Jak se stalo, že se Ital dal dohromady s ruskou partnerkou a žijí v Praze?
Představili nás společní známí. To už jsem tady nějakou dobu žil. Moje partnerka tu vyrůstala od dětství. Ihned jsem se do ní zamiloval, protože se pořád usmívala, což v Česku není zvykem. Lidi se tu málo usmívají. Možná proto, aby vypadali seriózně. Kdežto já jsem z Itálie na úsměvy zvyklý. A taky na drsnější humor.
Měl jste i italské partnerky. V čem je tento vztah jiný?
Jsem rozvedený, s italskou partnerkou to nezafungovalo. A teď? Pocházíme z odlišných kultur, takže máme jiné představy o tradicích nebo o tom, jak má třeba fungovat rodina. Ze začátku jsme zažívali i krušné chvíle, než jsme našli kompromis, který by vyhovoval oběma. Naučili jsme se vážit si na sobě odlišností. Ale možná se něco podobného děje skoro v každém vztahu.
V Rusku si ženy velmi často vydělávají pro sebe, mají to jako kapesné, které samy utratí. Muž má zaopatřit rodinu a starat se, platí všechno. S tím jsem nesouhlasil.
