Už před dvěma týdny jste mluvil o poslední šanci s bojem o postup něco udělat. Co přesně jste tímto výrokem myslel?
Hned v první fázi reprezentační přestávky jsme se bavili o posílení tréninkového procesu. Náš cíl byl zkvalitnit realizační tým tak, abychom přivedli ještě větší zkušenost s boji o postup či sestup. Abychom měli další osobu, která zvládá tyto velmi stresové situace, což zatím vyhodnocujeme jako náš velký problém. To jméno jsme však nenašli, nedomluvili se a po dohodě s oběma majiteli, tedy s Pavlem Svoreněm i Václavem Bartoňkem, jsme se rozhodli, že stávající realizační tým pokračuje dál. Stejně jako současný kádr, neboť jsme řešili i možnost doplnění hráčské struktury. Ani to se nepodařilo.
Měnila se v posledních dnech strategie s obsazením postu hlavního kouče? Dokonce se objevila zpráva, že klub trenéra odvolal.
Není tomu tak. Řešili jsme tuto situaci na začátku reprezentační pauzy, abychom ještě dali mužstvu impulz. Ten mu ale dáváme nyní snad každý den. Po prohraném utkání s rezervou Sparty jsme o trenérovi už nedebatovali. Náš problém a aktuální neúspěch netkví jen v něm. Hráči, kteří mají být oporami, nepodávají optimální výkony. Zejména doma jsme zakřiknutější než v zápasech na soupeřových hřištích.
Poláchova obžaloba: stejný gól dostáváme od zimy. Ustojí další výbuch? |
Přesto zaznívala jména jako Bílek, Guľa, Jílek, obří trenérské osobnosti. Ti hledají „projekty“ s delší vizí a velkou autonomií trenéra, co se skladby týmu týče. Tento model ale ve Zbrojovce poslední roky není. Byl by k tomu vůbec prostor, například ve spojení se změnou majitele?
V první řadě o takový projekt máme zájem. Ať už je to pan Bartoněk, nebo pan Svoreň, či další lidé, kteří chtějí do klubu vstoupit. Všichni máme zájem vytvořit znovunastavení týmu, které bude dlouhodobě funkční a pro Brno prospěšné.
Co musí projekt obsahovat?
V posledních letech se tu týmy hodně lepily a mladí hráči, kteří se prosadili a ukázali, se zase hned prodali. Na jednu stranu je to v českém prostředí ekonomická nezbytnost, na stranu druhou bychom chtěli vytvářet tým, který bude bojovat společně třeba pět let a obstál by také v první lize. A nekončí to u prvního mužstva, do toho řešíme deset let nefungující rezervu, mládežnický fotbal, tréninkové prostory. Právě proto jsme v reprezentační přestávce chtěli přivést takovou trenérskou personu, které bychom komplexní projekt nabízeli. Aby nám uměl v dlouhodobém horizontu vychovat hráče, abychom měli výsledky a aby byla hra atraktivní. Ano, je to nemalé množství úkolů, ale i s takovými personami jsme se bavili.
Dřív jste opakoval, že se stále vidíte v trenérské roli, jen přišly manažerské nabídky. Zvažoval jste i návrat na lavičku?
I tyto nabídky uvnitř klubu padaly, tedy zda bych nechtěl aktivněji působit v realizačním týmu a s mužstvem každodenně pracovat. Jenže já když přijdu do kanceláře, tak vidím, co mě ten den čeká, a během následujících tří hodin to ještě naskočí o další nutné věci k řešení. Není to tedy aktuálně na místě.
V pauze jsme chtěli přivést trenérskou personu, které bychom nabídli komplexní projekt.
Řeší se nyní vše jako přechodné období do léta, aby v případě, že aktuální ročník neskončí podle představ, vedení vytvořilo nově nejen realizační tým?
Spousta lidí tady v Brně – manažerů nejen ze sportovního, ale i byznysového prostředí – říká, že máme tuto sezonu smazat, nějak ji dobojovat a radši budovat základy a soustředit se na tu příští. Za mě to ale není možné. Zbrojovka je nastavená tak, že musí hrát o první ligu a následně v ní. Tak to zkrátka je. Že momentálně není v pozici, kdy něco takového může deklarovat, to víme, ale já zkrátka nemůžu vyhlásit tuto situaci jako odepsanou.
Pavel Svoreň při oznámení celého zájmu o koupi přišel s tím, že má velké plány, které začne realizovat hned, jak klub převezme. Daří se některé věci měnit v průběhu majetkového předání, nebo většina čeká až na hlavní okamžik?
Jeden vlastník jasně nastavuje jedinou cestu a způsob. Zažil jsem také vedení tvořené devíti lidmi, kde se poměřovala ega a hledala se společná řeč. Musím říct, že za poslední tři měsíce jsme si takovou houpačkou prošli taky. Podstatné však je, že na první pohled vidíte, že všichni, co tam jsou, mají na prvním místě Zbrojovku a chtějí jí pomoci. Aktuálně ladíme obsazení technického zázemí klubu. Řeší se personálie a zajištění sportovišť. Bylo pro mě nepředstavitelné, že budu něco takového ve městě, jako je Brno, po roce 2020 vůbec dělat. Tohle jsme jinde řešili v 90. letech na mnohem menších adresách.
To jsou ovšem věci, které bez výsledků A týmu těžko prodáte.
Jednoznačně. A já vždy fotbal bral jako divadlo. Je to zábava pro lidi a musí to tak být. Ale aby to byla zábava, musíte sbírat vítězství, díky kterým vám fanoušci odpustí i jiné způsoby hry. Nebo to musí být hodně atraktivní, aby vám odpouštěli také nějakou tu prohru. Jestliže ale chceme nastavit nějaký projekt, tak v tomto musíme být připravení. Už jsem si vytvořil i alegorii, abych to mohl snadněji vysvětlit. Zbrojovka je jako kolo, zčásti už v dezolátním stavu, a my musíme každou chvíli lepit nějaký defekt. Tady dáte záplatu na duši, tam přidáte další flek. Někde něco praskne, odchlípne se. Buď se musíme rozhodnout, že budeme natolik movití, že koupíme nové kolo, na kterém můžeme závodit se špičkou, nebo si budeme muset najít lidi, výrobce, se kterými budeme schopní od píky své perfektní kolo vyrobit postupně z pevných a kvalitních součástek.
U áčka nyní převládá cesta pozitivní motivace, nebo naopak konstruktivní represe v podobě například tvrdších tréninků?
Tohle je věc realizačního týmu a do jisté míry i samotných hráčů. Víme, že v tomto jisté rezervy máme, a řešíme vše s našimi top hráči, kteří mají být garancí. Fajn to teď rozhodně není. Lídrů, kteří dokážou důležité věci přenášet na ostatní, také není úplně mnoho. Musí nejen vychovávat hráče kolem sebe, být tahouny, ale ještě držet svůj osobní výkon na maximu. To se nám teď nepotkává, ale vidím velkou snahu, která mi na podzim chyběla. Tehdy jsem byl hrubě nespokojený s nastavením hráčů v tréninkovém procesu. Výkon na Dukle i druhá půle se Spartou byly v tomto ohledu podle našich představ, bohužel ale bez očekávaného výsledku. Viděl jsem ale i nervozitu a strach, obzvlášť doma s Táborskem, kde kvalita soupeře byla velmi dobrá.
Kapitán brněnských fotbalistů Jakub Řezníček během nevydařeného utkání v Chrudimi, která Zbrojovku porazila 3:1. (16. března 2024)
Že byla kvalita Táborska dobrá, to vám příznivci Zbrojovky nikdy nevezmou. Druholigové týmy podle nich nemohou být rovné jejich mužstvu. Není čas formovat tuhle pozici, tedy že zkrátka nejde jen viset na značce, která nyní fotbalově nepřevyšuje přední týmy druhé ligy?
Všechny vaše otázky si ale s touto myšlenkou hrají. Na jednu stranu je tu názor, že Zbrojovka je top klub. A za mě je, ale vnitřní realita taková není. Já bych si moc přál, abych pomohl natáhnout co nejvíc lidí i z řad fanoušků k tomu, aby objevili nový drajv. Je tu spousta osob v klubu, kteří milují Zbrojovku, dlouhé roky pro ni dělají maximum, ale jsou nyní už nedůvěřiví. Stejný postoj mají i příznivci, kteří mi říkají, že Zbrojovku milují, ale už nevěří, že se tu něco zásadního stane. Tohle musí nová parta lidí, která sem přijde, zlomit.
Na čem přesně se to má dít?
Co si Zbrojovka bezpochyby stále drží na vynikající úrovni, je mládež. Když budete stavět to nové kolo, tak tuhle důležitou součástku už máme. Také ale musím říct, že i tenhle díl někdy zradí. Na Dukle jsme byli lepší než soupeř, ale udělali jsme chyby právě mladickou nerozvážností. Chyboval mladý Jambor, Hellebrand, Endl a byly to hrubky. Jestliže se ale oni okopou, eliminují chyby, tak to mužstvo bude silné, bude naše a zase se objeví ten hrdý klubizmus.
Zasahujete nyní i do sestav, zvlášť v citlivých momentech, jako je nepostavení Jakuba Řezníčka, na němž je vidět tlak a nepohodlí situace?
Bavíme se s trenérem každý den a bavíme se o rozhodnutích. Já říkám nahlas své názory, protože mám i trenérskou zkušenost. Když já trénoval a bavil se s lidmi v týmu, tak jsem byl až nepříjemný, protože jsem si tvrdohlavě stál za svým. Vždy pak ale s odstupem času, až večer přijdete domů a začnete o tom přemýšlet konstruktivně, tak často vezmete názor toho druhého a uznáte, že na něm něco je. Ve výsledku to ale trenéři obecně berou tak, že sám si úspěch vytváříte a sám si ho také poděláváte. S Tomášem tak řešíme každé rozhodnutí a nejen s ním. Máme realizační tým, který tvoří velmi dobrá skupina mladých trenérů. Konečné rozhodnutí je ale na Tomášovi jako trenérovi.
Byly nabídky, abych já s týmem pracoval každý den. Aktuálně to ale není na místě.
A konkrétně tedy k Jakubu Řezníčkovi na střídačce jste se stavěl jak?
V přípravě jsme změnili přístup k defenzivě, zvýšili jsme presink a nutili jsme soupeře k chybám. Tohle ale Kubova silná stránka není. Pro tým jako takový i pro Kubu samotného je v určitých fázích utkání důležité, abychom se připravili na různé varianty. I bez Kuby máme více možností ofenzivy. Na druhou stranu vidíme, že Kuba je výborný střelec. Záměr trenéra byl tedy za mě správný, že to byl dobrý tah, ale zkrátka nebyl úspěšný výsledkově. Ani v druhém poločase s Kubou jsme nebyli produktivní. Toto rozhodnutí jsem ale trenérovi schválil a podporoval to.
Jakub Řezníček byl ale po zápase z toho poněkud rozladěný. Chápete jej?
Zrovna u něj a v jeho top kvalitě, chápu, že to blbě kouše. Zažil jsem to tisíckrát a hráč, který to vezme vlastně dobře, to je jeden z tisíce. Kuba není ublížený a ve výsledku je správná věc, že ho to štve a hrozně chce dokázat, jak se pleteme. Já chci mít dvacet hráčů, kteří se rvou o místo v sestavě a chci mít po každém zápase naštvané kluky, kteří se do zápasu nedostali a chtějí tam být. Bohužel mám pocit, že v týmu nacházím jednoho nebo dva hráče, kteří toto moc neřeší a tady přichází fakt, že nás po jaře čeká přestupní období, ve kterém toto můžeme vyřešit.
Zdeněk Psotka
Co je nyní potřeba sdělit fanouškům, kteří zčásti hlásí, že budou fandit až po přesunu práv?
Jednoduché a jediné sdělení není. Já to popsal tím kolem. Tohle je ta informace, kterou musí naši fanoušci zpracovat, a já budu rád, když ji přijmou. Chceme stavět velmi silný dům, jenže máme rozpadené základy. Takhle to já, Zdeněk Psotka, vnímám a omlouvám se všem skálopevně přesvědčeným Zbrojovákům, jestli se jich to dotýká a vidí to jinak. Základy nemáme, možná tak jednu stojku například v té mládeži. Všechny ostatní věci, jež k úspěchu potřebujete, řešíme za pochodu, nemáme je, anebo je nemáme stoprocentní.
