Sehnat na konci srpna školníka ochotného si povídat o své práci nebyl nejsnadnější úkol. Několik mě jich odmítlo s takovou razancí, jako bych v zablácených gumácích prošla až do jídelny. „Víte, kolik mám teď práce?“ položil jeden z nich zcela zásadní otázku. Nevím, jenom tuším. Koneckonců proto volám.
Oldřich Nosek, školník jedné z největších škol v Liberci, je naštěstí povahy otevřenější, takže je ochoten nás provést svým královstvím a odhalit tajemství nejedněch zamčených dveří, za které by se žáci tak rádi někdy podívali. Ne že by neměl dost práce. „Když je toho opravdu moc, nejradši sem zajdu v neděli. To je tu prázdno a nikdo nepřerušuje práci akutními požadavky,“ prozradí.
Projekt ovoce do škol jim dává báječnou možnost házet po sobě ovocem. Ten jogurt samozřejmě taky dostali.