Když jste v devatenácti letech přišel za rodiči, že chcete zkusit podnikat s vínem, moc podpory jste od nich nezískal. Řekli vám: „Je těžká doba, nemáš zkušenosti, peníze ti nepůjčíme, studuj dál.“ Naštvalo vás to?
Neřekl bych, že naštvalo, ale spíš zamrzelo. Očekával jsem rady, předání zkušeností nebo něco podobné. Místo toho přišla samá kritika a poměrně znechucení mého mladistvého nadšení. Dneska tomu pohledu rozumím, ale v devatenácti jsem to viděl jinak.
A studoval jste dál? Nebo jste vysokou školu odpískal?
Školu jsem ještě rok během podnikání držel, ale je pravda, že jen tak na půl, abych měl doma klid. Nejen naši, ale i babičky chtěli mít studovaného vnuka. Bohužel v tomto směru jsem všechny z rodiny zklamal.
Kolik jste si od rodičů chtěl na rozjezd podnikání půjčit?
Primárně mně nešlo o půjčení, ale o celkovou podporu. Chtěl jsem slyšet pozitivní názor, podpořit odvahu, kterou jsem na začátku měl. A třeba ano i přispět, ale jak říkám, o to primárně nešlo. Jenže nepřišla ani psychická, natož finanční podpora.
Na rozjezd jste si vydělal nakonec na brigádě, za výdělek jste si pořídil vizitky, reklamní letáky, založil živnost a šel jste nabízet víno do vinoték a restaurací. Kolik peněz jste do startu vložil?
Tohle si pamatuji přesně (smích). První brigáda byla rozvoz pizzy, kde jsem bohužel naboural firemní auto a musel vše uhradit. Takže, veškerý výdělek šel do opravy auta. Druhá, už byla poněkud veselejší. Byl jsem ve firmě na kovoobrábění, kde jsem si vydělal 10 tisíc korun. Všechny peníze jsem tehdy investoval do nutných materiálů k prodeji. Což byly zmiňované reklamní složky, ceníky, vizitky apod.
Filip Gajdůšek
|
Materiály k prodeji jste měl, ale co zboží? Kde jste na něj vzal další peníze?
Další peníze jsem už neměl a víceméně ani nebyly potřeba. První jsem totiž obešel zákazníky, nasbíral objednávky a pak až víno koupil a rozvezl. Jednoduše jsem první prodával a následně nakupoval.
Jak jste bral, když vám ve vinotékách a restauracích na nabídku nekývli a říkali „Ne děkujeme!“, co vám běželo hlavou?
To se samozřejmě odehrávalo velice často. Nikdo nečekal s otevřenou náručí na nezkušeného, mladého kluka, který v té době vínu téměř nerozuměl. Naštěstí jsem měl tehdy velice silnou motivaci se nevzdávat a dokázat rodičům, že jsem šel správným směrem. Proto, jsem se řídil s nadsázkou jednoduchým pravidlem: vyhodí tě dveřmi, přijdeš oknem. Po krátké době jsem navíc zjistil, že zhruba třetina oslovených zákazníků na nabídku kývne, proto už bylo velmi jednoduché spočítat, kolik zákazníků musím oslovit, aby to celé fungovalo.
Nakonec jste jako prodejce uspěl a začal vydělávat. Vydělané peníze jste investoval do otevření vlastní vinotéky. Kolik vás otevření obchodu stálo?
Tuším, že to bylo asi sto tisíc korun. Takže opět to stejné kolečko. Všechny vydělané a uspořené peníze, jsem investoval do otevření vlastního obchůdku – vinotéky. Chtěl jsem to zase o kousek posunout a mít něco svého. Navíc jsem už spolupracoval s několika obchody, kde jsem bral inspiraci.
Vinotéka se však nechytila. Proč? Kde jste chyboval?
Upřímně jsem v té době měl takové ,,růžové, slepé“ období a vinotéku jsem otevřel vedle mé, teď už bývalé přítelkyně. Měla tam prodávat a mít všechno na starosti. Ideální představa. Jenže má mladistvá naivita mě rychle vyškolila. Netrvalo to dlouho a zůstal jsem jen já a vinotéka. Takže chybu vidím v mé hlavě, která vybírala lokalitu prodejny podle životní situace ne podle byznysu.
Za pult vinotéky jste se musel postavit sám, obchod se ale dál nehýbal. Jaké to je čekat na zákazníky, kteří nepřicházejí?
Představte si, že veškeré úspory vložíte do obchodu, platíte nájem, zákazníci téměř nechodí a vy na jedinou činnost, která vám fungovala, nemáte čas. Zaměstnance jsem si dovolit nemohl a taky jsem nevěřil, že bych našel někoho, kdo by pro tu práci žil, stejně jako já. Tím pádem vznikl začarovaný kruh. Byl jsem z větší části na dně, ale vzdát jsem to nechtěl. Věděl jsem, že musím něco změnit. Proto jsem zariskoval a vzal kamarádku Denisu na brigádu, která se brzy stala prvním zaměstnancem.
Díky tomu jste získal opět čas na velkoobchodní prodej vína. Jakou strategii jste zvolil?
Tentokrát jsem to pojal trochu vyspěleji. Nová firma, nový společník, nová vize. Pět let maratonu, kterému jsem dával téměř všechno. Rozváželi jsme víno po celé České republice a měli přes 200 zákazníků. Byli jsme malá firma, která měla dva zaměstnance a nějaké brigádníky. Fungovalo to.
Když říkáte, že jste do pětiletého maratonu dával všechno, vyneslo to miliony?
Vidina peněz není zrovna dobrá motivace. Určitě ne pro mě. Potřebuji nápad, pro který se můžu nadchnout. Když se tohle podaří, pak vám nevadí trávit v práci patnáct hodin denně. Naše hlavní vize byla podpořit malé vinaře, kteří umí vyrobit výborné víno, ale mají problém s prodejem. Z naší strany šlo o obchodní pomoc a o výrobní zase z jejich. Propojení, které dávalo smysl.
Na jak vysoký obrat se vám jako velkoobchodníkovi podařilo vyšplhat?
Roční obrat se pohyboval v jednotkách milionů, nic velkého. Ale při poměrně nízkých nákladech jsme se dostávali k zajímavému zisku i při takto malém obratu.
Jenže přišlo vyhoření, firmu jste opustil. Bylo to těžké rozhodnutí, nebo jasná volba, protože duševní pohoda je důležitější než peníze? Co jste tehdy zažíval?
Zažíval jsem takovou ,,nechuť“ k životu. Neměl jsem důvod ráno vstávat, nic mě nebavilo ani nenaplňovalo. Prostě jsem byl úplně bez elánu. Navíc jsme si přestávali rozumět se společníkem. Takže odchod z firmy byl pro mě vlastně takovým vysvobozením. Peníze mě nedržely vůbec. Cítil jsem, že nejsem spokojený a musím něco změnit.
Když jste se vrátil za pult své první vinotéky, bral jste to jako prohru, nebo jako nový začátek?
O vinotéku se pořád starala Denča a vnímat odchod jako prohru? Určitě ne, spíš opak. Konečně jsem vystoupil z toho pracovního kolotoče, ve kterém jsem v podstatě ztrácel nadhled. Po odchodu jsem měl takovou půlroční pracovní pauzu, kdy jsem hodně přemýšlel, kam dál. Bylo to mimochodem skvělé období. Měl jsem tolik času, že jsem nevěděl, co sním. Chodil jsem na ryby, jezdil na dovolené, našel si novou přítelkyni. Byl to skvělý stav po předchozím vyhoření. Jenže bylo důležité nezamrznout a posunout se o zase kousek dál.
Takže nový začátek. Otevřel jste další prodejnu a dokonce začal vyrábět vlastní víno.
Ano, opět se dal můj pracovní život do pohybu a otevřel jsem druhou prodejnu s vínem. Což znamenalo přidat dalšího zaměstnance plus nějakého brigádníka. Povedlo se. Začal se tvořit malý tým lidí. Jenže, už jsme jen nechtěli prodávat vína různých vinařů. Chtěli jsme něco svého, vlastního. Proto jsme si v roce 2021 pronajali prostory a začali vyrábět vlastní víno.
V čem je vaše víno vlastní, jak se chcete odlišit?
Ve vinařství jdeme cestou bio a zkoušíme i něco netradičního – meruňkové víno. Experimentujeme se vším možným i nemožným. Zkoušíme spojit víno s čokoládou, kávou nebo dokonce s levandulí. Chceme se odlišit a vyrábět nejen svěží, lahodná bio vína, ale i netradiční speciálky.
Vaše víno zdobí etikety s rybami. Má to nějaký konkrétní důvod?
Z předchozího podnikání jsem chtěl změnit jednu věc. Mít osobní vztah nejen k firmě, ale i k produktům. Což u výrobků druhých úplně nešlo. Rybaření je můj koníček od dětství a dávalo mně smysl s tím náš nový produkt propojit. Nechtěl jsem jít cestou tradiční etikety. Tohle je originální a pro zákazníky lehce zapamatovatelné.
Spustil jste nový e-shop a na své podnikání nejste sám, co pro vás znamená váš tým?
Internetový obchod byla další velká lekce v našem pracovním životě. Jelikož jsme online obchodu vůbec nerozuměli, zaplatili jsme si reklamní agenturu. V hlavě jsme měli velká očekávání, protože jsme měli ,,profíky z agentury“. Jenže naše představa se brzo ukázala jako lichá a téměř každý měsíc jsme byli ve ztrátě sedmdesát tisíc. Po pár měsících jsme spolupráci s agenturou ukončili. Nevěděli jsme co dál.
Peníze nám doslova vyletěly komínem. V takové situaci poznáte, jaký máte kolektiv. My otevřeli prodejnu, začali vyrábět víno a spustili e-shop. Velké investice a ještě tahle online ztráta. Ale ustáli jsme to. Aktuálně máme pět zaměstnanců a nějaké brigádníky. Držet spolu v úspěchu i neúspěchu, tak vidím náš tým.
Jak takové prohry berete, abyste to nezabalil a nešel se raději zaměstnat do nějaké firmy?
Určitě mi párkrát hlavou proběhlo, zda se nebude lepší někde zaměstnat. Říkáte si, stojí mi to trápení za to? Ale pak přijde období, kdy to jde nahoru a zapomenete na to špatné. Zpětně vidím, že všechna ta nedůvěra, neúspěch, selhání, vyhoření apod. vedly vždy jen k posílení jak mě samotného, tak celé naší firmy. Takže to vnímám spíš jako lekce, než prohry a snažím se z nich poučit.
Opět se vám daří, ztráty jste obrátili do zisku. Takže, už je na výplaty?
Na Vánoce 2022 se nám konečně dařilo i v online prostředí a dohnali jsme předchozí ztráty. S rostoucími objednávkami se zvýšilo i naše sebevědomí a v hlavách se zrodily další nápady a novinky, kam to zase posunout. Na výplaty musíte mít vždy. Sebe, jsem o výplatu několikrát ošidil, zaměstnance však nikdy.
A jaké jsou vaše nejbližší podnikatelské plány?
Jelikož máme poměrně krátkou dobu dva nové projekty, což je již zmiňované vinařství a e-shop, proto chvilku potrvá, než si to celé ,,sedne“. Takže velkou část energie směřujeme sem a zbylou do našich dvou prodejen, které nechceme zanedbávat. V blízké budoucnosti bychom se rádi přesunuli z nájmu do vlastních prostor a ročním obratem přiblížili k patnácti milionům.
Když se řeknou „peníze“, co pro vás znamenají?
Záleží, kde myslíte. V byznyse jsou to určitě možnosti, jak firmu či cokoliv rozvíjet. Ale musíte mít zkušenosti. Pokud je nemáte, nepomůžou vám ani peníze. V osobním životě je na prvním místě zdraví. Když ho máte, využijete peníze na cestování, vlastní bydlení, koníčky v podstatě na cokoliv. Takže jsou do určité míry svoboda. Já rád zastávám názor: „zdravá neúcta k penězům“. Prostě nemít strach si koupit i šílené věci, když vám dělají radost.
