Samozřejmě vzhledem k vervě, s níž se ujímám zmíněné činnosti, tedy dojídání, stávají se i přehmaty. A to tehdy, když se v ledničce přehmátnu a vytáhnu něco, z čeho manželka teprve chtěla něco vytvořit, případně to mohlo počkat ještě dlouhou dobu. Pokud něco omylně sním nebo vypiju, manželka mi to pak dá sežrat a pěkně si to u ní vypiju. V horším případě to, co jsem snědl či vypil, ani nebylo určené k přímé konzumaci a pouze se to tak tvářilo.
Tím se dostávám k příhodě, kdy jsem manželce omylem vypil výluh z řepíku, jímž si vyplachovala bolavý zub. Mohl jsem se vymlouvat, že jsem poznal, že je to něco na zub, jak se říká, a tím bych to z definice použil správně, ať už by to bylo skutečně nebo obrazně na zub; byl bych kryt v obou případech. Jenže s manželkou, kterou bolí zub a vy jí znehodnotíte prostředek na tišení bolesti, se nežertuje, to asi uznáte.
Já si jen představil, že jí tu pleťovou masku snědl přímo z obličeje. Ale teď mi bylo řečeno, že šlo o nějaký kelímek, který se tvářil jako nádoba něčeho jedlého.
