Není každá labuť věrná, některá je černá. Ty své partnery i podvádějí

Staří Řekové věřili, že labuť je celý život němá a jen krátce před smrtí zazpívá přenádhernou píseň. Kdo ví, co je na tom pravdy. Každopádně bývaly labutě uctívány jako symbol krásy, půvabu, ladnosti a elegance. A jsou považovány za ideál monogamního svazku.

Když napadne sníh a začne mrznout, labutě a kachny se stěhují ze stojatých vod rybníků a tůní na řeky. A tak můžeme labutě velké (Cygnus olor) vidět v obrovských hejnech třeba na Vltavě, a to i v centru Prahy, dále na Berounce, Otavě nebo Dyji a Moravě. Na zimu jsou labutě zvyklé a jejich peří izoluje před chladem mnohem lépe než třeba huňatá srst vlka nebo lišky.

Páření labutí je nádherným rituálem. Námluvy a splynutí duší bývají doslova „tancem lásky“, při němž si navzájem zobákem probírají peří, dotýkají se krky, a vytvoří tak obrazec ve tvaru srdce. 

Spolu se pak houpají na vlnách a zpívají, tedy spíše syčí, chrochtají či vrní. Jejich námluvy jsou prostě nádherné a hlučné. Obvykle pak snesou pět až osm vajec, z nichž se vyklubou mláďata pokrytá šedobílým prachovým peřím, které pomalu vymizí a postupně bělá, až je sněhobílé jako u rodičů.

Deset zajímavostí o labutích

• Labuť je jedním z nejtěžších létajících ptáků na světě. Váží 7 až 12 kilogramů.
• Létá rychlostí až 60 kilometrů za hodinu.
• Na těle má průměrně 25 000 per. 
• Má krk dlouhý víc než 25 centimetrů.
• V období tahu překonají labutě až 3 200 kilometrů.
• V hejnech letí vždy kolem 40 labutí.
• Létají v noci, kdy je vzduch chladnější.
• Dokážou vylétnout do výšky téměř 9 kilometrů.
• Velmi dobře a tiše plavou.
• Během dne spotřebuje labuť až 4 kilogramy potravy.

Za ideál monogamního svazku je soužití labutí považované proto, že s partnerem, kterého si vyberou kolem třetího roku života, žijí až padesát let. 

Tedy pokud se nic nestane. Když ovšem jeden z partnerů zemře, druhý žije sám a není výjimkou, že za krátký čas uhyne žalem také. 

Výjimkou je labuť černá (Cygnus atratus) pocházející z Austrálie, která má po celý život peří černé a díky chovatelům se už rozšířila i do Evropy. Právě u tohoto druhu potvrdili ornitologové zvláštní úkaz: odhalili zhruba čtyřprocentní „rozvodovost“ párů. 

A stejně tak často samice černých labutí své partnery i „podvádějí“. Prokázala to měření, díky kterým se zjistilo, že v průměru jedno ze sedmi mláďat nepochází od stálého partnera. „Nevěry“ se ovšem černé labutě dopouštějí pouze tehdy, když jejich stálý partner ztratí schopnost mít další potomstvo.

U černých labutí se podle vědců objevuje čistě účelová nevěra: pokud stálý partner ztratí schopnost rozmnožování, zařídí si jeho partnerka potomstvo jinde, ale neopustí ho.

V hejnu labutě nestrpí nikoho cizího, ani labuť jiného druhu. Pokud některá zabloudí, raději se toulá o samotě, než by se přidružila k jiným ptákům. 

Nebeská pohádka o souhvězdí labutě

Jeden z nejstarších milostných příběhů staré Číny vypráví o přadleně, dceři nefritového vládce nebes, která předla překrásné barvy oblohy a na nebi ji představuje hvězda Vega. A pastevci, jehož na nebi představuje hvězda Altair.

Zamilovali se do sebe a žili spolu na zemi. To se ale nelíbilo otci zamilované přadleny. Proto ji – když k němu přišla na návštěvu – zadržel a do cesty jí položil Stříbrnou řeku, tedy Mléčnou dráhu. Jen jednou za rok se mohou milenci setkat a přejít k sobě po mostě, který vytváří souhvězdí Labutě.