Čím jste chtěl být, když jste byl malý?
Asi jsem od malička měl blízko k módě. Vzpomínám si, že jsem v páté třídě na dotaz, čím jednou chceme být, odpověděl, že chci mít značku oblečení. Nebo být profesionálním tenistou, to ale věk vyčistil. (smích)
První trenýrky vám ušila maminka, je to pravda? A proč? To, co bylo v obchodě, vám nebylo dost dobré?
Je to tak, celý nápad s trenýrkami vznikl ve chvíli, kdy mi máma chtěla tradičně k Vánocům koupit trenýrky. Nakupovala ale dárky na poslední chvíli a v mém oblíbeném a jediném dobříšském skateshopu už žádné neměli. Naštěstí si jako švadlena uměla poradit, vzala látku, ze které šila košile, a cedulku se značkou ze starých trenýrek a ušila mi trenýrky sama. A já vůbec nepoznal, že nejsou ze skateshopu! Tak mě napadlo, že bychom takové mohli zkusit vyrábět a prodávat. Postupně jsme samozřejmě věděli, že by to neměly být trenýrky jako ze skateshopu, a tím posunuli celý model značky jiným směrem.
Do podnikání jste se pustil velmi brzo.
Rozhodl jsem se už na střední škole, prostě proto, že jsem věřil nápadu s trenýrkami a asi jsem v sobě objevil i podnikatelského ducha. Navíc v šestnácti vám taky nic nepřipadá jako problém. Pořádně firmu rozjet jsem se rozhodl až o nějakých sedm let později. Jedním z impulsů byla výhra ve studentské soutěži na VŠE a setkání se zajímavými lidmi z obchodu, marketingu a dalších oborů.
Když jste společnost zakládali, tak už jste vlastně věděli, jestli o vaše výrobky bude zájem.
Zájem o naše výrobky jsem si postupně ověřoval už od střední školy, kdy mí kamarádi do svých škol nosili katalogy trenýrek a pomáhali mi tak shánět první zákazníky. V době založení s.r.o. už jsme tedy nějaké zákazníky měli, jen bylo potřeba pořádně značku rozjet, rebrandovat a začít aktivněji řešit marketing.
Jste majitelem firmy i jejím jednatelem, druhým jednatelem je vaše maminka. Jaké to je, podnikat s mámou? Poslouchá vás?
Máma ve firmě hodně aktivně působila hlavně na začátku, kdy veškeré trenýrky sama šila a rodiče mi taky poskytli základní kapitál, prostory a čas. V poslední době za firmou aktivně stojím hlavně já. Máma už si po letech šití a hlavně vánočních a valentýnských návalů objednávek potřebovala trochu odpočinout, věnovat se sama sobě a taky vnoučatům. Podílí se ale dál na tvorbě nových produktů, testování, vychytávání střihů nebo kontrole kvality a zároveň se vždy starala o expedici a skladování, což dělá dodnes na plný úvazek.
Ušil jste taky nějaké trenýrky vy sám?
Chraň bůh naše zákazníky, to ne, takové ambice jsem neměl. (smích) I když je pravda, že jako kluk jsem si za ta léta postupně prošel takovou oděvní maturitou a dnes musím znát celý proces výroby, limity, výběr materiálů a technologické možnosti, a je to něco, v čem se denně pohybuji.
Kolik jste do podnikání musel investovat a už se vám investice vrátila?
Jediné, co můžeme považovat za faktickou investici, bylo počátečních 200 000 korun od rodičů. Z těch jsme budovali firmu krůček po krůčku, první roky jsme si prakticky nevypláceli výplatu a veškerý zisk z prodeje reinvestovali do další výroby a rozvoje značky. Pokud bychom to tedy přepočetli na energii, volný čas a ušlý zisk z alternativního zaměstnání, tak to samozřejmě bude investice o řády jinde.
Jak se liší výroba na startu podnikání a dnes? Máte svoje zaměstnance?
Na začátku všechny trenýrky šila moje máma u nás doma. Maximum, co bylo možné technologicky zvládnout, kdyby nedělala nic jiného, bylo cca 160 kusů za měsíc. Dnes vyřizujeme v průměru 50 objednávek denně (v sezónách i 300), takže průměrně měsíčně musíme vyrobit cca 6 000 kusů. Razíme model specializace na vlastní obchod a marketing včetně logistiky. Výrobu jsme se rozhodli svěřit zkušeným dílnám, které pro nás již léta skvěle šijí a my kontrolujeme kvalitu či řešíme vzorky v malém. Tento model nám dlouhodobě vyhovuje. Zaměstnance máme, zejména na marketing, logistiku a výrobní procesy, a to v Praze a Dobříši.
Prozradíte, jaký jste měli vloni obrat?
Za minulý rok jsme utržili 14 milionů korun. Letos by to měl být dvojnásobek.
Máte svůj e-shop, dodáváte do šesti obchodů v ČR. Plánujete svůj vlastní kamenný obchod?
Zrovna jsme spustili Ostravu, takže v Česku již dodáváme do sedmi a na Slovensku do dvou obchodů. Kamenný obchod určitě plánujeme, první bychom chtěli otevřít v Praze v horizontu roku, maximálně dvou. A podle zkušeností přemýšlet nad dalšími.
Jakub Kofroň (28)
 |
Kupují v e-shopu i zahraniční zákazníci? Popřípadě máte stálé zákazníky, kteří už jiné prádlo nenosí?
El.Ka kromě České republiky působí také na Slovensku a v Polsku, takže ano, zahraniční zákazníky máme. Kromě toho pravidelně vyřizujeme i nahodilé zákazníky z celého světa (Švédska, Austrálie, Kanady, Francie), kteří na nás nějak narazí. A stálé zákazníky máme taky, jestli nenosí žádné jiné prádlo, to nevíme, ale víme, že u nás nakupují dlouhodobě a pravidelně. (smích)
Vaše zboží není zrovna nejlevnější. Jak se vám daří uspět v konkurenci levných dovozů?
Naše zboží cenou nijak zvlášť nevyčnívá ve srovnání se světovými značkami srovnatelné kvality, ba naopak. Levné dovozy mají jistě svoje zákazníky, ale čím dál více lidí spíše než na cenu hledí na kvalitu materiálu, zajímavý design, propracovanost a detaily výrobků a upřednostňují lokální výrobu, udržitelnost výrobků a nákupní zážitek. A pro ty jsme tu my.
Když jsme u designu, kdo je autorem? A jak víte, že právě s ním uspějete? Vymyslíte letní vzor s pruhy a sluníčky, necháte vyrobit materiál, ušijete dejme tomu tisícovku kusů. A zákazníci letos chtějí sovičky. Tedy není to trochu risk?
Kromě pár materiálů z EU nakupujeme vše od látek, knoflíků až po krabičky od českých výrobců a šijeme českýma rukama. Design základních vzorů, jako jsou puntíky nebo proužky, nakupujeme od dodavatelů látek a zbytek vzorů si navrhujeme sami. Za ty roky už tušíme, co naši zákazníci chtějí. Anebo využijeme naši fanouškovskou základnu na sociálních sítích a zeptáme se jich - tak si naši zákazníci třeba nedávno odhlasovali dva nové vzory. Ještě se nestalo, že by byl nějaký design krok vedle. Z klasických vzorů jsou nejoblíbenější puntíky a jinak naši zákazníci milují pandy, francouzské buldočky a další sympatické vzory - někdy vznikne evergreen úplně nečekaně.
Co vy sám? Považujete se za úspěšného podnikatele? A čím úspěch měříte? Obratem, vydělanými penězi, spokojeností zákazníků?
Vždycky jsem tuhle větu nesnášel a podle mě každý, kdo nepodniká, po jejím přečtení otočí oči v sloup, ale opravdu si nemyslím, že hlavní motiv podnikání jsou peníze. A popravdě jsem ještě neviděl fungující dobrou firmu, kde by majitelé jen bagrovali kapitál. Vždy jsou to nadšenci do daného oboru, baví je vše posouvat dál a prakticky stále mají a chtějí mít stejné problémy jako na začátku. Vlastním ještě digitální agenturu Beneficio, kde jsem dlouho jednal s klienty. Kdo chtěl jen hrabat, ten nikdy nic zajímavého nevytvořil. Obrat a počet zaměstnanců je určitě vhodný ukazatel velikosti firmy a úspěchu. Peníze jsou samozřejmě něco, co vám za to náleží, a určitě také musí motivovat část vaší radosti. Nicméně osobně obdivuji firmy, které dobře fungují, jsou inovátorské a dělají to slušně, ohleduplně a s velkými ambicemi. V tomhle smyslu miluju osobnosti jako byl Tomáš Baťa. Motivující pro mě je růst, když chvilku nerosteme, umírám. (smích)
Kde vidíte firmu za deset, dvacet, třicet let?
Když se řekne nábytek, vyskočí vám na mysl IKEA, když nealko pití, tak Coca Cola. A když se řekne spodní prádlo, chceme, aby všem vyskočila El.Ka - celosvětová ikonická značka spodního prádla a prádla pro volnočasové aktivity.
