Chrostíci se líhnou ve sladké vodě a celý život tráví v její blízkosti. Z vajíček se nejprve vylíhnou vodní larvy, které si budují schránky z různých materiálů, jako je písek nebo jehličí.
Po čase vyplavou na břeh, tam oschnou a vyklube se z nich křídlatý hmyz. Právě na měnící se návyky těchto larev se zaměřili vědci z Univerzity v Koblenz-Landau.
Zjistili, že chrostíci začali jako stavební materiál využívat i mikroplasty – drobné částečky plastového odpadu, který se v přírodě hromadí v čím dál větší míře. Chrostíci jimi přímo nahrazují zrnka písku a další přírodní materiály, na které byli zvyklí.
Měkké schránky a jedovaté výluhy
Na první pohled to vypadá jako chytrá adaptace, jenže schránky z plastu jsou ve skutečnosti málo odolné. Pro predátory je snazší se do nich dostat, dokonce se někdy i samy rozpadají působením vodních proudů, vírů nebo vln.
Dospělý chrostík
Podle vědců je to nejspíš proto, že částice plastů jsou lehčí a měkčí než například písek. Snáze podlehnou vnějším mechanickým vlivům, a své obyvatele proto moc dobře nechrání.
Navíc se chrostíci potenciálně vystavují působení toxických chemikálií. Dýchají totiž tak, že si do schránky natahují čerstvou vodu. I přes plasty.
„Uvnitř popohánějí proud vody, aby prošla jejich žábrami. Pokud se však schránka zčásti skládá z plastů, můžou se do žaber dostat i jejich výluhy. A ty můžou larvě škodit,“ popsala magazínu Wired bioložka Sonja Ehlersová, která se na studii podílela.
ChrostíciChrostíci (vědeckým pojmenováním Trichoptera – thrix znamená řecky chlup a ptera jsou křídla, lidově živá dřívka) jsou řád křídlatého hmyzu s proměnou dokonalou. Dospělci mají ochlupená křídla a žijí v blízkosti čistých vod. Mohou sloužit jako indikátory její čistoty. Vajíčka kladou do vody nebo její těsné blízkosti. Larvy jsou vodní a staví si schránky z nejrůznějšího materiálu, který je charakteristický pro daný druh. Tímto materiálem může být písek, jehličí i schránky jiných živočichů. |
Vědci upozorňují, že chrostíci jsou v přírodě sice malí, ale důležití hráči. Tvoří nedílnou složku zejména říčních ekosystémů, protože se ve vodních korytech živí rostlinami, které by se jinak přemnožily. Zároveň jsou důležitou kořistí pro mnoho dalších zvířat – kromě ryb třeba i pro žáby, pavouky nebo netopýry. Ti by při jejich pojídání mohli být dále vystaveni toxickému působení mikroplastů.
Od nás až do Antarktidy
Mikroplasty a jejich přítomnost v přírodě tvoří z hlediska její ochrany čím dál palčivější problém. Každý rok ve vodních tocích, mořích i oceánech končí více plastového odpadu než rok předtím.
Nedávná studie zjistila, že na jeden metr krychlový v oceánu připadají skoro dva miliony mikroskopických částeček plastu. Informoval o tom britský Daily Mail. Připomněl také, že mikroplasty už byly nalezeny dokonce i v antarktickém ledu. To ukazuje, jak daleko tyto částečky dokážou ze západního světa docestovat.
V jiné studii vědci zkoumali jejich vliv na těla korýšů – perlooček. Zjistili, že u nich mikroplasty můžou přímo změnit anatomický vývoj. Některým tak například místo krunýře narostl obal ve tvaru balonu; jiné svoje soukmenovce, kteří plastům vystaveni nebyli, výrazně přerostly.
