Rodinu orangutanů sumaterských v pražské zoo tvoří téměř dvouletá samička Diri (o vzácném přírůstku v únoru 2013 čtěte zde), její pětadvacetiletá matka Mawar a devítiletý dospívající samec Gempa. Návštěvníci si sice často myslí, že jde o partnera Mawar a otce malé Diri, je to však její starší bratr. Otcem malé Diri je samec Padang, který bohužel v prosinci 2013 uhynul (více zde).
Fotogalerie |
A protože orangutaní samice Mawar je poměrně plachá, chvíli trvalo, než mohli chovatelsky velmi cenný přírůstek začít obdivovat i návštěvníci. Zvláště první týdny se Mawar s mládětem schovávala v jeskyni a zahlédnout se dali jen při krmení, když si přišli pro jídlo (viz článek zde).
Mládě musí být schopno se udržet matky za srst i řadu hodin
Orangutani jsou na rozdíl od goril stromová zvířata, která z korun stromů v podstatě neslézají na zem. „Proto mají orangutaní mláďata úžasný úchopový reflex, aby byla schopna se udržet samice za srst - čistě za srst - i několik hodin. A to všemi deseti, respektive všemi dvaceti, protože orangutaní mládě k držení používá ruce i nohy, což nám Diri nádherně předvádí každý den,“ vysvětluje Vít Lukáš, kurátor primátů Zoo Praha.
Jako stromová zvířata tedy orangutani mají velmi dobrý cit pro pohyb ve větvích. „Diri šplhá od prvních týdnů, od chvíle, kdy se poprvé pustila srsti samice Mawar. A šplhá velmi dobře, jak po parkosech, tak i po lanech ve venkovním výběhu. Umí využívat sítí i lan a je přitom tak ohebná, jako by byla z gumy. Spodní končetiny má velmi flexibilní, umí je roztáhnout jako žába, třeba když přelézá z parkosu na parkos. Je na ni legrační pohled, návštěvníky většinou fascinuje,“ popisuje kurátor.
Podívejte se, jak Diri od června letošního roku řádila ve venkovním výběhu:
Diri přitom není nijak výjimečná, chová se typicky jako kterékoliv jiné orangutaní mládě. “Jen využívá přirozených reflexů zvířat, která celý život stráví v korunách stromů a přemisťují se za potravou z jedné koruny stromu do druhé. Matka se s mládětem neustále pohybuje, takže musí být schopno se jí pevně držet od prvního dne po narození. Pouze když odpočívají ve svém hnízdě, tak si samice položí mládě na sebe a to si tak může odpočinout. Jinak se jí opravdu pevně drží za srst i několik hodin v kuse,“ vysvětluje Lukáš.
V čem jsou největší rozdíly mezi mládětem gorily a orangutana
Mláďata goril jsou sice také schopna šplhat, ale jsou to více pozemní zvířata než stromová, takže rozdílů je mezi těmito dvěma druhy lidoopů hodně.
Už struktura těla je rozdílná, protože orangutan potřebuje být lehký, aby se mohl dobře pohybovat v korunách stromů. Proto má celkem malé tělo a velmi dlouhé končetiny. Oproti tomu jsou gorily spíše pozemní zvířata - i když také šplhají - a jsou mnohem robustnější a těžší. „Například dospělý gorilí samec v přírodě dosahuje kolem 160 až 170 kilogramů váhy, v zajetí až 250. Zatímco mohutný dospělý samec orangutana váží zhruba 90 kilogramů a samice polovinu, tedy asi 45. Oproti tomu naše nejtěžší gorilí samice Shinda váží okolo 115 kg a je tedy zhruba třikrát těžší než orangutaní samice Mawar,“ popisuje Lukáš.
Orangutaní mládě se drží na břiše matky, gorilí na zádech„Orangutani pohybující se ve větvích potřebují mít všechny čtyři končetiny volné a prostor k pohybu ve větvích, proto se mládě drží na hrudi matky, přidržujíc se jí za srst všemi čtyřmi končetinami. Mládě tak visí při pohybu ve větvích stromů na matce zespodu, na břiše,“ vysvětluje kurátor primátů Vít Lukáš. U goril je to přesně naopak. „Mládě si při přemisťování vyleze matce nebo jiné samici na záda a přidržuje se jí za srst na bocích, či za kůži, protože gorilí srst je mnohem kratší než ta orangutaní. I tak to ale mláďata zvládají velmi dobře, přidržují se samice ještě nohama, podobně jako jezdec na koni,“ popisuje Lukáš (zde se můžete podívat na video, jak zvládá vození téměř dvouletého Nurua na zádech samice Bikira).  Když máma Mawar leze po parkosech, drží se jí Diri jako klíště.  Nuru na zádech své matky Kijivu ve venkovním výběhu |
Gorily také mají oproti orangutanům velmi silné končetiny, zvláště krátké nohy a velmi silné ruce, protože obvykle chodí po čtyřech a při chůzi se opírají o klouby prstů.
Zato orangutani mají všechny čtyři končetiny stejně dlouhé. “Oni nikdy nepřeskakují z větve na větev, vždycky se minimálně dvěma končetinami jistí, ať už jsou to dvě nohy, jedna ruka, jedna noha, nebo obě ruce,“ vysvětluje kurátor, jak jsou orangutani ve větvích šikovní. „Gorily nohy v podstatě používají jenom k chůzi, kdežto orangutan v nich má úžasný cit a používá je bez problémů stejně jako ruce.“
Pro orangutany je také typická silnější fixace mláděte na matku, protože na rozdíl od goril žijí samotářským způsobem života. „V přírodě se setkává samice se samcem pouze v období páření, pak se opět rozdělí. Občas sice cestují dvě až tři samice spolu se svými mláďaty, ale jinak jsou to samotáři, takže mládě je na matku fixováno mnohem delší dobu než u goril,“ vysvětluje Lukáš, proč i gorilí mláďata v zoo působí samostatněji než ta orangutaní.
Gorily jsou skupinová zvířata, pohromadě obvykle žije zhruba deset i dvacet jedinců a péči o mláďata se velmi často věnují i ostatní samice, které fungují jako jakési tety. „Což je i případ naší gorilí rodiny. Samice Kijivu už je po několika odchovech mláďat unavená, takže už pár dní po porodu Nurua odkládala do péče ostatních samic,“ popisuje kurátor (video, jak Kijivu nabízí několikatýdenní mládě k půjčení, najdete zde). Mláďata goril jsou tak na své matce mnohem méně závislá již od prvních měsíců života.
Jak vnímají rozdíly mezi mláďaty chovatelé?
Mezidruhové rozdíly se projevily například hned krátce po porodu, při snaze o určení pohlaví orangutaního mláděte. „Trvalo nám velmi dlouho, než jsme byli schopni určit pohlaví u mláděte Mawar; hrozně si ho hlídala, neustále ho držela pod sebou na břiše a navíc jsou orangutani hodně osrstění. U goril to funguje tak, že nám mnohdy samice své mládě sama přinese ukázat. Orangutani jsou odtažitější a plašší, takže je tam velký rozdíl ve spolupráci mezi zvířetem a chovatelem,“ vysvětluje kurátor.
Na jednu stranu si i orangutaní samička Diri hraje s chovateli při krmení, „útočí“ na ně a máchá lanem, když se zlobí, ale ve spolupráci je tam obrovský rozdíl. „S gorilím mládětem si u mříže můžeme hrát a trénovat ho třeba půl hodiny a gorily ho tam nechají samotné, protože nám důvěřují,“ říká kurátor. U orangutanů se i u odchovu v zoo projevuje skutečnost, že orangutaní mládě je na matku fixováno mnohem silněji. „Matka i mládě se navzájem neustále hlídají a ve věku necelých dvou let tak ještě nebývají Mawar a malá Diri dlouho od sebe.“
Právě zdrženlivost orangutanů je zřejmá i na záběrech, které pořídila chovatelka při krmení v zázemí s Go Pro kamerou umístěnou na svém čele. „Orangutani se evidentně právě kvůli „divnému objektu“ na její hlavě drželi při krmení víc zpátky. Gorilí mláďata bývají při krmení akčnější a zvědavější, ta by v podobném případě zřejmě přišla blíž a snažila by se vše prozkoumat,“ předpokládá kurátor.
Podívejte se, jak se při krmení u mříže chová téměř dvouletý Nuru:
A co orangutanům nejvíce chutná?
Pražským orangutanům nejvíc chutná přesnídávka, tu milují, ačkoliv není součástí jejich krmné dávky. „Slouží nám jako stimul, díky kterému naše orangutany přimějeme k přirozeným pohybům při hledání potravy ve větvích stromů,“ vysvětluje kurátor, proč navádějí Diri, Mawar i Gempu až do nejvyšších pater v expozici tím, že na kmeny stromů čas od času namažou ovocnou přesnídávku. (Koneckonců přesnídávku milují i gorily, viz například video zde.)
„Jednak je to na poměrně dlouhou dobu zabaví, někdy i na hodinu či na dvě, zároveň je to pro ně přirozená činnost, protože musejí vyhledávat potravu podobně jako v přírodě. Tam ji také nedostanou do dlaně, ale musí si ji sami najít, což u nich vyvolává žádoucí přirozené chování,“ popisuje Lukáš.
