Když ve vitríně najde červený dres s dvacítkou, ve kterém odběhal evropské semifinále s Francií, svůj první zápas v reprezentaci, zjihne mu hlas: „To byla totální sezona, která už se nikdy nemohla opakovat.“
Někdejší levonohý záložník žije v ústraní. Bývalí spoluhráči jsou rentiéři, podnikatelé, vážení experti, persony. On chodí jako vrátný na noční šichty a netrpělivě vyhlíží třetí operaci pravého malíčku, která mu konečně rozpohybuje šlachu, aby mohl znovu masírovat: „Ale nebojte, nejsem žádný chudák. Nenechal jsem peníze ležet v bance, tam by ztratily hodnotu, investoval jsem do nemovitostí. Mám garáže, byty, bavím se životem.“
Když pochoduje po schodech, znatelně mu vrže v kotnících, artróza. Bolavou kyčel čeká umělý kloub, s nakřáplou plotýnkou bojuje už dobrých dvacet let.
Mám operovaná kolena, třísla, kotníky jsou v háji. Jakmile jdu sekat zahradu, vím, že se další dva dny nehnu.