Výzkum zveřejnili vědci z australské Queenslandské univerzity v časopisu Microbial Genomics. Tito „červi“ jsou ve skutečnosti larvy Zophobas morio, druhu šeroslepého brouka, a jsou blízce příbuzní jinému druhu, Tenebrio molitor, tedy potemníka moučného, jehož larvy se běžně nazývají jako mouční červi.
Mouční červi i superčervi se hojně používají v krmivářském průmyslu pro domácí zvířata a v některých částech světa je konzumují i lidé. Vědci z Queenslandské univerzity však zjistili, že samotní superčervi se mohou živit polystyrenem, aniž by jim to uškodilo.
Doktor Chris Rinke a jeho tým uvedli, že již dříve bylo prokázáno, že mouční červi mohou jíst polystyren a zdá se, že nejenže netrpí žádnými škodlivými účinky, ale že z plastu skutečně získávají živiny.
Rinke řekl, že chtěli zjistit, zda superčervi mohou také přežít výhradně na stravě z plastů, a zjistili, že ano. „Jsou poměrně malí, asi jeden až dva centimetry, zajímalo nás, zda by mohli plast také trávit,“ řekl.
Navzdory tomu, že superčervi mohou jíst plasty, neznamená to, že je budou ve volné přírodě pravidelně jíst. Výzkumníci však zjistili, že když mají k jídlu pouze plast, zkonzumují ho bez špatných účinků na svůj organismus.
Pomocí metagenomiky zjistili, že superčervi jsou toho schopni díky skupině enzymů v jejich střevech, které pomáhají plast rozkládat. Právě tyto enzymy vědce podle Rinkeho zajímají, protože pokud se jim je podaří zpětně vyvinout, mohli by vytvořit látku, která rozpouští plastový odpad.
„Červi plast rozdrtí a spolknou, ale jsou to mikrobi v jejich střevech, kteří plast skutečně tráví, a na to se nyní chceme zaměřit,“ řekl.
Přestože se podle nedávného výzkumu CSIRO (australská vládní agentura odpovědná za vědecký výzkum) znečištění australského pobřeží plasty od roku 2013 snížilo o 29 %, země stále produkuje 2,5 milionu tun plastového odpadu ročně, z něhož velká část končí ve vodních tocích a oceánech.
Výzkum potrvá roky
Rinke uvedl, že jim sice bude trvat ještě několik let, než extrapolují enzymy, které identifikovali, do podoby něčeho, co by mohlo být užitečné, ale věří, že by se nakonec mohly vyrábět v měřítku, které by pomohlo vypořádat se s plastovým odpadem.
„Jde o to enzymy skutečně shromáždit, zjistit, za jakých podmínek fungují, které jsou nejlepší, zda je lze dále vylepšit,“ řekl.
„Plánujeme na tom pracovat v příštích třech až čtyřech letech a poté doufáme, že budeme mít skupinu enzymů, které by byly pro takový přístup velmi užitečné,“ slibuje si.
Další výhodou je, že odpad, který vzniká při trávení plastů superčervy, se zdá být sám o sobě schopen dalšího rozkladu za vzniku vysoce hodnotných sloučenin, jako jsou bioplasty, které by pak mohly být znovu použity.
