na kapry1. díl miniseriálu o vybavení pro lov kaprů pomocí boilie. Probereme pruty a navijáky, v příští části to budou podběráky, vezírky, swingery, signalizátory, stojany a šňůry. |
Lov kaprů na stále populárnější boilie zajišťuje kapitální trofeje. Je to tím, že na boilie, velké kuličky návnad, se nemohou chytit malé ryby, zaberou jen trofejní kusy - čtěte Boilie jako módní kapří návnada míří už i na sumce.
Jiná je ale technika lovu a s tím souvisí i potřeba nového vybavení. Jedním z nejdražších kousků je moderní dělený prut z uhlíkových vláken, takzvaná dělička, která v kvalitativní kategorii sportovního rybářství stojí i patnáct tisíc korun a dovolí si ji asi jen málokdo. Levné ale nejsou ani další součásti vybavení pro extrémní kaprařinu, například solidní naviják stojí kolem pěti tisíc korun.
Za děličku desetitisíce
Dřív se pro lov kaprů používaly bambusáky nebo štípané pruty. Dnes lovci trofejních kaprů používají jedině takzvané děličky. Na rozdíl od klasických teleskopů, se kterými většina lidí začíná chytat, jsou děličky stavěné pro extrémní námahu, jakou představuje lovení dvacetikilového kapra. Musí však obstát i při mnoha jiných zkouškách než je "pouhé" tahání obřích ryb z vody. Musí také vyvinout dostatečnou pružnost při nahazování do stometrové dálky a zároveň se rychle vrátit do výchozí rovné pozice, aby byl nához přesný. Musí vydržet maximální ohnutí při chytání v zarostlých vodách nebo v překážkách, kde se vlasec často zachytí v kořenech pod vodou.
Podívejte se, co vydrží moderní prut na kapry.
Děličky umožňují lepší prožitek ze zdolávání, protože jsou, jak již název napovídá, složeny ze dvou až třech dílů. Jejich "akce" by měla plynule přecházet od špičky až po rukojeť. Jejich nevýhodou je vyšší cena a větší transportní délka. Děličky by měly být osazeny kvalitními SIC očky (karbid křemíku). Cena dělených prutů může u profesionálních výrobků vystoupat až na desítky tisíc korun, slušné pruty pro amatéry se cenově pohybují mezi dvěma a pěti tisíci korunami. Rozdíl je hlavně v odolnosti a kvalitě materiálu.
Navijáky
Správný kaprový naviják by měl mít velikost cívky minimálně 60. Nejvhodnější cívka je kovová. Kapraři často vyvážejí své kuličky v extrémních případech až kilometr na vodu. Naviják by měl tedy schopen pojmout 400–600 m vlasce o průměru 0,3 mm i více. Počet jeho ložisek není až tak důležitý. Naviják by měl mít tři ložiska na kličce, ose navijáku a rolničce překlapěče. Ostatní ložiska jsou postradatelná, neboť zvyšují poruchovost a odpor při navíjení. Převod kaprového navijáku (počet otočení rolničky okolo cívky na jedno otočení kličky navijáku), by měl být 4,6–6,2 : 1.
Znali ho už ČíňanéPrvní rybářský naviják byl pravděpodobně vynalezen v Číně a stalo se tak již okolo 3. století před naším letopočtem. V 18. století již byly bubínkové navijáky docela běžné. V roce 1905 si dal Alfréd Illingworth z hrabství Yorkshire patentovat první smekací naviják. |
U kaprového navijáku existuje přední nebo zadní typ brzdy. Jejich volba záleží na tom, jestli je dotyčný rybář "horňák nebo dolňák". Horňáci upřednostňují přední brzdy, kdežto ti druzí zadní typ. Záleží tedy na osobním vkusu. Pravdou je, že přední brzda je citlivější a má plynulejší chod.
Další dva druhy brzd využívaných v kaprařině jsou brzdy bojové a takzvané baitrunnery. Bojová brzda se používá při zdolávání ryby. Jejím posunutím na jednu či druhou stranu se účinek brzdy okamžitě o 1/3 zvýší nebo sníží.
Baitrunner je systém dvou brzd. První (klasická) se nastavuje na zdolávání a druhá (nejčastěji umístěná na zadní straně navijáku) je nastavená na volnější odmotávání vlasce při záběru. Posunutím páčky (otočením kličky) se baitrunner automaticky přepne z volnější brzdy na brzdu zdolávací.
Nejznámějšími značkami firem zabývajícími se výrobou kaprových navijáků jsou Shimano, Aiwa, PENN, D.A.M, Okuma a TICCA.