zásoby vody v listech. Díky nim dokáže rostlina, jako je třeba tlustice, přežít třeba i třítýdenní výpadek v zálivce.
Vyplatí se napodobit podmínky, na které je rostlina zvyklá ze své domoviny. Sukulenty se sice bez potíží smíří s celoroční pokojovou teplotou, ale za chladnějšího období dešťů se mnohé z nich odmění bohatším kvetením.
Nepříjemnosti mohou přinést škůdci. Bonsaje jsou totiž k poškození o poznání náchylnější než většina běžně pěstovaných pokojovek.
Proto je dobré zasáhnout hned, jakmile nevítané návštěvníky objevíte. Proti savým škůdcům se osvědčil například přípravek Karate.
Přísnější byste měli být, i pokud jde o zdravotní stav ostatních rostlin v místnosti: z nich se totiž škůdci rychle dostanou na bonsaj.
Tvarování sukulentních bonsají má své zvláštnosti. Rostliny z této skupiny dobře obrůstají, a proto je můžete bez obav řezat i zaštipovat. Jejich měkké tkáně však špatně snášejí tvarování drátem používané u dřevnatých bonsají, a navíc se snadno lámou. Chcete-li to přece jen vyzkoušet, použijte zdvojený jemný drát, nejlépe jen na nejmladších, ještě ohebných výhonech.
Přesazování patří, tak jako u jiných pokojovek, k jaru. Rostlinám zmoženým dlouhou zimou prospěje celková očista, odštípání poškozených větviček a kontrola kořenů. Malé rostliny je vhodné přesazovat každý rok, ty větší jednou za tři roky.
Venku, nebo uvnitř?
Milovníci rostlin si často pořídí břízu nebo borovici tvarovanou jako bonsaj a celý rok ji pěstují v pokoji. Takový stromek přežije jen těžko – druhy z mírných oblastí totiž potřebují střídání ročních období a zejména zimní klid.
Pro pěstování v bytových podmínkách se naopak hodí rostliny pocházející ze subtropů a z tropů. K nejvděčnějším pokojovým bonsajím patří většina druhů fíkovníků (Ficus) a řada sukulentů, například tlustice (Crassula), portulakárie (Portulacaria) či pryšce (Euphorbia).
Z dalších rostlin se do bytu hodí třeba barbadoská třešeň (Malpighia), „čaj fuki“ (Carmona microphylla) nebo „strom tisíce hvězd“ (Serissa). Bonsaje, a ty sukulentní zvlášť, potřebují hlavně dostatek světla. Proto je pro ně nejvhodnější jižní okno, ovšem strádat nebudou ani na východě a západě.
Stejně důležitá jako orientace okna je rovněž vzdálenost rostliny od skla – s každým metrem se totiž příliv slunečních paprsků snižuje na polovinu. Přizpůsobivé sukulenty tedy mohou prospívat v podstatě na kterékoli světové straně, jsou-li blízko okna a nestíní-li jim záclony či strom ve dvoře.
Pokud každý týden obrátíte květináč o čtvrt kruhu, bude mít bonsaj pravidelně rostlou korunu.
Pravidelné přesazování
I bonsaje mají různá životní stádia, jako stromy v přírodě.
Bonsaje se přesazují na jaře, před vyrašením:
1. Ostrým nožem uvolněte kořeny od okrajů misky a stromek vyjměte za úpatí kmínku. Provzdušněte kořenový bal, odstraňte zplstnatělé kořeny. Pak kořeny zkraťte na třetinu tak, aby měl kořenový bal tvar plochého talíře.
2. Odtokový otvor vyčištěné misky zakryjte plastovou síťkou, aby tudy s vodou neodcházela i zemina. Otvorem prostrčte dlouhý hliníkový drát, kterým bal později můžete upevnit.
3. Dno misky pak pokryjte 1–2 cm vysokou vrstvou jemného hliněného granulátu (keramzit) a misku naplňte substrátem pro bonsaje. Do misky zasaďte rostlinu a kořenový bal fixujte drátem. Misku doplňte zeminou a upěchujte tyčinkou.
Zalévejte důkladně jemným proudem vody. Až do vyrašení nechte bonsaj na polostinném místě chráněném před větrem a rostlinu nehnojte.
