„Pojďme to na video nesvádět. To je ubohé a hloupé!“ nehledal Hejkal alibi po páteční prohře, která skláře poslala až na poslední místo prvoligové tabulky.
VAR neboli video asistent rozhodčího zasáhl v neprospěch Teplic dvakrát. Poprvé při vyrovnávacím gólu Jakuba Mareše, před nímž přihrávající jmenovec Petr Mareš zahrál rukou. Podruhé při faulu Petra Kodeše zezadu; nejprve ho sudí ocenil žlutě, po shlédnutí záznamu vytasil kartu červené barvy.
„Jestli ruka byla, tak byla,“ nepřel se Hejkal.
„Byl to pro nás videodárek,“ ulevilo se olomouckému trenérovi Radoslavu Látalovi, že videohry hrály pro Sigmu.
U videa seděl rozhodčí Julínek a dvakrát dal pokyny do sluchátka hlavnímu sudímu Klímovi, ať situace zkontroluje. Stalo se a pokaždé Teplice rozesmutnil. „Jestli i faul Kodeše na Pilaře byl na červenou, to po zápase nevím, neviděl jsem to dobře. Ale nebudeme se vymlouvat na video, měli jsme šest sedm šancí vstřelit branku. Takhle to nejde,“ vadilo Hejkalovi.
Olomouc - Teplice 2:0, góly zkraje poločasů, hosté dohráli v deseti |
A ještě víc mu vadily vstupy do obou poločasů. Už po 94 vteřinách skóroval Plšek po centru a závaru. Jen po 143 sekundách po přestávce udeřil po dalším centru Hála.
„Věděli jsme, že Olomouc má svoje problémy se zraněními, proto jsme chtěli začít aktivně. A vidíte, jak to dopadlo. Hned z první akce, prvního centru do vápna prohráváme a utkání bylo v úplně jiné rovině, musíme dobývat,“ litoval kouč.
Po pauze znova. „Opakovalo se to samé. V kabině nabádám hráče, pojďme pokračovat v dobrém výkonu, určitě se do šance dostaneme, určitě vyrovnáme. Jediné, co chci, nedostaňte gól na začátku druhé půle, protože to se těžko obrací,“ věděl Hejkal a jeho slova byla prorocká.
Paradoxně skláři nejvíc hrozili po vyloučení Kodeše. Agilní Žitný měl čtyři tutovky. „Šance jsme měli i v jedenácti, ale jak by Olomouc hrála, kdyby to bylo 0:0? Nevím. Můžu říkat fráze, které mě můžou uspokojit, že se dostáváme do šancí. Ne. My musíme prostě dávat góly. Nedáváme je. Žitný mohl vstřelit čtyři. Já to na něj nesvádím, v žádném případě, dostal se do nich. Ale musíme mít důraznější koncovku, vždyť domácí vedli 2:0 z dvou střel na bránu,“ poukázal Hejkal na rozdíl v produktivitě. „Ta naše je žalostná.“
Minule proti Plzni střídal Patrika Žitného už v první půli. „Ale já vím, co v něm je. Věřím mu. Byl jedním z hráčů, kterému nebylo jedno, jak zápas dopadne. Byl aktivní, dostával se do koncovky, obcházel jeden na jednoho. Ale aby táhnul Teplice dvacetiletý kluk, to nevím... Ostatní mu musí pomoct.“
A taky musí být důslednější. „Hráči k mikrosituacím přistupují ledabyle. Myslí si, že se z nich nic nemůže stát. Viz ty gólové centry. Vždyť ten druhý letí tři dny a Petr Mareš na to nezareaguje. Můžeme si říkat, jak hrajeme dobře, jak máme plno šancí, ale z čeho dostáváme góly, je šílené.“
Šílený je pro Teplice i pohled na tabulku. Šest zápasů, pět bodů, poslední místo, ale dohrávka s Mladou Boleslaví k dobru. „Teď nám začíná soutěž. Máme doma Karvinou, která je dobrá. Ale musíme začít vyhrávat, a ne si stěžovat na těžké losy, na těžké soupeře,“ apeluje Hejkal.
„Proto jsem stáhnul Jakuba Mareše. Viděl jsem, že je aktivní, ale i plný emocí a my byli o deseti. Má tři žluté karty a vím, že bez další by to nedohrál, dostal by pak stop. A já ho potřebuji na Karvinou. Takže to byl důvod střídání, i když někomu přišlo nesmyslné,“ vysvětlil trenér.
Nepropadá panice. „Pevně věřím, že to nastartujeme. Ve středu máme v Písku pohár, dáme šanci širšímu kádru, což neznamená, že nechceme postoupit. Musíme. A pak se velmi dobře musíme připravit na Karvinou. Takticky jsme připraveni dobře na každého soupeře, jenže když v 1. minutě prohráváte 0:1, je všechno jinak. To nesmíme dopustit!“
