Jak se stalo, že jste tak radikálně změnil profesi a z bankéře jste se stal cvičitelem psů?
Ještě za studií jsem každý rok vyrážel do zahraničí, abych se naučil nějaký světový jazyk. Jeden rok padla volba na španělštinu, a tak jsem odjel pracovat na ostrov Lanzarote, jenž ke konci mého pobytu zasáhly zbytky písečné bouře, a něco z ní se mi dostalo do očí. Dostal jsem do nich infekci, kterou se mi nedařilo vyléčit, postupně se u mě objevil chronický syndrom suchého oka a ten mi způsoboval bolesti, jež mě přivedly až ke změně povolání.
Podle mě je trochu mýtus, že psa nikdy nesmíme vzít do rukou. Na cvičácích se to traduje naprosto běžně. Mým primárním úkolem je mu vytvořit pocit bezpečí.
