Bit je nástavec, který upevňujeme do univerzální rukojeti nebo elektrického vrtacího šroubováku. Výměnné bity mají tu výhodu, že není třeba mít velkou sadu šroubováků pro jakékoliv použití. Samozřejmě klasický šroubovák úplně nenahradí, zvlášť když se potřebujeme dostat do extrémně úzkých a hlubokých prostorů, ale pro běžné šroubování je v domácnosti sada bitů k nezaplacení.
Pro náš kvíz jsme ve spolupráci se společností Salex-naradi.cz vybrali několik nejběžnějších, ale i méně běžných profilů, se kterými se můžete na trhu setkat.
Když si kupujete sadu bitů, zprvu se vám zdá, že takové množství tvarů možná ani nevyužijete (viz obrázek).
Ale vsaďte se, že jednou přijde čas, kdy ještě rádi po této sadě sáhnete, protože zjistíte, že bez ní si se šroubováním neporadíte.
Kvíz, jak se vyznáte v bitech, můžete vyzkoušet zde |
Každý profil má svůj účel: od možnosti při šroubování použít větší moment až k tomu, abyste si poradili se šroubem, který by laik neměl šroubovat. Někdy z bezpečnostních důvodů, někdy proto, že dává přednost, aby servis prováděla servisní organizace.
Jaké koupit bityLevné bity z balení vrtačky vyhoďte, nestojí za to trápení. |
Jenže kutila jen tak někdo nezastaví, jen by měl vědět, že se „nemá vrtat“ do přístrojů pod napětím a že rozmontováním některých výrobků může přijít o záruku.
Podle tvrdosti a povrchu
Šroubovací bity se dělí do dvou řad: pro tvrdé a měkké materiály. Bity pro tvrdé materiály mají jakousi stopku, které se říká tlumicí zóna. Jde o to, že při šroubování do kovu při konci dotahování vzniká náraz a rázově se zvyšuje krouticí moment.
Některé bity mají zlatožlutý povrch. Jsou pokoveny titannitridem a mají vysokou tvrdost. Bývají sice o něco dražší, ale mají vysokou odolnost a vyplatí se těm, kdo šroubují hodně, protože bit se jim zničí o mnoho později.
Některé bity mohou být pokryté diamantovými částečkami. To má tu výhodu, že se lépe „zakousnou“ do vrutu nebo šroubu, takže jen tak nevyklouznou z profilu.
Podle tvaru
Nejstarším profilem šroubováku, ale i bitu je plochý profil. Jeho nevýhodou je, že často z drážky vyklouzne, takže se moc nehodí pro strojní šroubování.
Velkým pokrokem byl vynález křížového šroubu, obecně nazývaného jako Phillips, který je proti plochému profilu schopný přenášet daleko větší točivý moment.
Pokrok přinesl další verzi se zlepšenými schopnostmi, kdy se o 45 stupňů pootočily dva kříže, říká se mu pozidriv. Problém je v tom, že když zkombinujete šroub pozidriv a šroubovák Phillips, brzy si zničíte obojí.
Snaha o stále větší záběr a zlepšení přenosu síly mezi šroubovákem a šroubem přinesla další změnu tvaru. Vynálezci vymysleli hvězdicovitý tvar se šesti zaoblenými výstupky. U profilu torx odpadá nutnost přítlaku na šroub.
To způsobilo menší hrozbu opotřebování při opakované demontáži a přimělo mnoho výrobců začít jej používat. A přišlo nové vylepšení: některé spoje je možné rozebrat jen použitím speciálního torxu s dutou hlavou. Špatně vybavený kutil si s rozebráním neporadí a je nucen opravu svěřit servisu.
Každopádně skvělé vlastnosti nabízí jeden z nejběžnějších profilů, tedy imbus (nebo správněji inbus). Je to šestihranný klíč k utahování/povolování šroubů. Byl vynalezen firmou Bauer&Schaurte v roce 1936. Sada by neměla chybět v žádné domácnosti. Ale pozor, liší se velikosti evropských a amerických výrobců. Ale žádný strach – až budete doma skládat nábytek rozložený v krabici, určitě dostanete imbus v balení se šrouby. Ale mít bit vhodný pro elektrický šroubovák ušetří několik mozolů, které vám přibalený imbus přivodí.
Tvarem je pravidelný šestiúhelník a podobně jako u torxu existují i varianty s otvorem, které mají zabránit neoprávněnému rozebrání spoje.
A nakonec se můžeme seznámit s exotikou, jako jsou například čtyřhran, který se používá spíše v USA, tisícihran používaný v automobilovém průmyslu či tri-wing, který se používá jako pojistka proti neoprávněnému rozebírání spojů u domácích spotřebičů nebo v letectví.
Vyzkoušejte si kvíz a uvidíte, zda máte o základních profilech přehled.
